Dvě prázdná místa
Zuzana Holčíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520908/dve-prazdna-mista0x0W3d-UpC-.jpg
4
49
33
Volné pokračování knihy Hra na druhou (Autreo, 2020). Od jejich posledního rozhovoru uplyne nějaký čas. Čas, kdy se Ben i Nela vydávají každý svou vlastní cestou. Několik následných událostí však dokáží, že všechny cesty jsou propojitelné a oba hrdinové se tak ocitají znovu na rozcestí. Tyhle nové "náhody" jim totiž nabízejí druhou šanci a ukazují právě na ta místa v jejich životech, která by mezi nimi neměla zůstávat prázdná. Otázkou je, zda jsou ochotni se k těm místům alespoň přiblížit.... celý text
Přidat komentář
Nela a Ben se spolu poprvé potkali v knize Hra na druhou. Její konec nejedna čtenářka oplakala. Autorka tak připravila pokračování a ukáže nám, jak se cesty hlavních hrdinů rozdělily. Anebo snad spojily?
Jelikož jsem byla z prvního dílu nadšená, příběh Nely a Bena si zamilovala a líbilo se mi, jak nás dokázala autorka překvapit, neváhala jsem a Dvě prázdná místa jsem si hned musela přečíst. Možná právě proto, že jsem měla vysoká očekávání anebo i tím, že jsem tak trochu věděla, co mě čeká a chyběl mi tak moment překvapení, jsem tentokrát tak nadšená nebyla, ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Jelikož mám ráda citáty, moc jsem si užívala, že stejně tak jako v prvním díle, jsou přidány vždy na začátek kapitoly. To mě opravdu moc baví.
Z příběhu je cítit, jak do něj autorka vložila spoustu momentů ze života, můžete se tak v něm nejednou najít a hlavní postavy se ocitnou v situacích, které dobře znáte. Stejně tak je znát, jak autorka skutečně prožívá, to, co Nela dělá a cítí a jsou spolu naprosto propojené. Ke konci knihy se na mě emoce přenesly a já měla i slzy na krajíčku.
Úžasné je i to, jak je zde skvěle vykreslen vztah matky a syna a je vždy krásné, hlavně ve skutečném životě, jak se rozvedená žena může opřít o svého dospívajícího syna.
K příběhu však mám i několik výhrad. Vadil mi pomalejší rozjezd a větší akce pro mě byla až téměř na konci knihy, ale to už jsem zase u očekávání, neboť v prvním díle autorka dokázala až šokovat. S čím jsem ještě měla problém, tak autorčin styl. Tentokrát jsme se nepotkaly, obzvláště pak v delších popisech, které mi přišly pro děj zbytečné.
Rozhodně Vám doporučuji přečíst si první knihu Hra na druhou a pak už nechám jen na vás, jestli budete chtít znát další osudy Nely a Bena.
Jsem moc ráda, že se autorka rozhodla pro volné pokračování předchozího dílu, protože vztah Nely a Bena v Hře na druhou byl velmi hořkosladký. Zasloužili si druhou šanci, a tak ji dostali!
Nemusíte číst oba díly, ale pro lepší návaznost a pochopení všech hrdinů je lepší to udělat. Už ve Hře na druhou jsem si zamilovala Bena a ani v Dvou prázdných místech nezklamal. Hrozně se mi líbí jeho průbojnost, zapálenost, přitom citlivost a empatie. V tomto příběhu je postaven do nové profesní role a připadá mi, že tím udělal obrovský skok. Nejen ve své kariéře, ale i v osobní rovině dospěl.
I zbylé postavy bodovaly. Potěšili mě kluci (především Matěj) a Romana. A co se týká Nely? Nejsem v její kůži, proto jí úplně nerozumím, zároveň ji tak moc chápu!!! Navíc je příběh vyprávěn velmi sugestivně, proto prožíváte všechny ty emoce s ní. I přesto, že nejsou vždycky pozitivní.
Krásná místa a okamžiky zasněžené hory, ples nebo sjíždění řeky dokreslují tu pravou atmosféru. Stačí nalistovat první stránku a ponořit se do příběhu plného emocí, lásky, pochopení i nepochopení. Vřele doporučuji!!
Dvě prázdná místa zůstala po dočtení knihy Hra na druhou.
Dočkaly jsme se volného pokračování a jsem za to moc ráda, že mi Zuzka knihu i podepsala a poslalaDěkuji ještě jednou
I když mě Nela svým nerozhodným, vyplašeným a bázlivým chováním dost ničila, zas se nedá upřít pohled do nitra. Dialogů tu máme pomálu, ale víme, co si která postava myslí. A i to mi přijde přínosné.
Mám radost, že mám kapitolu N+B uzavřenou, ovšem za předpokladu, že nebude třetí díl? Docela bych ho brala.
Doporučuji si přečíst Hra na druhou a poté Dvě prázdná místa a máte zaručené zlepšení třeba víkendu, dovolené nebo delší cesty vlakem
Příběh nás unese o nějaký rok dopředu, a my zjišťujeme, že se všichni nějak posunuli a jediný, kdo to brzdí, je právě Nela. Zžíravost, co si bude okolí myslet o tom nebo tom rozhodnutí přece není důležitý. Ale pro Nelu asi ano. A tak nás čeká příběh, ve kterém se na konci dozvíme, pro co se rozhodla a jak hodlá dál naložit se svým životem :)
Uff, vůbec nevím, jak začít.
Příběh se odehrává po roce a něco od doby, co Nela mluvila s Benem naposledy.
Nela žije dál svůj život, který ale úplně ztratil jiskru. Říká a tváří se, že je šťastná, udělala přece správné rozhodnutí, ale je to opravdu pravda? Zvlášť, když ji Ben znovu zkříží cestu...
Přiznám se, že mě průběh děje docela překvapil, protože jsem čekala více romantiky a "znovusbližování", ale primárně jen o tom příběh tak úplně není.
Dokázala jsem se do Nely vžít a vše s ní prožívat. Autorka ty její emoce, to jak se v dané situaci cítítila, tak dobře popsala, že jsem vážně měla pocit, že to prožívám na vlastní kůži. V pár momentech jsem snad ani nedýchala.
Nela je taková křehká květinka, což moc nemusím, ale tady to dokážu odpustit.
Bena jsem si zamilovala už v předchozí knize. Úžasný muž!
Někdy jsem i měla pochyby o tom, kdo je tady ten starší.
Filip a Matěj, synové Nely, jsou taky moc fajn. Obzvlášť Matěj překvapil.
V knize je tolik krásných citátů a hlavně pravdivých myšlenek, které mě chytly za srdce.
Je to tak, že někdy je potřeba být trochu sobec, myslet na sebe a své štěstí. Bez ohledu na to, co si myslí okolí. :)
Volné pokračování Bena a Nely se mi zamlouvalo. Jejich vývoj se mi líbil. Z obou přitažlivost jen sálá. Další postavy Benova máma Romana mi byla v této knize sympatická. Ale nejlepší byl vykreslený vztah synů k Nele.
Příběh se odehrával od zimy do jara, kdy se znovu po dvou letech potkávají na horách, protože dělá instruktora a záchranáře na horách, učí její syny Matěje a Filipa na lyžích. Na víkend už tam zůstává jen malá skupinka lidí mezi nimiž nechybí Romana a její dcera Nikola, která si rozumí s Matějem.
Zdá se, že je to k sobě stále táhne a klukům to nevadí. Možná si tak trochu hrají na dohazovače. Ben přijímá práci na sportovním gymnáziu jako učitel, ve kterém dříve studoval a shodou okolností tam pracuje i Nela jako asistentka.
Osud tomu chce, že se potkávají v dalších situacích. Školní ples, školní výlet. Na kterém se ale stane nehoda. Nela se ocitá v nemocnici. Jak to s nimi dopadne? Dají svému vztahu šanci? Chce Nela stále utíkat? A co Ben?
Na téhle knize je znát, jak se autorka posunula. První byla takový střed, druhá už se mi dost líbila. Tuto jsem si opravdově užila. Doporučuji.
Pokračování Hry na druhou mě potěšilo. Ráda jsem se vrátila za Nelou a jejími skvělými syny a doufala, že se jí do života zase vrátí i Ben.
Jenže ta holka mě zklamala. Tak, jak jsem jí v prvním díle rozuměla, tak mě v pokračování vážně štvala. Až jsem měla chuť jí nějakým imaginárním klackem pošťouchnout, ať se probere.
Kam se podělo její sebevědomí?
Byla to zdravá, nejspíš i velmi hezká žena v nejlepších letech a navíc měla dvě úžasné děti, které jí byly oporou. No a pálil za ní skvělý mladý kluk se srdcem na dlani. A ona se pořád někde zakopávala a z každé nové situace nebo překvapení byla hned úplně vedle.
Život si nechávala protéct mezi prsty.
No a pak se musela pořádně uhodit do hlavy, aby se jí rozsvítilo a uvědomila si, že žije jen jednou a konečně začala žít život, který si zaslouží.
Pokud to byl záměr autorky, vyvolat tyto emoce, malinko čtenáře rozladit, aby měli chuť hlavní hrdinku popohánět jistým směrem, tak u mě se jí to povedlo na jedničku.
Milé čtení na dvě odpoledne, které naznačuje, že rozvodem ani blížící se čtyřicítkou život rozhodně nekončí.
Moc děkuji za příležitost si knihu přečíst jako recenzní výtisk a těším se na další Zuzčiny knihy, protože má co nabídnout.
Oproti prvnímu dílu je zde vidět velký posun a mohu upřímně říci, že mínusy, které jsem vnímala ve Hře na druhou z velké části vymizeli. Opět jsem se do příběhu velmi snadno začetla a hltala jej každou volnou chvíli. Nela je zkrátka člověk, jehož příběh chcete znát a prožít společně s ní.
Příběh je tentokrát mnohem více plynulý a neměla jsem tak často pocit, že mi kousky příběhu chybí. Větší prostor také dostaly dialogy mezi Benem a Nelou, které konečně získávají na intenzitě, hloubce a především smyslu. Konečně ti dva vedou smysluplné konverzace, kde jen nemlží, a k něčemu to skutečně vede. Příběh se tak zdá mnohem reálnější a měla jsem pocit, že jim více rozumím.
Ve Hře na druhou jsem si k Nele i Benovi vytvořila vztah a určité pochopení pro jejich vztah a situaci. Ale nedokázala jsem pochopit, jak to celé vzniklo, zoufale mi tam chybělo víc z nich obou, abych to byla schopná pochopit a více prožít. Tedy je to ale jiné a mnohem více jsem cítila, že jejich příběhu rozumím a prožívám to společně s nimi.
Pokračování je rozhodně lepší než "první dil", ale rozhodně dejte šanci celému příběhu. Lepe tak pochopite oba hlavni hrdiny a celou situaci. Má to své mouchy, ale i přesto si vás to svou reálností získá.
Hodnocení 4/5
Volné pokračování knihy Hra na druhou. Opět se v knize setkáváme s Nelou a Benem. Tentokrát se jejich cesty střetnou na horách, kam Nela dorazí na žádost svých synů. Netuší však, že se zde setká i s Benem. Tím Benem, který si získal její srdce. Jen pro jednu jedinou překážku se Nela vztahu brání. Ben je o mnoho mladší...
U Zuzky je vidět obrovský spisovatelský posun. Četla jsem všechny její knihy, ale tahle je nejvymazlenější. Nele fandíte, pak ji v myšlenkách brzdíte, soucítíte s ní, ... A Ben? Na svůj věk je velice vyzrálým a férovým mladým mužem. Čeká je mnoho příležitostí si vzájemně uvědomit, co jeden pro druhého znamenají a jestli má vůbec smysl doufat, že by někdy mohla jejich láska fungovat.
Není vyloženě nutné číst předchozí knihu, ale já vám to doporučuji, protože se mnohem víc s Nelou a Benem sžijete. A taky s nimi prožijete delší čas.
,,...a to je láska. Ten prostej lidskej cit, u kterýho nikdy nevíš, jakou má cenu a hodnotu, dokud ho neztratíš, nebo si ho nenecháš proletět mezi prsty."
Už nějaký patek jsem si říkala, jak asi pokračuje příběh Bena a Nel. A i když byly momenky kdy jsem s ni plně soucitila ( hory a voda). Byly i momenty kdy jsem ji zaviděla(ples). Každopádně jeji nejstarší Matěj mě jeho proslovem úplně dostal a taky tata. To byly momenty z knihy kdy jsem nevěděla jestli se usmivam nebo pláču dojetím. Za mě každopádně skvěle pokracovani a ukončeni. I když epilog by mi nevadil...
Knihu jsem dostala od autorky i s krásným věnováním za to moc děkuji. Pokračování knížky Hra na druhou se líbila víc. Byla víc akčnější. Ta pasáž na horách se mi líbila nejvíc. Četla se rychle. Závěr knížky jsem čekala a jsem za něj rada. Líbili se mi citáty i myšlenky knížky. Všem knihy doporučuji.
Skvělá knížka ,
aby jste věděli a pochopili určité věci,doporučuji si přečíst i první knihu Hra na druhou.
Bude to pro vás lepší.
V knize jsem cítila časový odstup.Mela jsem husí kůži a chtělo se mi brečet.
Matěj, neskutečně dospěl, jeho proslov o životě, který říkal své mámě, klobouk dolů , takového syna by jsme chtěli každá .
Ben čistý člověk s velkým srdcem.
Někdy člověk stojí na křižovatce a bojí se zvolit si cestu, bojí se, co ho čeká, a nejhorší je, že se bojí, co na to řeknou ostatní!!!!!!!
Vylezme ze své ulity a pojďme dělat věci, které chceme my a co na to řeknou ostatní nám může být jedno!!!!!!!
Knížka plná pravdivých myšlenek, lidská.
A taky rozhodně vám dodá sebedůvěru. I Nela ji potřebovala.
...sám sebe člověk často vidí jinak, než tě vidí ti druzí...
...problém je v tom, že já málokdy a, máloco dokážu předstírat...
...občas je prostě dobrý nemít v životě na vybranou...
".. Pod chodidly mi zakřupal rozházený štěrk a mně to udělalo zvláštně dobře po sluchu."
~~ Je to tak uvěřitelné. Celá kniha je psána takhle lehce až jakoby obyčejně a o to je to lepší! Ten krásný zvuk pod botama křupajícího štěrku, já to miluju, nutí mě kousat se zevnitř do tváří
"...on je něco jako slunce za mraky. Ač není vidět...."
"Nesni o tom - začni to!"
"Mnoho lidí by se mělo naučit tančit! A mluvit jen když zapomenou kroky.
"Všechno v životě se dá zapomenout, jenom láska ne."
Je to jedna z těch knih, které jsou Na První Pohled. Obálka je prostě perfektní. Neustále ji musím hladit a přejíždět po písmenech.
Každá kapitola má opět svůj vlastní citát a to miluju!
~ Ne, náhody neexistují!
Fakt nejde nemilovat Bena! Kdyby se mě někdo zeptal, s jakou knižní postavou bych šla na kafe, byl by to jednoznačně Ben! Takže se Nele vůbec nedivím..
Nejlepší kniha posledních dvou let! A to nepřeháním!
Radost, smutek, slzy, husí kůže... nejčistší forma lásky, co jsem kdy četla! Kniha po okraj plná emocí a tak hlubokých a skutečných citů, že to prostě prožíváte s nimi! Nemáte na vybranou.
Dočetla jsem a je mi smutno.
Štítky knihy
věkový rozdíl partnerů (age gap)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Hra na druhou |
| 2019 | Zůstávám tu pro tebe |
| 2023 |  Dvě prázdná místa |
| 2021 | Za sklem |
Některé příběhy je občas třeba dovyprávět. Nechat postavy aby si od svých starostí, průšvihů a rozchodů odpočuly a podívaly se na věci s nadhledem a bez zbytečných vypjatých emocí.
Stejnou taktiku zvolila i Zuzana Holčíková ve volném pokračování svého románu Hra na druhou. Protože i když něco třeba nedopadne podle vašich představ, je třeba jít dál. Oklepat se, třeba si i odpustit a začít vyprávět jiný příběh. Nebo klidně i tentýž, jen trošku líp.