Dům u ústí řeky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tajuplná mohyla, opuštěná ruina a skryté rodinné tajemství. Iris dlouho čekala, že se bude moci osvědčit jako archeoložka, až konečně dostala příležitost. Má dohlížet na odkrývání anglosaské mohyly. Drsná krajina Suffolku ji fascinuje stejně jako ruina panského domu u ústí řeky. Proč jeho obyvatelé Hengist Hall opustili? V jedné zprávě o dávné vraždě najde jméno domu, při svém pátrání však narazí na zeď mlčení. Teprve její kolega Caleb jí pomůže příblížit se pravdě. A ta má větší spojitost s její rodinou, než by Iris považovala za možné......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/314772/dum-u-usti-reky-JWR-314772.jpg 3.960
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Brána
Orig. název:

Das Haus an der Mündung (2015)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Kniha Dům u ústí řeky

Přidat komentář
bábuška
30. ledna

Nejprve mě zaujala krásná obálka. Dozvěděla jsem se jak drsná a ke konci jemná, je práce archeologů. A když je při tom i přímo osobní posedlost dozvědět se o pravděpodobných vlastních předcích toho jistého sídla, je to hodně napínavé. Více mě zaujaly pasáže o osudech původních obyvatel za začátku 20. století.

martousek
13. ledna

Určitě patří mezi čtenářsky "lehčí" knihy. Typ, kterou se prokouše každá čtenářka, ale zase žádná červená knihovna. To, že závěr si může každý z nás domyslet podle své fantazie nepokládám za mínus knihy. Za mě v tom bylo všechno - láska, moc, zrada, přátelství.

alexis818
12. ledna

Příběh moc hezký,vlastně oba,jak ten z minulosti,tak ze současnosti.Mám jen výtku k překladu.Byl takový kostrbatý a jakýsi primitivní a to zajisté zážitek z knihy dost snižuje.

Květinka008
06.11.2018

Něco mi tam vadilo... a nemohu přijít na to co. Možná až příliš překroucené rozuzlení? Žádné postupné odhalování, že to, co popisuje většina knihy, není až tak pravda? Velké zvraty za polovinou knihy, která se výrazněji hůř četla než lehčí první půlka? Určitá nedotaženost příběhu, který končí jen ve spekulacích? Přesto však ve mně něco zůstává a ráda si knížku v budoucnu přečtu znovu. Je to lehčí variace Erskinové, šmrncnuté Holtovou a dotčené Bronteovou (Heathclif) - a ty všechny "můžu" :-)

pip11
28.10.2018

Obě časové roviny se mi líbily. Krásně se oba časy propojovaly, smutnější a tajemný historický a pozitivnější ten současný. Příběhy to byly poutavé a napínavé, takové smutně krásné.

Janča089
24.08.2018

Já jsem v tomto případě sáhla zcela vedle.. Vypůjčila jsem si knížku proto, že zde byla uvedena podobnost s knihou Dům v Cornwallu. To ale podle mě neplatí. Dům v Cornwallu byla pozitivní kniha z prosluněného prostředí s pěkným příběhem a romantickou zápletkou, která byla uvěřitelná, přirozeně vyplývající. Dům u ústí řeky je plný historie (kterou já právě nemusím), chvíli jsem měla pocit, že bych měla znát i nějakou válečnou politiku. Hlavní hrdinka mi nebyla sympatická a celá kniha byla pro mě hnědá a pochmurná. Těšila jsem se až ji budu mít konečně přečtenou. V tomto případě cítím, že příběh je takový, jak vypovídá obálka. Rovněž u Domu v Cornwallu mi pozitivní obálka sedí a obě knihy jsou přesně takto rozdílné.
Navíc se mi nelíbil ani jazyk v knize (patřil k historii, nebo to mohl způsobit překlad) a pak už mi vadily i několikrát chybějící uvozovky přímé řeči..

Astonius
08.04.2018

Zpočátku se mi líbilo velmi - obě časové linky byly zajímavě rozepsané a obě mě bavily, navíc mám ráda, když má kniha podrobný děj a příběh jde do hloubky. Zdálo se, že tohle bude přesně ono. Jenže potom vyprávění ustrnulo a já zjistila, že víc už autorka prostě asi nevymyslela a snaží se to tak nějak uzavřít. Možný SPOILER: Způsob, jakým to celé ukončila, mne velmi zklamal, bylo to velmi překombinované a bláznivé a co se týče příběhu ze současnosti, nechápu, proč nemohlo zůstat pouze u snahy odkrýt minulost, ale musela se tam násilně šroubovat ještě genetická souvislost s hlavními hrdiny. Přišlo mi, jako by autorka hledala konec a nemohla se rozhodnout, jestli to má skončit dobře nebo špatně, tak zase ještě kousek napsala a pak zase ještě kousek - ty závěrečné události po válce "kdo s kým" už jsem nějak moc neprožívala, bylo to jen takové "plácání do větru", kterému se moc nedalo věřit. A nutno říct, že Fabia, se kterou měl čtenář zřejmě sympatizovat, byla pro mne spíše potvora, která jednala jen ve vlastním zájmu - litovala jsem jejího muže, kterého jen využila a sama mu jeho laskavost ničím neoplatila, i když stále dokola své obětování připomínala. Její pravá tvář se ukázala v úplném závěru při události u řeky.

Hendrychova.K
05.02.2018

Ach, těch chyb.
K ději...zajímavé, místy zdlouhavější. Čekala jsem trošku víc.