Evangelium podle Brabence

2 01.01.2014

Vráťa Brabenec je neskutečně zajímavá persóna. Nejenže je výborný hudebník (album Plastic People of the Universe Jak bude po smrti považuji za jednu z nejlepších tuzemských nahrávek všech dob), on je i zábavný a nesmírně lidský. Právě ta lidskost, přímost a to, že si na nic nehraje prostupuje celým rozhovorem. Přitom je kniha velice vtipná a i přes vážná témata nikdy nesklouzává k patetičnosti. U rozhovorů je vždy velice těžké posoudit, zda výsledek práce byl daný spíš tazatelem nebo tím, kdo odpovídá. Zde bych řekl, že je to dílem obou protagonistů. Jak Renata Kalenská, tak i Vráťa Brabenec jsou očividně na podobné vlně a rozhovor tak příjemně plyne, bez známek křečovitosí a nějakých nepřirozených tlaků. Hodně se mi líbilo i to, že oba se nesnaží zamlčovat, že Vráťa je alkoholik a někdy to s ním asi není lehké, že bývá umíněný a nespolehlivý. Za všech okolností ale zůstává sám sebou a na nic si nehraje, což pro většinovou společnost není moc příjemné. Hodně se mi líbily i vstupy Evy Turnové, současné basistky PPU, jejíž doslov je opravdu dojemný. Parádní kniha o vzácném člověku...