Eutanazie, nebo paliativní péče?

(SPOILER) Při četbě některých částí se mi až dělalo zle... Že má někdo odlišný názor, než mám já, je samozřejmě v pořádku, ale jsou věci, které pochopit nedokážu. Autorka sice rádoby bojuje za práva nemocných a snaží se o jejich záchranu před zlými rodinnými příslušníky, kteří se nemůžou dočkat závěti a které vůbec nezajímá názor nemocných, je to ale právě ona, kdo nemocné dehumanizuje. Nelze popřít, že mohou existovat případy, kdy uzákonění eutanázie bude nějakým způsobem zneužito, ale myslím si, že toto číslo bude nízké, zvlášť s ohledem na to, kolika lidem pomůže. Nechápu, jak může mluvit o nesprávnosti eutanázie nebo asistované sebevraždy ve stejné práci, ve které zmiňuje příběh mladého Vincenta Humberta. Nebo mi někdo chce tvrdit, že jeho maminka se ho vlastně pokusila zavraždit, aby mohla dědit? Nebo aby se zbavila syna? Je mi teď tolik, co bylo Vincentovi v době autonehody a na jeho místě bych chtěla to samé. Čekalo ho zhruba padesát let, kdy mohl jedině zírat do stropu, bez sebemenší šance na zlepšení, to nejsou hezké vyhlídky.
Co se týče části, kdy autorka vysvětluzje, že smrt a bolest nejsou nedůstojné a proto není na místě ani označení "důstojná smrt"... Bolest není nedůstojná. Ale neschopnost ovládat svěrače, sám se najíst, osprchovat, utřít si zadek? To je nedůstojné. Samozřejmě, že si nikdo nebude dělat legraci z takových lidí, ale jejich pocity to určitě nijak nevylepší. Vím, že tohle si nejspíš nikdy nikdo nepřečte, ale vážně jsem to potřebovala někam napsat.