Dva kostely
Sebastiano Vassalli
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337270/bmid_dva-kostely-rHS-337270.png
4
16
5
Na počátku se zdá, že v Rocca di Sasso – smyšlené horské vesnici podobné mnoha jiným alpským vsím, nad níž se tyčí vysoká majestátní hora opředená spoustou legend – se čas jako by zastavil, „minulost tu nikdy doopravdy nepomine a přítomnost není nikdy doopravdy přítomná“. Ale nic netrvá věčně. Do zdejšího tvrdého, ale poklidného života těžce zasáhne první světová válka, kterou vedou lidé z údolí, kde „řeky tečou na sever a na východ, proti těm, kde řeky tečou na jih“. Sledujeme osudy a vývoj několika postav, hlavních hrdinů příběhu, odvedených všeobecnou mobilizací na frontu. Patří mezi ně někdejší učitel Luigi Prandini, kdysi socialista, pak přívrženec vstupu Itálie do války a posléze fašistický hodnostář; a jeho souputník Ansimino, muž s „chytrostí v rukách“, řidič autobusu a šikovný kovář a automechanik, který naopak za druhé války pomáhá partyzánům, k nimž se přidal jeho syn. Kolem nich spřádá autor množství lidských osudů, dramat, tragédií i radostí, v jakési kronice doby, jež je fragmentem velkých dějin. Sebastiano Vassalli v příběhu dvou kostelů, z nichž jeden postavili mobilizovaní muži před odchodem do války a druhý přeživší veteráni, předkládá „v kostce“ italské dějiny dvacátého století s přesahem do dnešních dnů. Činí tak s nadhledem, ironií a pro autora typickým smyslem pro zkratku, ale i s hlubokým lidským pochopením.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2017 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Le due chiese , 2010
více info...
Přidat komentář
Přeji Vám Veselé špagety.
A teď už k pořádné recenzi.
Dva kostely jsou o vesnici Il ragů pomodoro, kde je několik kostelů a lidí, ale žádná pizzeria. Že tu tedy dojde k tutti frutti katastrofi je nasnadě. Tou katastrofou je První světová a tak třináct italiánů narukuje na frontu. Musím říct, že válka je svinstvo, ale ještě horší a vyloženě barbarský mi přijde to, že tam ti chudáci vojáci musí jít po rukou!! Kdo tohle vymyslel!! A teď si představte, že ručkujete až do války a co tam je? Fronta! Já bych byl zhnusenej. Mě stačí, když jsou přede mnou tři lidi v Lídlu a už mám chuť někomu rozmačkat il banano vo hlavu!
Celá tahle švanda je napsaná zručně (autor ji psal rukama, takže tohle je pochopitelné) a jde vidět, že pan spisovatel by strčil do kapsy i Mirka Dotunila, ale bohužel, on sám vytunil svoji knihu až moc. Číst tisíc stránek o tom, jak kdo přišel k přezdívce a kdo jezdí autobusem a kdo ne bylo místy vyloženě utrpení. Myslím, že někde kolem bambiliontý stránky můj mozek odpochodoval na autobusák, chytl spoj do Domažlic a založil tam rodinu.
Takže za mě 6/10, vcelku příjemná kniha je místy strašnej Alessando del Gulášo a to mě opravdu nebavilo. Kdyby to Vassalli očesal, asi by to byla větší pecka.
Naschledanou u další recenze a nezapomeňte mi pod komentář dát lajk, subskrajp a sdílejte lidičky.
Nevím, co si o tom mám myslet. Kronika smyšlené vesnice v horách, ale bez jakékoli pointy. Osudy spousta lidí, naprosto obyčejných a nezajímavých, co člověkem moc nepohnou. Přijde mi, že kdyby to bylo podle reálných událostí, je to milé, a vlastně to tak skoro i znělo, jako by se do knihy autor snažil nacpat úplně všechny události z dějin nějaké vesnice, ale když to je smyšlené, tak opravdu nevím, co bylo záměrem. Je to jedna z těch knih, co v nich nic není, ale přesto člověka můžou zasáhnout, nicméně tahle mě příliš nezasáhla. Mezi jednou válkou a druhou.
Rozvleklé, nudné, nezajímavé... Až příliš mnoho postav, mezi nimiž těžko rozlišovat mezi hlavními a vedlejšími, žádný příběh, chybějící pointa. Možná beletristicky zpracovaný background moderní italské historie, ale na čtení nic moc.
Můj kamarád Škorpil vždycky říká: "nejdřív kostel a pak postel." Protože jsem ale byl v mládí pěkný prase a nectil todle pravidlo, tak jsem si řek, že si přečtu dva kostely a zfouknu to pěkně zpětně a za dva.
Chyba. Dva kostely jsou italská variace na jednoho kokota ze Španělska. Příběh se odehrává v jedné horské vesničce v italských Alpách po dobu necelých 100 let - začíná před první světovou a končí o sto let později. Postav je tam jak špaget ve špagetách a aby toho nebylo málo a nebylo to náhodou moc fadní, tak má každá postava přezdívku a autor mal nutkání vyprávět její původ. Tak je tam lamželezo, černá ruka, hulibomba a superkulička a co já vím kdo ještě. Dobře, poslední dvě jsem si vymyslel, ale to je jedno. Bohužel je každý příběh zajímavý jak pizza margarita. A ano, tím kokotem na začátku odstavce jsem myslel Marqueze.
Navíc i tenhle italský spisovatelini byl navržen na Nobelovu cenu! Já mu to teda přeju, protože určitě všechny jeho ostatní díla musí byt famózní, jinak by ho přece nikdo jen tak nenavrhnul.. Tohle ale bylo utrpení. 4/10.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) druhá světová válka (1939–1945) fašismus italská literatura Itálie antifašismus partyzáni Alpy (Evropa) historické romány
No nevím, na tohle jsem stará. Nebavilo mne to, místy mi to přišlo nesmyslně praštěné, zbytek se nudně vlekl. Tohle není můj šálek kávy.