Stephen Bergman

Samuel Shem · pseudonym

Koupit knihy

americká, 1944

Populární knihy

Dům Páně

Hora hoře

Čtvrtá nejlepší nemocnice v Americe

Duch místa

Nové komentáře u knih Stephen Bergman

Dům Páně

„Při mých častých návštěvách nemocnice se mi mnohokrát zdálo (z gest, mimiky, intonace, odpovědí na položené "nekompetentní" dotazy), že o nás pacientech lékaři smýšlejí s pohrdáním, výsměchem, otráveně a zištně. Tato kniha mi to len potvrdila. A až příště ta doktorka, která každoročně "popisuje" mé screeningové vyšetření, vylítne ze dvěří, dá ruce v bok a bude si mne prohlížet jako obtížní hmyz, budu vedět, na přibližně které stránce této knihy mám hledat ta slova, která ona sice nevysloví, ale z očí ji planou. Drastická a výstižná kniha!“... celý text
— Koka

Duch místa

„Silná kniha. Zvlášť pri posledných 50 stranách som mal miestami takmer slzy v očiach. Iste, spočiatku som mal tendenciu prirovnávať ju k Domu Páně. Časom som si ale uvedomil, že knihy vznikli v rozmedzí takmer 40 rokov a každá je svojím spôsobom skvelá a je vidieť, že autor už je niekde inde (čo sa nedá povedať o Čtvrté, tá bola vážne slabá). Pribeh o hľadaní samého seba, nevyriešených veciach a vyrovnávaní sa s beznádejou. Akurát Celestina mi pripomínala slabšiu verziu Berry (a ten jej wannabe new age buddhizmus ma fakt vytáčal) a Milt s Henrym boli kolosálni zmrdi. Zaujímalo by ma, či je Jeffrey Liebowski nenápadná referencia alebo zhoda náhod.“... celý text
— Shindo

Čtvrtá nejlepší nemocnice v Americe

„Joj, to jsem si naběhla. V domnění, že podle titulu musí jít o velezábavné čtení, jsem zakoupila, aniž bych si důkladně přečetla anotaci. A bez známosti autora a jeho předchozích titulů. A byla jsem za tento úlet okamžitě náležitě potrestána: bichle o 450 stranách sice začíná vstupem vcelku zajímavým, jak taky jinak z kostarické džungle, ale už ty myšlenky a dialogy mezi dvěma protagonisty mne mírně znejistily, stejně jako zmínka o Studánce. A pak rovnýma nohama - na autorův pokyn - skočíme do americké reality, kde jsem byla okamžitě zmatená, v depresi (ze zmatení i zbývajícího pochopeného obsahu), z plejády hrdinů (zřejmě minulých knih, zde jaksi nepředstavených a rovnou v centru dění se svými přezdívkami), z nekončící řady zkratek (NN, NLŠ aspol., rovněž zřejmě z zřejmě minulých knih, zde jen obtížně rozklíčovatelné a hlavně divné v rámci beletrie) a z (vývoje) amerického zdravotního systému. Divné, matoucí, neslané nemastné, depresivní, šíleně dlouhé, bez špetky (aspoň pro mne) pochopitelného humoru. Spíš než zábava je to krimi, tolik zabitých kolegů, na pozadí nejspíš i pacientů, ambic, ideálů a hlavně celého systému péče o zdraví v nemocnicích (utopených v papírech, manažerských heslech a přednostním dumání o penězích - tedy kde jak ušetřit, co ožulit, jakou nesmyslnost nabídnout a jakou povinnost či medicínský výdobytek zatrhnout). Pacient se z toho vytrácí, i altruismus, zejména lékařů. Po 50 stranách mám dost.“... celý text
— soukroma

Hora hoře

„Knížka mě dostala. Po Domu páně jsem čekala spoustu humoru. V této knize je však více úmrtí a to i přesto, že kniha se odehrává jen na psychiatrii. Nechápala jsem, jak je to možné, ale kniha mě dostala.“... celý text
— madem