Dům Páně

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román z lékařského prostředí s výraznými autobiografickými prvky, který při svém uvedení na americký knižní trh v roce 1978 způsobil doslova poprask v literárních i medicínských kruzích a je od té doby přirovnáván k Hellerovu románu Hlava 22 – tak jako Heller demýtizoval armádu, tak Shem píchl do vosího hnízda amerického zdravotnictví. Vylíčení poměrů v severoamerické nemocnici by se mohlo zdát příliš kruté, příliš syrové, příliš šokující, příliš přesexualizované, příliš přitažené za vlasy... je ale pravdivé. A dlužno podotknout, že není nijak zvlášť specifické jen pro americké poměry....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17120/big_dum-pane-Gvc-17120.png 4.1145
Série:

Dům Páně 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

The House of God, 1978


více info...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Dům Páně

Ales.BD
13.09.2021

Pořídil jsem si jako knihu zařazenou v sekci "humor". Ten by se sice našel, ale je tak černý a hutný, že z něj světlo neunikne. Meziprostory vyplňují erotické fantazie a konec je zase až příliš zkratkovitý, zavánějící vnějším božským zásahem. I když jsem jenom pacoch, popsané "šokující poměry ve zdravotnictví" mě nijak zvlášť nešokovaly.

Greenfingers
07.04.2021

Po relativně slibném začátku mě kniha přestala bavit a místy jsem se opravdu nudil. Možná to je tím, že autorův černý humor ve mně nevyvolával nutkání k hlasitému smíchu, občas jsem se pouze lehce pousmál.
Rozumím tomu, že Shem chtěl ve své knize nastavit zrcadlo americkému zdravotnictví, systému léčby v nemocnicích a používaným praktikám. Proto zvolil nadsázku, aby se problémy odhalily ještě v ostřejším světle. Chápu i to, že zdravotnický personál nemocnic zákonitě musí mít potřebu odreagovat se od situací, které denně prožívá při styku s pacienty, mnohdy v zbědovaném stavu. Doktoři a sestry v Domě Páně to řešili takřka bezuzdným sexem. Beru na zřetel, že Shem psal svůj román v době "sexuální revoluce", což zřejmě částečně odůvodňuje tu přemíru sexu popisového v knize velmi naturalisticky.
Ono "piglování", "odlifrovávání" a další nemocniční praktiky jsou patrně běžné ve všech zdravotních ústavech nejenom v Americe sedmdesátých let a asi každý z nás se s nimi někdy setkal. Přesto si nemyslím, že by tento přístup k pacientům byl i v současné době převládajícím. Co mně osobně na zdravotnictví vadí, je jeho komercionalizace. O ní se autor zmiňuje pouze okrajově.
Přes mé výhrady ke knize, považuji jí za užitečnou, nikoliv však zábavnou. Mám rád poněkud jiný styl humorného psaní.


painthers
25.03.2021

Lékařská Hlava XX.
Tento žánr není obvykle mým šálkem kávy. Tahle kniha (případně i její druhý díl) jsou ale takovým “must read” mezi lékaři. V něčem doopravdy zrcadlí lékařskou praxi, ať zde více ve zdravotním systému USA než u nás. “Napiglovat lékaršké karty” a “odlifrovat pacienta jinam” bude ale všude dost obdobné a nám z profese poměrně známé. :-)

los
10.09.2020

skutečně, jak se píše v anotaci, už od prvních stránek mi naskočila Hellerova Hlava XXII a tohoto čtenářského dojmu jsem se nezbavil až do konce

při čtení jsem si potvrdil, že nejvíc škody lékař napáchá, když se pacienta pokouší léčit - sám stále doufám, že první lékař, který se mne dotkne, bude až patolog

jen ještě výtku k překladu, který trpí všemi nemocemi 90. let, snad při budoucím vydání nakladatelství investuje do nového, moderního překladu, protože stávající se sice jakžtakž vyrovnává s hovorovou angličtinou, ale těch logických kiksů, nepochopených obratů, ztracených narážek, idiomů...

afrolenca
15.02.2020

Četlo se mi to hůře, ale i několik týdnů po dočtení to ve mně zanechalo silný dojem a už navždy asi poznamenalo můj pohled na práci ve zdravotnictví. Napíglovat, odlifrovat, každodenní chléb :-)

madem
29.01.2020

Ač nejsem lékař, několik let jsem pracovala ve zdravotnictví a neznám knihu, která by lépe připravila na to, co čeká nováčky.
Ano je drsná, ale takové zdravotnictví je.

Razič
21.12.2019

Dům páně asi laik těžko ocení. Nečekaně věrně odráží absurdní realitu systému, ve kterém musíme fungovat. Říká, že lékařství je jedno z mála povolání, se kterým se sám lékař musí srovnat. Když ne, špatně dopadne. Vlastně dostaneme i odpověď na otázku, proč jsou doktoři tak nerudní a proč je ta práce často nebaví.

sick.boy
14.01.2019

Kolečko s Royem bylo poněkud nepravidelně narýsované, vlastně napsané.
Začetl jsem se rychle, prakticky ihned a taktéž prakticky ihned jsem dostal strach z nádechu humorné literatury. Nemám to moc rád, respektive humor v knize ala Mlýn na mumie či Mládí v hajzlu přijímám a i si ho užívám, ale téma Domu páně by mohlo být přílišným humorem znehodnoceno, potlačeno, rozplyznuto, zkaženo a tak dál.
Naštěstí mě z těchto obav vytrhnul Tlusťoch, tak jako Roye vytrhl z představ o ideálním fungování nemocnic. A to byla sprcha panečku. Je mi jasné, že stěžejní téma knihy, to jest vyhnout se marnému léčení pacientů je pro čtivost zjednodušeně vyřčeno a popsáno. I přes toto uvědomění je to hodně drsný, když vám před očima padají pacienti, ti mladí a žijí na přístrojích, ti staří. To pak chápete deprese začínajících doktorů. To jste pak rádi za ty černohumory, které občas zavanou ve všech těch odděleních, který si projdete. Protože vám dojde, že to takhle nějak fakt funguje. A že to může potkat vás i vaše okolí, kdykoli, kdekoli, cokoli.
Pak tu ale byli pasáže, které celkem nudili. Rozhovory plynoucí odnikud nikam, které mě tématicky nechytli. Nuda většinou přicházela když Roy opustil nemocnici.
Pro dobro knihy v ní ale strávil valnou většinu stran a tak je valná většina knihy čtivá a depresivní a vrtá v hlavě, ponouká k přemýšlení o tom, co je napsáno a tak to přeci máme rádi.

PS: Sice jsem se bál přehnaného humoru, ale u pacienta "SPRAVTE BOULE" jsem si s radostí uchcal smíchy.

1