Edvard Beneš, milován i nenáviděn
Václav Miko
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352066/mid_edvard-benes-milovan-i-nenaviden-zqm-352066.jpg
4
17
17
Beneš nebyl hrdina, ale v jistém smyslu ustrašený diplomat. Kniha objasňuje zapomenuté i ožehavé skutečnosti jeho života. Pokud nám Benešova minulost nabízí pozitivní události, nechceme je zlehčovat, nebo dokonce popírat. Nikdo mu zajisté nemůže upřít jeho diplomatické zásluhy, ale řada historických faktů českého politika s jeho uznávanou korektností zobrazuje i jako manipulátora, intrikána, a dokonce hazardního hráče. Jaký byl vlastně Beneš člověk, který je dáván do souvislosti se špiclováním v období rakousko-uherské monarchie, předválečnou zradou doprovázenou jeho útěkem do Londýna a poválečným násilím? Veškeré dotyky negativních skutečností byly vždy přebyty návalem jeho údajných schopností, které se do jisté míry až glorifikují. Ano, Beneš si vede poměrně dobře, a to díky tomu, že jeho příznivci obratně překrývají jeho kontroverze a neúspěchy. Právě na základě mnohých poznatků dnes lze hovořit o tomto státníkovi jako o osobě, která se bezzásadově přizpůsobovala všem politickým okolnostem a bezohledně využívala příležitosti ke svému prospěchu.... celý text
Přidat komentář
Objektivní a odvážné shrnutí prezidenta, který prokázal svou odvahu útěkem a po válce rozpoutání masakrů na německých civilistech. Smekám klobouk před autorem, kterýmu to příznivci Beneše určitě neodpustí, stejně tak jako Beneš byl sám, kritický a arogantní.
Čtivé, ale v některých pasážích složitě zakončuje myšlenku a přeskakuje do jiné oblasti. Pro neznalého se může v historických faktech trochu ztrácet. Nedal jsem plný počet hvězd, kvůli zaujatosti k Benešovo povaze.
Je to provokativní, ale není to špatné. Dva protipóly jako milován a nenáviděn vyvolává boj dvou táborů. Kdo vnímá Beneše jako hrdinu, pak musí být něčím nebo někým silně ovlivňován.
Nejsem příznivec Beneše, takže narozdíl od mého kolegy z práce si to užívám a jsem už v polovině.
Tak nevím jestli je obsah zaručeně autentický, ale kdo by mohl něco takové zaručit. Četlo se mi to moc dobře a také se zasmála. Beneš kradl příbory, že by česká tradice po vzoru Václava Klause, který pro změnu rád propisky? Měla jsem jiný studijní materiál a kniha vychází z dobových reálii. Hodnotím knihu za plný počet
Relativně krátké početní, které mě v prvé řadě donutilo k zamyšlení a hledání dalších informací o zmiňovaných událostech a osobnostech.
Vypovídací hodnota knihy je poměrně malá, neboť působí jako sbírka domněnek a dohadů. Často bez řádných zdrojů, případně pouze ze zdrojů podporujících autorovy teorie.
Celkově by danému obsahu víc odpovídalo hořekování u piva o tom, co mohlo být, kdyby - Mnichov, Štefánik, zednáři...
Docela pecka si troufnout kritizovat našeho prezidenta, ale svoboda projevu dává šanci názorům a myslím, že Beneš nebyl svatoušek.
Beneš opravdu Němce nenáviděl a o tom nemusíme diskutovat. Miko šlápl na kuří oko hodně lidem.
Beneš neměl na rukou přímou krev sudetských civilistů, ale zasloužil se o to, aby je český národ zlinčoval. Knížka je odraz skutečnosti Benešovo zrádné a zbabělé povahy. Jen psychopati vydají tak velké úsilí ke kritice jako níže rozepsaný blud ubohého kritika KejmlP, který postráda rozum, ten pán tu knihu četl od začátku s kyselou okurkou v puse.
Par takových mamlasů co kritizujou a sami nic nedokážou a je reklama na světě. Beneš byl zrádce, ale nechceme si to přiznat
Nepopsatelný zážitek, knihu a především jméno jejího autora si budu navždy pamatovat. Kniha mi totiž otevřela zcela neznámé horizonty. Skutečně. Ukázala mi úplně nový obsah slova "dno", a já mohu, zcela bez nadsázky, označit toto "dílo" za vůbec nejblbější knihu, jakou jsem kdy četl. Protože toto je skutečně odpad mezi odpady.
Po knize jsem sáhl v rámci jakéhosi intelektuálního masochismu, stavu, kdy někdy sáhnu po knize, o níž vím, že její kvalita bude nevalná, ale zároveň mně seznámí s uvažováním lidí z jiné sociální bubliny. Tentokrát jsem zvažoval několik hanopisů na Edvarda Beneše, dnes celkem oblíbeného žánru mezi lidmi, kteří se sami označují za intelektuály. Kvůli úspoře času padla volba na tento shluk papíru a velkých písmen. Očekával jsem zjednodušující životopis se zdůrazněním klasických výtek, nic nového. Ale mýlil jsem se! Doslechl jsem se věci neslýchané, četl věci nevídané! Od první stránky jsem byl fascinován, jak hluboko žumpa výkalů Václava Mika vede.
Autor začíná pěkně zostra, a shrne všechny konspirační teorie a špínu co se za víc jak století navršily. Beneš byl neschopný podprůměrný náfuka, flákač s nevalným prospěchem co zfalšoval své školní vzdělání, sňatek i jméno, sloužící najednou několika tajným službám, co se vetřel do společnosti Masaryka, aby si mohl užívat luxusu plynoucího ze zneužívání fondů odboje, a shromažďovat majetek. Pak nechal sestřelit Štefánika, zlikvidoval oponenty, přes svou neschopnost se udržel v politice, zbaběle vydal republiku Hitlerovi, utekl do Británie za luxusem, odtud z bezpečí hlásal svou štvavou (!) politiku, vyhnal hodné Němce, nechal zavraždit stovky Čechů, a předal moc komunistům. Výběr pseudoargumentů a rádoby faktů mě v první čtvrtině knihy dokonce přinutil zastavit, a začít zcela vážně ověřovat, zda nejde o reprint práce z dílny nějakých primitivních protektorátních kolaborantů, protože povaha díla tomu plně odpovídala.
Za nejlepší perly považuji to, když autor bezelstně cituje jako zdroj informací o bohatství Benešových noviny Árijský boj (považovaný za to nejodpornější, co kolaborantská novinařina zplodila), když obviňuje Beneše z vyvolávání předválečných (!) pogromů levicových Čechů na Němce, či když označí atentát na Heydricha za naprosto zbytečný a zbrklý skutek, z kterého profilovalo jen v bezpečí dlící sobecké Benešovo ego, zatímco v Čechách se tak stal zodpovědným za vše zlé. (O zásadních politických důsledcích pro otázku obnovy ČSR Miko neslyšel.) Pozoruhodné je také závěrečné "uvažování" (nazval bych to spíše jiným, s lidskou fyziologií spojeným výrazem), kdy Miko bilancuje, že zatímco komunisté popravili jednu ženu, Beneš jich za tři roky stihl 66, a vede tedy 66:1, přičemž celkově za 3 roky zabil víc lidí než komunisté za 42 let.
Jinak než jako pozoruhodný se nedá označit ani seznam zdrojů, kde mimo jedné výjimky není jediná odborná kniha, zato je přítomná řada bulvárních a obecně velmi profláknutých titulů, přičemž konspirační magazín Protiproud patří k tomu nejobjektivnějšímu.
I významu "konspirační teorie" dává autor nový rozměr. Už nekonspiruje o původních teoriích. Staré protibenešovské teorie bere jako dané, a na jejich základě rozvíjí další. Že Beneš nechal sestřelit Štefánika? Ano, tomu ještě pořád pár lidí věří. Slabé. Miko to předkládá jako fakt, o kterém se nediskutuje, a vede nás o úroveň výš (níž?), kde spekuluje, zda byl Štefánik mrtev už v Itálii, zabit při pádu, nebo doražen na zemi.
Abych to shrnul, budu citovat tvůrce, když na konci knihy hovoří o odmítnutí Beneše podepsat ústavu z roku 1948: "Přiznám se, že jsem tuto skutečnost vepsal do této knihy s radostí, a to proto, že jsem o této osobnosti dosud nenalezl nic, co bych mu mohl přičíst k dobru." Můj postoj ke knize je podobný. Těší mě na ní jediná věc, a tou je její skutečně ubohá prodejnost.
(PS: Jsem všemi deseti pro kritické zkoumání jakékoliv osobnosti, Beneše nevyjímaje. Ale toto jde dělat odborně a pomocí podložených argumentů, ne na základě mixu splašků, konspirací, protektorátní propagandy, protibenešovské pseudointelektuální agitace a Mikových fantazií.)
EDIT: Je zajímavé všimnout si, kolik má na DK autor profilů na nichž propaguje, obhajuje a zvedá hodnocení svých knih. Skutečný profesionál. :)
Nedivím se že je tahle kniha hodně lidem nepříjemná. Ona pravda byla a je stále bolestivá. Je zarážející, že i přes dokumentované důkazy o této historii se dnes najdou lidí, kteří tohoto státníka hájí. Tak buď jsou zaslepení nebo záměrně lžou.
Sbírka trapných pomluv a nenávistné kydání špíny na úctyhodného člověka... Ale své čtenáře si jistě najde, v českých knihkupectvích je ostatně řada podobných hanopisů (Gruša, Krystlík, Dědinová atd.).
Český prezidenti mají hodně společných vlastností, pobavila mě část, kde Beneš v královských jídelnách v Londýně občas sebral asi pěkné lžičky. Evokuje to Klause a propisku. Autor se bohužel zaměřil jenom na negativní atributy
Umím si představit tuto knihu jako povinnou četbu na středních školách.