Expedícia bádateľa Venceslava Brábka do silúrskych morí
Jan Sovák
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470657/bmid_expedicia-badatela-venceslava-brabk-mhN-470657.png
5
5
1
Expedice badatele Věnceslava Brábka série
< 2. díl >
V prvom denníku Venceslava Brábka, ktorý sa objavil v tajomnej debne v pivniciach Národného múzea, opísal vedec svoju expedíciu do obdobia vrchnej kriedy v druhohorách pred 70 miliónmi rokmi. Výpravu do minulosti za pomoci časovej centrifúgy, no aj stretnutie s dinosaurami v poriadku prežil, a tak sa rozhodol aj naďalej študovať vývoj života na našej planéte. Venceslav bol skrátka dobrodruh telom i dušou. Na cestu dokonca prehovoril aj svoju priateľku Auréliu. Na výprave do silúru v prvohorách ich čakala skalnatá krajina, horúce podnebie, hrozivé búrky, nebezpečne vysoký príliv a rozbúrené more. K dispozícii mali jednoduchú ponorku a potápačský oblek a ich každodennou úlohou bolo pozorovať neuveriteľný svet pravekých živočíchov pod vodou a zbierať na brehu to, čo vyplavilo more. Brábek si všetko poctivo zapisoval, kreslil a fotografoval. Debny sa plnili zberateľskými pokladmi a každý deň prinášal nové zážitky, ktoré neraz končili bojom o holý život... Oba denníky, jeden bádateľa Brábka a druhý krehkej, no odvážnej Aurélie, nás pobavia rôznym pohľadom na prežité dobrodružstvá a prenesú nás do silúrskej krajiny, akoby sme ju videli na vlastné oči.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Něco, co tu už jednou vlastně bylo – ovšem tenkrát ve svrchní křídě. Na první pohled sci-fi o cestování časem – s pomocí jakési steampunkové techniky, ale dějově cesta do ztraceného světa. Silurské moře ovšem přece jen nebylo na možná dobrodružství tak atraktivní jako vrchol doby dinosaurů v předešlé Sovákově knize a proto autor přibalil Věnceslavovi Brábkovi na cestu tentokrát i Amálii – snoubenku či spíše, řeklo by se dnes, „partnerku“. To aby bylo možné zažít i v siluru nějaké to dobrodružství. Samozřejmě, ani autor asi neaspiruje na špičkový dobrodružný román ze „ztraceného světa“ a s dobrodružstvími Doyleových, Burroughsových či Obručevových cestovatelů do pravěku nelze srovnávat. Ale – k opravdovému úspěchu třeba Obručevovy Plutonie byli třeba dva: spisovatel a ilustrátor Zdeněk Burian. Jan Sovák to zmáknul sám a samozřejmě, obrazová část je mnohem lepší než literární, zcela v duchu nejlepší burianovské tradice. A navíc – další bod pro Sováka – žádný ze jmenovaných klasiků cest do ztraceného světa se neodvážil poslat cestovatele až do siluru. Zůstali v obligátních druhohorách či jakési směsi dob od druhohor po diluvium (aby tam mohli být i nějací neandertálci). Celkem jednoduchý Sovákův text stejně jen doprovází to na knize hlavní – ilustrace. Množství barevných ilustrací i jednobarevných kvašů (Brábkovy „fotografie“), koláží, perokreseb, vše doplněné i skutečnými fotografiemi, vytváří pestrý „deník“ expedice a z knihy dělá krásnou knihu. A lze si z nich udělat velmi dobrý obrázek o pustotě silurské krajiny i o tehdejším životě (samozřejmě na základě dnešních znalostí). Snad jen jedna věc se autorovi zcela nepovedla: to když popisuje, jak po přistání v siluru cestovatelé otevřeli dveře a vstoupili „do teplého a vlhkého podnebí“. Jak to udělali s dýcháním se už neřeší – atmosféra v siluru obsahovala jen desetinu dnešní hodnoty obsahu kyslíku! Hrdinové zamířili po konci této výpravy do přece jen druhově pestřejšího devonu. Mohu se tedy snad těšit na další expedici.