Fakt se to stalo?
Jenny Lawson
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225414/bmid_fakt-se-to-stalo-225414.jpg
3
70
23
Jenny Lawson patří k nejvtipnějším a nejsledovanějším americkým bloggerkám, kterou oceňují i takové známé osobnosti jako Neil Gaiman pro její odvážně černý, politicky nekorektní, často bizarní humor, s jakým glosuje svůj život. Ve své literární prvotině popisuje klíčové události z dětství, které prožila v zapadlém městečku bůhvíkde v Texasu. Dominoval mu pábitelský otec se zálibou ve vycpávání zvířat, nepředstavitelně nuzné rodinné poměry, exotičtí prarodiče z Československa a traumatické zážitky ze školy, až se čtenáři tají dech, a zároveň originálně komické, až bolí bránice. Historky z období dospělosti jsou plné vtipných manželských hádek s excentrickým manželem, bojem s propukající duševní poruchou zahrnující sociální fobii, deprese, panické záchvaty a obsese, které v nás evokativně vyvolávají pochybnosti o normalitě vlastní a našeho okolí. Svým sarkastickým, provokujícím, ale statečným postojem k životním eskapádám, svou tolerancí a otevřeným srdcem bude českému publiku nejvíce připomínat Betty MacDonaldovou a její román Co život dal a vzal. Několik životních postřehů Jenny Lawson: Jestli chcete, aby se vám v nemocnici víc věnovali, předstírejte duševní poruchu. Nevadí, že umíráte strachy, hlavně že se u toho dobře bavíte. Když se had tváří jako chřestýš a přitom má před sebou po zuby ozbrojenou matku, je to stejné, jako kdybyste před policajtem vytáhli falešnou pistoli. V obojím případě vás nečeká nic jiného než smrt. Texas je stát, kde kdysi zakázali sodomii a orální sex, ale s bohorovným klidem se tu ve jménu lovecké vášně toleruje, když chlapi smrdí jako tchoři.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Kristián EntertainmentOriginální název:
Let's Pretend This Never Happened
více info...
Přidat komentář
Zasmála jsem se, je to fajn oddechová knížka. V druhé půlce se řeší i závazná témata. Doporučuju
Knihu jsem nedočetla. Nedokázala jsem se začíst a vůbec mi nepřipadala vtipná...
Začátek s jejím dětstvím mě opravdu bavil a bylo rozhodně zajímavé, ale od poloviny už jsem přeskakovala stránky, což není u mě dobré znamení. :D Musím však říct, že rozhodně originální...xD
Nechci ztrácet čas , tak odkládám po třetí kapitole.
Není to poprvé, co se můj čtenářský vkus míjí s většinou...
Moje první knížka na základě reklamy z plakátu. A poslední podle reklamy.
Knížka je fajn na odpočinek.
Jedna kapitola je supr, že řičíte smíchy a druhá kapitola nic moc, třetí slzíte smíchy, čtvrtá nic moc, pátá válíte se smíchy...
Přijde mi, že autorka píše skvěle, ale překladateli se práce nepovedla. Protože kapitoly, kde sem se moc nezasmála byly napsané dost odlišně, od těch co vtipné jsou...
Ale jako odpočinková kniha je moc fajn.
Knihu jsem nedočetla. Vůbec mě to neoslovilo, nepřšlo mi to ani nijak extra vtipné. Snažila jsem se do ní začíst několikrát, ale vždycky jsem ji odložila a dál nepokračovala....
Knížka mě bavila od začátku do konce, ale možná jsem zaujatá, neboť blog Jenny Lawson už čtu nějaký ten pátek a velmi mě baví. Musím říct, že kniha ale předčila mé očekávání, protože oproti blogu byla pěkněji strukturovaná a již známé příběhy byly lépe vypointované.
Velmi doporučuji a doufám, že se nám v ČR dostane překladu i jejích dalších knih :)
Jen kvůli obalu s myšičkou jsem si knížku koupila. Po nějaké době jsem si ji začala číst a hltala jsem ji tolik, že jsem ji měla přečtenou velmi rychle. Styl možná nebude sedět každému, ale kdo se rád zasmějě a nebo si myslí, že jeho život provází samé divné situace, bude si v téhle knížce libovat.
Začátek mě hodně nakopl, půlka knihy se mi táhla a ke konci jsem se opět chytila a unášela vyprávěnými příběhy. Autorka a její styl je hodně zvláštní, dost osobitý. Nemusí sednout každému. Vytáčely mě akorát neustálé vyprávění a následné popírání pravdy. Nikdy jsem nevěděla, na čem jsem jako čtenář. Autorka nás má jako čtenáře zcela v hrsti. A neustálé narážky na vagínu, i tam, kde by to být nemuselo, a kde to ani logicky nevyusťuje, mě dost zarážely. Ale to je prostě autorčin styl. Mě osobně to celkově bavilo, ale znova bych to už nedala :) i tak se těším na další knihy. Určitě budou stejně potrhlé, ne-li víc.
To bylo skvělé! :D Hodně jsem se smála, divila se a zase se smála.
Jedna hvězdička jde dolů, protože přibližně uprostřed jsem se začala nudit.
Tak jo, název Fakt se to stalo? je dostatečně opodstatněný. Několikrát jsem se u knihy ptala: "To jako fakt?" Její historky jsou prostě šílené. Upřímně jsem se u knihy hodně pobavila. Musím to však přičíst k tomu, že mám obdobný humor. Lidé kteří nejsou sarkastičtí, šílení a nemají rádi černý humor, tak se v tom asi moc nevyžijí. No asi ani ti lidé, kterým vadí vulgarismy.
Líbilo se mi, že autorka byla tak upřímná a v podstatě se ničeho nebála. Kdo by taky dokázal přes půl kapitoly mluvit o své vagíně?! :D Navíc dokázala najít vtip i v těch temných situacích.
A je tak trochu hypochondr jako já :D
Takže za mě pět hvězdiček bez váhání.
Na začátku a na konci jsem byla z knihy unešená, někde uprostřed jsem se trochu zasekla, protože jsem začala mít pocit, že knihu píše pacient z psychiatrické léčebny (kapitola kde popisovala své psychické problémy) a popravdě sem se hodně vyděsila. Když to ale shrnu tak určitě nelituju a nevylučuju, že si ji přečtu znovu,samozřejmě kromě zmíněné kapitoly.
Knihu jsem přečetla celkem rychle, některé historky berou dech, ovšem stejně nikdy nepřijdu na chuť tomuto typu humoru...
Kniha mě bavila, je to taková oddechovka, dost jsem se zasmála. Nutno ovšem dodat, že nevím, jestli bych ji chtěla číst v překladu, protože autorka často používá vulgarismy a v mateřštině by se mi to asi začalo příčit. V angličtině mi to kupodivu bylo docela jedno.
Co se mě týče, četla jsem rozhodně i lepší humorné knížky, nicméně mohu doporučit, pokud zrovna hledáte nějakou jednohubku pro odreagování.
Ze začátku se autorka strašně snažila psát vtipně, ale efekt to mělo spíš opačný, působilo to křečovině, trochu trapně a nudně. Naštěstí se jí podařilo se uvolnit a pak už se zážitky četly dobře, některé mě fakt rozesmály a někdy mi přišlo, že jsem stejně divná jako autorka.
Opravdu zábavná kniha, ale věřím, že není tak úplně pro každého :) Dost často mi připadalo, že Jenny píše o mně. Fakt jsem se po dlouhé době smála u knížky nahlas. A fakt mi v něčem připomíná "Vejce a já"... jen netuším v čem vlastně.
Fakt se to stalo?Kniha Fakt se to stalo? je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 97x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 37x |
| Chystám se číst | 57x |
| Chci si koupit | 11x |
Poslední dobou se mi nějak nedaří sahat po dobrých knihách. Nebo tedy lépe řečeno, po knihách, které by mi sedly.
Doufala jsem, že tohle bude knížka, u které se zasměju. Ještě nemám dočteno, ještě knize šanci dám, ale zatím cítím zklamání. Přijde mi, že je to další laciný pokus o to být za každou cenu vtipná. A mě tohle nějak nikdy nesedlo. Autorka příliš tlačí na pilu a rovnou by si mohla dát na triko "funny and i know it".
Je to jako když někdo řekne vtip a pak se mu sám zasměje. Nebo řekne vtip a udělá pauzu, aby počkal, až se všichni zasmějí, ale z publika se vrátí jen rozpačité úsměvy.
Nedostatek humoru bych snesla, kdyby stál za to obsah. Nebo naopak. Jenže tady mi nesedne ani jedno. Zatím.
Autorka se snaží své zážitky prezentovat jako něco neuvěřitelného, ale já nevím... Je to snad tím, že jsem vyrůstala u babičky a dědy, že jsem vyrůstala v lese se zvířaty? Vnímám to snad jen já tak, že vypráví něco úplně běžného? I mě se jako malé stalo, že jsem pobíhala kolem domu a skončila jsem v mrtvole (ok, byl to "jen" vyvrhnutý králík, ne srnec - ta mrtvola nebyla tak velká) a i my měli jedovatou vodu (ok, nebyl to radan jasně... ale ukázalo se, že do studny prosakuje půda z výběhu slepic, které děda choval poblíž studny... a nevím, zda bych radši pila radan nebo slepičí hovínka). Nenapadlo by mě tohle lidem vyprávět a myslet si, že jim vykládám něco k popukání.
Obávám se, že až se dostane k manželství, bude to spíš smutné. Náznak už tu je.
Mít autorku za kámošku, věřím, že bych ses ní určitě pobavila. Společně bychom se smály a já bych si klidně nechala vyprávět její historky. Ale proč poslouchat průměrné historky někoho cizího?
Ale jak říkám, ještě tomu šanci dám. A chápu, že každý má jiný smysl pro humor, takže někomu to určitě sedne. Mě zatím prostě ale ne.