Dvořan
Baldassare Castiglione
K pětistému výročí narození italského humanistického spisovatele a diplomata vychází první český překlad jeho traktátu, který formou živých, úsměvně laděných dialogů podává renesanční ideál harmonického člověka a zejména dokonalého dvořana.
Přidat komentář
Dvořan
Kromě toho, že Baldassare Castiglione je Ladislav Špaček 16. století, ještě se jeho dialogický esej o etiketě dvořana a tématech příbuzných skvěle čte; je dramatický, má humor a překvapivou aktuálnost. Na urbinském dvoře se po čtyři večery schází skupina šlechticů a šlechtičen a pod záminkou diskuse o tom, jaké vlastnosti má mít ideální dvořan (letem světem: půvab ducha i těla a autenticitu v projevu, sebe-vědomí, vzdělanost, uměřenost, laskavost, schopnost "vést vladaře po trnité cestě ctnosti"; podstatné ani tak nejsou tyto pojmy jako zábavnost způsobu, kterým se k nim postavy dostávají, skrze špičkování, laskavou ironii, uvádění nekonečného počtu příkladů z antické mytologie a historie...) probírají témata, která jsou pro ně zajímavá. A tak v prvním večeru (formálně První knize o dvořanovi od hraběte Baldesara Castigliona panu Alfonsu Ariostovi) se řeší jazyk a mluva, pronášejí se úvahy o řeči hovorové, spisovné, v běžném styku užívané i psané (v Itálii, zahlcené v té době množstvím dialektů, to bylo palčivé téma), také co všechno v praktickém konání znamená pojem "talent" či nakolik je pro lidský život nepostradatelné umění. Vynikající je druhá kniha, jakási "škola žertu", návod, za jakých okolností a jakým způsobem používat v běžném styku s různými lidmi humoru a jaká je povaha smíchu; s mnoha příklady a komickými odbočkami (bavila jsem se královsky). Třetí kniha patří škorpení mezi muži a ženami a debatám o rozdílech mezi pohlavími, mimo jiné jaká by měla být dvorní dáma jako dvořanův protějšek - a po tomto odlehčení následuje v rámci čtvrtého večera navýsost vážná úvaha o tom, jak by měl vypadat ideální pán dvořana, tedy jaký by měl být vládce ("... vladaři nelze vzdát větší chválu, než nazveme-li ho dobrým správcem."), to vše zakončeno rozvažováním o oblíbené humanistické triádě "krása - dobro - láska". Čekala jsem zatěžkané filozofické moralizování - a dostala několik krásných hodin, během kterých jsem si užívala vážná témata podaná vtipnou formou. Dvořan by si zasloužil nové vydání, to je bez debaty.