Faktor třetího člověka
John Geiger
Vedle extrémních situací, v nichž se nacházeli, spojuje jejich osudy stejný zážitek: v bezprostředním ohrožení života měli pocit, jako by po jejich boku stanula nějaká bytost, která je povzbuzovala, aby se nevzdávali a bojovali o přežití. Podobnou zkušenost potvrzují například výpovědi horolezců, polárníků, sólových mořeplavců, potápěčů, letců, kosmonautů, válečných zajatců i těch, kdo přežili teroristický útok v New Yorku 11. září 2001. Přítomnost této éterické bytosti si lidé vysvětlovali různě – jako halucinaci nebo přelud, ducha či anděla strážného. Nedávné lékařské výzkumy však naznačují, že by se mohlo jednat o neurologickou reakci lidského organismu na extrémní situaci. Autor John Geiger v této knize poutavě líčí slavná i méně známá dobrodružství 20. století a zároveň analyzuje pozoruhodný, pro běžného člověka nepochopitelný jev, díky němuž se řadě lidí podařilo přežít.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2011 , JotaOriginální název:
Third man factor
více info...
Přidat komentář
Za mě dobré. Sama jsem si něčím takovým prošla a nikdo mi nebyl schopen vysvětlit, co se vlastně stalo. Není to o šplouchání na maják, jde o záchranu života. Navíc zhuštěné příběhy horolezců, polárníků a jiných dobrodruhů mi přišly zajímavé.
po přečtení o čem kniha je, jsem neváhala, ale nakonec to dopadlo pod moje očekávání, příběhy mě moc nebavily, pro mě nudné a nejspíš si ji znova nepřečtu, ničím nezaujala
Když jsem si knihu kupovala, zaujala mě svým tématem a očekávala jsem, že se autor nebude držet přízemních vědeckých faktů typu „ co nemohu 100% dokázat - neexistuje“. V celé knize se odkazuje na statistiky a studie doktorů, vědců, kteří nejsou schopni přijmout skutečnost, že existuje také něco mimo náš smyslový svět. Neustále v různých obměnách je omíláno to, že realita, kterou vidíme je ta jediná a každý duchovní zážitek je vlastně halucinace, blud, ne-li příznak schizofrenie. Nechápu tedy, co je tak pozoruhodného (jak se uvádí v anotaci) na tom, když lidem v extrémním nebezpečí začne šplouchat na maják :-)):-)) O tom není potřeba psát knihu, stačí se podívat denodenně kolem sebe, na to nepotřebuji lézt na nejvyšší horu světa.
Velice zajímavá knížka, místy jsem z ní měla pocit trochu neodbornosti, naopak místy se mi hrozně líbily souvislosti, ketré autor nabízel, viz kapitola 9 a názor psychologa Juliana Jaynese. Určitě nutí k zamyšlení.
Kniha je zajímavá nejspíš hlavně pro lidí, kteří zažili něco podobného, jako jsou zde uváděné příběhy. Osobně mám také zkušenost nevysvětlitelné pomoci, od té doby věřím na anděly strážné. I když se z tohoto tématu v pseudoduchovní komunitě stal spíš byznys a ty bílorůžové rozevláté figurky už mi lezou krkem, jsem přesvědčena, že andělé existují. To je mé vysvětlení příběhů v knize. Vím, že takové zkušenosti má kdekdo, jen o tom lidé příliš nemluví.
Z toho důvodu myslím, že pokusy o vědecké vysvětlení těchto dějů jsou důležité, oceňuji, že je kniha rozebírá, je potřeba debatu otevřít v racionální i duchovní rovině.
Kniha je pro mne přínosná z duchovní i vědecké stránky. A protože duchovno je jen vyšší fyzika, propojení obou směrů náhledu je užitečné.