Dům Páně

14. ledna

Kolečko s Royem bylo poněkud nepravidelně narýsované, vlastně napsané.
Začetl jsem se rychle, prakticky ihned a taktéž prakticky ihned jsem dostal strach z nádechu humorné literatury. Nemám to moc rád, respektive humor v knize ala Mlýn na mumie či Mládí v hajzlu přijímám a i si ho užívám, ale téma Domu páně by mohlo být přílišným humorem znehodnoceno, potlačeno, rozplyznuto, zkaženo a tak dál.
Naštěstí mě z těchto obav vytrhnul Tlusťoch, tak jako Roye vytrhl z představ o ideálním fungování nemocnic. A to byla sprcha panečku. Je mi jasné, že stěžejní téma knihy, to jest vyhnout se marnému léčení pacientů je pro čtivost zjednodušeně vyřčeno a popsáno. I přes toto uvědomění je to hodně drsný, když vám před očima padají pacienti, ti mladí a žijí na přístrojích, ti staří. To pak chápete deprese začínajících doktorů. To jste pak rádi za ty černohumory, které občas zavanou ve všech těch odděleních, který si projdete. Protože vám dojde, že to takhle nějak fakt funguje. A že to může potkat vás i vaše okolí, kdykoli, kdekoli, cokoli.
Pak tu ale byli pasáže, které celkem nudili. Rozhovory plynoucí odnikud nikam, které mě tématicky nechytli. Nuda většinou přicházela když Roy opustil nemocnici.
Pro dobro knihy v ní ale strávil valnou většinu stran a tak je valná většina knihy čtivá a depresivní a vrtá v hlavě, ponouká k přemýšlení o tom, co je napsáno a tak to přeci máme rádi.

PS: Sice jsem se bál přehnaného humoru, ale u pacienta "SPRAVTE BOULE" jsem si s radostí uchcal smíchy.

2 05.05.2018

Knihu jsem četla na medicíně a dodnes z ní čerpám. Je to klasika, která skvěle pobaví, ale zároveň medika, plného ideálů, tak zdravě postaví nohama na zem...
Napiglovat, odlifrovat. Ortopedická poloha lůžka... Nezměříš teplotu, nezjistíš horečku. Až doženu ty stovky knižních restů, přečtu si oba díly znovu.

1 09.04.2018

Keď som počul, ře viacerí prirovnávajú Dům Páně k slávnej Hlave XXII, vzbudilo to vo mne isté pochybnosti. Nakoniec ale mali pravdu, obidve knihy "demytologizujú", dávajú čitatelovi slušnú facku od reality a ukazujú na absurditu v systéme. No každá je holt niečím iná.

K samotnej knihe: Málokedy sa mi stáva, že by som sa pri čítaní knihy uchechtával alebo škeril od ucha k uchu, tu to bolo časté. Nie som síce lekár, no k práci v zdravotníctve mám blízko, takže kniha ma zaujala. Pekne vidno, ako si Roy počas stáže prechádzal jednotlivými štádiami - od nadšenia cez znechutenie, apatiu až po zmierenie a prijatie (scénka s Marcelom Marceauom). Niečo podobné sa stalo aj mne.
Prekvapilo ma však, koľko bolo v knihe sexu, často opísaného dosť detailne. Nie som žiaden puritán, no ktovie, aké ohlasy vzbudila kniha v dobe vydania (1978).
Zaujímavo vyriešená obálka od Arga je len bonus.

28.12.2017

Dala jsem palec za předchozí komentář (Limonadovyjoe).Přesně tak jsem knihu vnímala.Případy - ANO,ale ta omáčka okolo učinila z knihy rušivou a nezáživnou nudu,která mě v poslední čtvrtině nutila přeskakovat řádky a dokončit knihu jakýmsi pseudorychločtením.Původně natěšená jsem si zároveň vypůjčila z knihovny i druhý díl,který už jsem pod dojmem Domu Páně ani neotevřela.Jedině kdyby fakt,ale fakt nebylo co číst,což se naštěstí asi nikdy nestane.Jinak tuhle knihu za mě - Napiglovat a Odlifrovat.

Omlouvám se autorovi, ale jeho knihu jsem odložila. Prostě to nešlo. Rozhodně knihu nijak nehaním, prostě někomu sedne, někomu ne.

1 13.02.2017

Tohle mě zklamalo, obálka mě upoutala více, než samotná kniha. Jako zdravotník jsem se nemohla nabažit všech lékařských případů, ale nezáživná kaše mezi případy to přebila.

Dokonale výstižné - z pohledu absolventa medicíny, četla jsem (na doporučení kolegů) po nástupu na periferní interní oddělení... A dočetla jsem jedním dechem, kniha mi dala jedinečný pocit, že v "tom" nejsem sama. Napiglovat a odlifrovat, ano.