Dům bosého
Patrik Ouředník
Dům bosého je výborem ze dvou předchozích sbírek Patrika Ouředníka, Anebo (Volvox Globator, 1992) a Neřkuli (Mladá fronta, 1996), doplněným jednadvaceti dosud nepublikovanými texty.
Přidat komentář
Četla jsem v září 2008. Podle mých poznámek:
Knížku jsem četla, protože jí napsal stejně starý jmenovec.
Možná 1-2 básničky by se mi líbily. Jinak nic.
Nelíbí se mi vulgarita a nic dalšího jsem v nich nenašla.
Jde o výbor ze dvou básnických sbírek Neřkuli (1996) a Anebo (1992) plus dalších dvacet dosud nepublikovaných kratších textů či básní. Ouředníkova poezie je jazykově velmi hravá, silně ovlivněna francouzskými experimentátory. Nepůsobí však samoúčelně pouze jakožto literární hra - působila na mě jako esence existenciálních pocitů (absurdno lidské existence, nemožnost či zbytečnost komunikace) a transgrese (sexualita a násilí). Něčím připomíná například slavné Šibeniční písně Ch. Morgensterna. V Ouředníkových kratších textech asi nejvýrazněji vynikne specifičnost a osobitost jeho stylu. Koneckonců i jeho nejznámější novely Europanea a Ad acta jsou dosti fragmentární. Doporučuji.
Autorovy další knížky
2006 | Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku |
2005 | Šmírbuch jazyka českého |
2017 | Antialkorán aneb nejasný svět T. H. |
2018 | Konec světa se prý nekonal |
1999 | Neřkuli |
Ouředník si může dovolit všechno: prózu, esej, "netradiční slovníky", divadlo, poezii. V současné české literatuře naprosto ojedinělý zjev. Nevím už, kdo to něm řekl – ale označil ho za "renezančního“ spisovatele. Asi měl na mysli tohle, tenhle neuvěřitelně široký rejstřík.