Fenomenologie a kultura slepé skvrny
Ivan Blecha
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27704/fenomenologie-a-kultura-slepe-skvrny-27704.jpg
5
2
1
Fenomenologie a kultura slepé skvrny je soubor statí, které se z různých aspektů pokoušejí o kritický dialog s některými formami soudobého postmoderního myšlení. Analýzou přirozené, předjazykové zkušenosti světa se snaží nabídnout alternativu k postmoderním tezím o údajné nepřístupnosti tohoto světa a o relativní a plurální povaze našeho poznání. Kriticky je posuzován Derridův poststrukturalismus, Rortyho neopragmatismus a Welschova koncepce „kultury slepé skvrny“. Doc. PhDr. Ivan Blecha, CSc. je docentem na Katedře filosofie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se fenomenologií v kontextu filosofie 20. století a filosofií Jana Patočky.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2000 |  Filosofická čítanka |
| 1998 |  Filosofie |
| 1996 | Husserl |
| 2007 | Proměny fenomenologie |
| 1995 | Filosofický slovník |
Text spadající do kategorie popularizace vědy/filosofie. Dalo by se říci, že v rámci tohoto žánru se jedná opravdu skvělý počin. Kniha má kvalitu a přitom k jejímu pochopení stačí mít znalosti na úrovni bakaláře filosofie. Blecha nejdříve představuje základní myšlenky svých oponentů, potom je z vlastní, tj. fenomenologické, pozice kritizuje a odhaluje jejich vady. I přes svou úspornost dokáže tento text pomoci uvědomit si koncepční rozpory mezi postmoderní a fenomenologickou tradicí. Ideální např. při přípravě na státnice. Hlavní myšlenka: jeden předmět, subjekt A ho vidí nějak, subjekt B ho vidí odlišně, protože se dívá - obrazně řečeno - z jiného úhlu. Dle Blechy nás tento stav ale neopravňuje k tomu, abychom hned mluvili o toleranci k odlišným formám nazírání. Co takhle zkusit různé pohledy zcelit a pokusit se z nich zkonstituovat o dané věci nikoliv dvě konkurenční představy, ale jen jednu, ale o to komplexnější. Všichni se shodují na tom, že jeden pohled nestačí, ale zatímco fenomenologie se díky dalším pohledům snaží dobrat k objektivitě, postmodernisté jen k respektu k diferenci (Derrida), vlastnímu slovníku (Rorty), osobní naraci (Lyotard) či pluralitě (Welsch).