Eseje
Yves Bonnefoy
Bonnefoy, esejista je jedním z vrcholných představitelů francouzské tradice kultivovaného přemýšlení o věcech umění, tradice, na níž participovali Baudelaire, Mallarmé, Valéry nebo Reverdy. Tematická škála jeho esejů je rozsáhlá: vedle zamyšlení o osudech a funkci poezie jsou věnovány i jednotlivým básníkům, sochařům, malířům a architektům. Předkládaný výbor přináší jednak filozoficky fundované úvahy o místě básnického slova v dnešním kulturním kontextu, jednak brilantní charakteristiky básníků a výtvarných umělců, jako jsou Leopardi, Baudelaire, Rimbaud, Celan, Mondrian nebo Giacometti. Přeložil Jiří Pelán a Václav Jamek.... celý text
Přidat komentář
„Adorno – často se to připomínalo a stále opakovalo – si jednou položil otázku, zda je poesie po Osvětimi ještě možná. Chápal ji však bezpochyby – málo citlivě a nepříliš šlechetně – jako prosté a naivní okouzlení dobrotou jednotlivých bytostí a krásou života. Nevěděl, že poezie není to, co hovoří o světě, ale práce, která tím, jak vyprošťuje slovo z pojmového diskursu, tento svět zakládá, v dobrém či zlém, neboť má za to, že mu lze dát smysl. Pochopena takto, poezie ani po Osvětimi neztratila na významu. Není shovívavým sněním, jež některé skutečnosti nutně činí nesnesitelným, ale luciditou, která předává odvahu. Spíše si všimněme, že znamenala v hodinách opravdu čirého zoufalství – jak to dokládají četná svědectví – oporu pro ty, kdo se zuby nehty drželi ne tak života jako ideje vlastní důstojnosti. Rezignovat na poezii po zkušenosti s vyhlazovacími tábory by znamenalo dovést do konce jejich záměr.“
(Yves Bonnefoy – Století, jež obětovalo slovo; in: Eseje; překlad Jiří Pelán)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  MaximuM poezie |
| 1996 | O pohybu a nehybnosti Jámy / Psaný kámen |
| 2007 | Eseje |
| 2007 | Oblá prkna |
| 2005 | Kam preniká vietor |
Svodka přednášek, úvah a esejů na téma poezie a umění obecně, některých umělců a básníků konkrétně. Baudelaire (především Květy zla), Rimbaud (Sezóna v pekle a vlastně celé jeho rozsahem nevelké dílo), fyzické umění patnáctého století a baroka, Athény a Jeruzalém Lva Šestova, Giacomettiho sochy lidí jako nožů, Mondrianův Rudý oblak (předobraz popisovaného bohužel nenalezen), osobní rozloučení s Paulem Celanem, ucelené poznámky k Henri Michauxovi nebo italskému romantikovi Leopardimu... A několikerá fixace přemýšlení o přemýšlení, s varováním před uzavřenými analytickými systémy (i když jim Bonnefoy přiznává jistou užitečnost). Těžké čtení pro milovníky umění.