Dům Páně

15.10.2022

Myslím si, že pro začínající lékaře je to taková "bible". Doma mám lékaře a ten z ní úryvky cituje zpaměti. :-) Upozornil mě však dopředu, že pokud nejsem zdravotník, nejspíš mě kniha nebude bavit. Popravdě bez jeho výkladu některých částí knihy bych ji v jistých okamžicích asi nepochopila úplně správně (tím nemyslím odborné záležitosti, ale jednání a pocity postav lékařů). Přestože jsou příběhy pacientů smutné a tragické, vyprávění umí být i humorné, a to především díky snaze lékařů celé to nějak "přežít", i když se jim jejich práce i životy "vymykají z rukou". Když se však nad knihou hlouběji zamyslíme, celé tohle vyprávění, ač podáno s nadsázkou a humorem, je v konečném důsledku dost pravdivé a smutné. Kniha je podle mého názoru nadčasová.

1 13.09.2021

Pořídil jsem si jako knihu zařazenou v sekci "humor". Ten by se sice našel, ale je tak černý a hutný, že z něj světlo neunikne. Meziprostory vyplňují erotické fantazie a konec je zase až příliš zkratkovitý, zavánějící vnějším božským zásahem. I když jsem jenom pacoch, popsané "šokující poměry ve zdravotnictví" mě nijak zvlášť nešokovaly.

14 07.04.2021

Po relativně slibném začátku mě kniha přestala bavit a místy jsem se opravdu nudil. Možná to je tím, že autorův černý humor ve mně nevyvolával nutkání k hlasitému smíchu, občas jsem se pouze lehce pousmál.
Rozumím tomu, že Shem chtěl ve své knize nastavit zrcadlo americkému zdravotnictví, systému léčby v nemocnicích a používaným praktikám. Proto zvolil nadsázku, aby se problémy odhalily ještě v ostřejším světle. Chápu i to, že zdravotnický personál nemocnic zákonitě musí mít potřebu odreagovat se od situací, které denně prožívá při styku s pacienty, mnohdy v zbědovaném stavu. Doktoři a sestry v Domě Páně to řešili takřka bezuzdným sexem. Beru na zřetel, že Shem psal svůj román v době "sexuální revoluce", což zřejmě částečně odůvodňuje tu přemíru sexu popisového v knize velmi naturalisticky.
Ono "piglování", "odlifrovávání" a další nemocniční praktiky jsou patrně běžné ve všech zdravotních ústavech nejenom v Americe sedmdesátých let a asi každý z nás se s nimi někdy setkal. Přesto si nemyslím, že by tento přístup k pacientům byl i v současné době převládajícím. Co mně osobně na zdravotnictví vadí, je jeho komercionalizace. O ní se autor zmiňuje pouze okrajově.
Přes mé výhrady ke knize, považuji jí za užitečnou, nikoliv však zábavnou. Mám rád poněkud jiný styl humorného psaní.

2 25.03.2021

Lékařská Hlava XX.
Tento žánr není obvykle mým šálkem kávy. Tahle kniha (případně i její druhý díl) jsou ale takovým “must read” mezi lékaři. V něčem doopravdy zrcadlí lékařskou praxi, ať zde více ve zdravotním systému USA než u nás. “Napiglovat lékaršké karty” a “odlifrovat pacienta jinam” bude ale všude dost obdobné a nám z profese poměrně známé. :-)

5 10.09.2020

skutečně, jak se píše v anotaci, už od prvních stránek mi naskočila Hellerova Hlava XXII a tohoto čtenářského dojmu jsem se nezbavil až do konce

při čtení jsem si potvrdil, že nejvíc škody lékař napáchá, když se pacienta pokouší léčit - sám stále doufám, že první lékař, který se mne dotkne, bude až patolog

jen ještě výtku k překladu, který trpí všemi nemocemi 90. let, snad při budoucím vydání nakladatelství investuje do nového, moderního překladu, protože stávající se sice jakžtakž vyrovnává s hovorovou angličtinou, ale těch logických kiksů, nepochopených obratů, ztracených narážek, idiomů...

2 15.02.2020

Četlo se mi to hůře, ale i několik týdnů po dočtení to ve mně zanechalo silný dojem a už navždy asi poznamenalo můj pohled na práci ve zdravotnictví. Napíglovat, odlifrovat, každodenní chléb :-)

3 29.01.2020

Ač nejsem lékař, několik let jsem pracovala ve zdravotnictví a neznám knihu, která by lépe připravila na to, co čeká nováčky.
Ano je drsná, ale takové zdravotnictví je.