Falzum
Roman Ludva
Pět rozsáhlých detektivních povídek, několik vražd mezi uměleckými artefakty, které spojují nejen motivy, ale i dvě ústřední postavy. Josef Rambousek a Kryštof Fridrich, dva docela odlišní detektivové - jeden intelektuál z kavárny, druhý venkovan z hor. První má rád umění, druhý miluje vlaky. Poprvé se setkávají před kostelem, kde byl nalezen mrtvý farář a s jehož gotickým zvonem se zdá být něco v nepořádku. Další případy je pak zavedou do prostředí umělecké smetánky, aukčních síní, soukromých sbírek a ateliérů. Právě tady oba detektivové pátrají po tom, kdo zavraždil známého kurátora, kdo uškrtil dívku s artdecovou figurkou pelikána nebo zda autorem kreseb mladičkých dívek, které se objevují v Praze zrovna ve chvíli, kdy je nalezena mrtvola známého malíře, je skutečně Velázquez. Spolu s nimi pak zjišťujeme, že umění sice může vyjadřovat touhu po dokonalosti, avšak umělecký svět rozhodně dokonalý není. Rambousek s Fridrichem postupně pronikají do světa plného lží, intrik a zločinů a přitom poznávají také jeden druhého. A každý má svá tajemství.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi neskutocne sadla do vkusu. Take akoby skor male zahady a nie zlociny. Tajomstva a vrazdy tociace sa okolo umeleckych diel, to je presne co mam rad. Tychto pat noviel spajaju dobre vymyslene motivy, mnohokrat je prave hladanie motivu to najzaujimavejsie. Osobne nepotrebujem mrtvoly zavesene na lanovkach a podobne prisernosti, aby som bol ohureny, a potom polku knihy cital o osobnych problemoch vysetrovatelov, pricom sa vlastne len caka na vysledky analyz z laboratoria. Dobre, aj tu sa caka na obcas na vysledky, obcas sa riesi aka taka minulost... lenze v podste som mal pocit ako by som cital skoro az Sherlocka, zavitavsieho do Ciech. Spomenul som si aj na Souckovho Andela. Chcel som najprv pouzit priklad Dana Browna, ale toho nemam rad, pri nom mam pocit ze bezim nejaky orientacny beh, ohuruje ma fantastickymi teoriami, aby som si nakoniec povedal ze to je cele pritiahnute za vlasy. Falzum je naproti tomu take nassky civilne patranie.
Novely Ludvu maju presne tu spravnu dlzku ak viete co tym myslim. Nema cas a priestor pre hluposti a zbytocnosti. Postavu Fridricha (spravny podivin) som si oblubil tiez, patri k dobrym tradiciam detektivok nejaky cudak-vysetrovatel-az genius. Prijemne som prekvapeny a naozaj je to kniha ktoru som si uzil. A to sa mi uz nestava casto. Sledovat myslienkove pochody postav bolo potesenie. A este som mal navyse pocit, ze sa kadeco zaujimave dozvedam. Krasa.
PS: Ozaj pamata si niekto britsky serial Lovejoy?? :) Ian McShane (hotelier z Johna Wicka) v nom hral obchodnika s umeleckymi predmetmi.
Skvěle napsaná kniha. Detektivní příběhy a zápletky odehrávající se v Čechách mě nadchly. Obdivuji nejen výtvarné umění a dostat se i do zákulisí, kam běžný návštěvník nemá přístup, byl pro mě zážitek. Vše skvěle popsáno do nejmenších detailů já oceňuji. Držím palce autorovi, aby napsal ještě spoustu takových knih.
Dočetla jsem se smíšenými pocity a nevím, zda mám chválit ( asi do poloviny knihy jsem byla nadšená ) nebo kritizovat (poslední povídku jsem dočítala dost ztěžka a zápletka už byla opravdu hodně překombinovaná), ale asi přece jen je více pozitiv. Rozhodně zajímavý náhled do prostředí, dobré popisy reálií, zábavné postavy detektivů a moc se mi líbilo, jak autor v dialozích použil nářečí. Jinak souhlasím s hodnocením "Majdule" a myslím si, že jako televizní seriál by to nemělo chybu !
Tahle kniha je vlastně sérií navazujících, byť jednotlivě uzavřených příběhů. Něco jako současné TV kriminálky. Stejné postavy, jiné případy, propojovací linka spíš volná, příběhy drží časovou osu. Ale něco je tady špatně. Postavy? Je pravda, že trochu čpí papírem, jakoby čekaly na herce, kteří z nich teprve udělají postavy. Styl? Asi mi úplně nesedí některé pasáže, nejvíc právě ty vztahující se k lidem. Falzum má prostě řadu nedostatků: afektované hrdiny, styl sklouzávající do klišé a podivnou práci s významy. Přesto jsem dočetla všechny povídky. Určitě je zajímavé prostředí, autor navíc dobře pracuje s ústředním motivem falza. Nakonec na té knize něco je a třeba by i stálo za to přečíst si další autorovy knihy a přijít na to co.
Z domova
Samozřejmě i v naší zemi se píši detektivky a tak jsem se rozhodl si jednu přečíst. Jak to dopadlo? Může se rovnat nynějším skvělým detektivkám?
Právě ústřední dvojice detektivů je velice zajímavá. Rambousek je kavárenský intelektuál z Prahy. Nosí vždy perfektně nažehlené obleky a dokáže spořádat nepřeberné množství zákusků. Mladší Fridrich pocházející z Beskyd kdysi neúspěšně vyhlížel maminku na nádraží a odtud pramení jeho láska k vlakům, jízdním řádům a nádražím obecně. A spolu pak působí jako velice zajímavá dvojka. Oceňuji umělecké prostředí, které je zde popsáno velice zajímavě a i postavy z něj jsou mnohdy zajímavé. Bohužel však dodat, že povídky nejsou moc napínavé a co mně opravdu vadilo, tak bylo samotné odhalení vraha. Mnohdy se totiž pachatelé objevují znenadání či se na ně znenadání přijde a čtenář, tak vlastně ani neví, kde se v příběhu vzali a tudíž ani nemá cenu vraha předem tipovat. Rozsahově pak kniha vydá jako klasický detektivní román (416 stran). Kvalita povídek je pak vesměs na stejné úrovni. Dá se celkově říci, že povídky nejsou špatné, ale nejsou ani výborné. Jsou takové vcelku dobré. Trošku na hlavu je pak to, že se detektivové po dobu pár měsíců zabývají vlastně jen vraždami v umělecké sféře. Jako by se v této oblasti vraždilo snad na počkání. Místy i samotné řešení případů jako by přišlo zčistajasna odněkud shůry. Celkově by si povídky zasloužily lepší rozpracování. Sympatické jsou pak česká jména postav a celkově vlastně to domácí prostředí. Zajímavé vtipné historky, které občas pak některé povídky obzvláštní neberu nijak na škodu.
Sečteno podtrženo není to špatné. Je to dobré docela. Docela dobré, ale na nynější skvělé detektivky ani zdaleka nestačí. I proto Falzum hodnotím 65%. No nic asi se vrátím k severským detektivkám a i vám je spíše doporučuji.
Sbírka povídek spojených tématem uměleckých falzifikátů mi v lecčems připomněla klasické Povídky z jedné a druhé kapsy. Jenže kde se Karel Čapek drží tématu a vše, co je v příbězích řečeno, nějak souvisí s případem nebo dějem, tam se Roman Ludva zbytečně zamotává do nepodstatného balastu. Navíc i přes sympatičnost tuzemského prostředí jsem měl problém uvěřit chování postav a stylu jejich vyšetřování. Jsou sice dobře načrtnuté, lidské a přirozené, jejich vystupování však pořád víc zavání literaturou, než realitou. A přiznám se, že věčné disputace o falzifikátech všeho druhu nepadly v mém případě na úrodnou půdu. Víc než erudované sondy do duší umělců bych ocenil konzistentní zápletky se smysluplnou osnovou. Rozvržení textů je totiž vždy stejné: vražda, pátrání a odhalení vraha včetně jeho motivace. Ač mile komorní, bohužel deduktivní část je drobet „náhodná“, díky čemuž se čtenář jen těžko může dobrat pravdy dřív než hrdinové. Nemluvě o množství slepých uliček, které děj pouze natahují.
Příjemné osvěžení mezi severskými detektivkami útočícími ze všech stran :-). Drsně poetické. Neotřelé. Tajemné. Dobré!
Mně se povídky docela líbily. Ne, že by to byla kniha, kterou budu doporučovat na potkání, ale docela dobře se mi to četlo. Nejvíce mne zajímalo umělecké prostředí , i když mi přijde mírně přitažené za vlasy, že se dva policajti v průběhu pár měsíců neustále setkávají s vraždami mezi umělci a v každé z nich je nějakým způsobem zapletené nějaké to falzum. Ale slečně Marplové taky nevyčítám, že na každém kroku zakopne o vraždu, tak co. Prostě umělecká licence. Možná mi více vadilo, jak se Kryštof hluboce zamyslí, vybarví pár jízdních řádů a napadne ho myšlenka osvětlující celý případ. Prostě k němu ta řešení padají shůry. A vlastně nejvíce mne pobavil případ ve druhé povídce, na který jeden z detektivů jen vzpomíná. Falzum v tom bylo taky, škoda jen, že s vlastním případem vůbec nesouvisel. Když to tak po sobě čtu, přemýšlím, proč se mi to vlastně líbilo. Asi, že mne opravdu zajímaly ty věci okolo. Nástin procesu jak umělci tvoří, popis či výklad jejich děl...
Není to špatná česká detektivka. Trochu mě zpočátku dělaly problémy česká jména a pletla jsem jejich postavy, ale přečíst se dá. Řekla bych, že spadá do kategorie "neurazí ani nevytrhne".
Není to ono. Postavy jsou fajn, ale to co s nimi autor dělá se mi až tak nelíbí. Jednak mě až tak úplně neoslovuje styl psaní, druhak mně přijde, že řešení některých případů je poněkud přitažené za vlasy, diplomaticky řečeno. Přijde mi, že detektivní zápletka a její řešení je u autora až na druhém místě, což mi u detektivky přijde jako zásadní nedostatek.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2012 |  Falzum |
| 1999 | Jezdci pod slunečníkem |
| 1996 | Smrt a křeslo |
| 2004 | Poslední ohňostroj |
| 1997 | Žena sedmi klíčů |
Věnovala jsem knize dva dny a vůbec nelituji, líbilo se mi propojení záhad, vláčků, krajiny, výtvarného umění a postav dvou diametrálně odlišných detektivů, kterým to myslí.