Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174589/bmid_druhy-zivot-maryny-g-Nbj-174589.jpeg
4
448
141
Vladimíra Klimecká se stala vítězkou 18. ročníku Literární ceny Knižního klubu se svou knihou Druhý život Marýny G. Svět žen je vždy jiný než svět mužů. Kronika velké valašské rodiny, v níž projdeme celé 20. století, je psána výhradně z perspektivy žen. Marýna, Růža, Josefka a Fany - kolem nich míjejí československé dějiny se všemi zvraty, propastmi a výšinami, nadějí i rezignací. Obě světové války, osvobození, 50. a 60. léta rezonují ve třech příbězích, čtvrtý je ukotven v naší současnosti. Díky autorčině výraznému talentu vzniká originální, přitažlivý obraz jednoho kraje, jedné země. Novely o čtyřech ženských osudech se postupně splétají do promyšlené románové struktury spojené jedním prostředím. A ačkoli zachycují různá období lidského života i velkých dějin, pokaždé hovoří o fenoménu ženství. Ženy jako hrdinky své doby, bohyně našeho světa.... celý text
Přidat komentář
Vůbec jsem nečekala, že mne tato kniha tak vezme za srdce...
Líbila se mi od první do poslední stránky. Autorka zde napsala krásnou románovou kroniku z valašského venkova a nádherné nářečí, které mně tak libě zní - i když sama z tohoto kraje nepocházím, ale miluji to tam celou svou duší ;-), jí ještě dodalo na poutavosti a čtivosti. Asi nejvíc se mi líbily pasáže ze života Marýny a Josefky, ale všechny ženy v této knize byly svým způsobem silné a obdivuhodné. Na hodnocení mi ani pět hvězdiček nestačí - a samozřejmě doporučuji!!!
Mám ráda takové příběhy, nejvíce z období 1. a 2. světové války a mezi nimi. Obdivuji všechny ty silné ženy, které do úmoru a v popření sebe samých udržovaly své rodiny a snažily se nakrmit svá mláďata (lidská a zvířecí) a muže a nenechat je padnout. Doufám, že paní Klimecká opět zasedne a napíše další úchvatný román.
Kniha popisuje život čtyř zen, které jsou určitým způsobem necim spjaté. Život neměli vůbec lehký, jelikož se jedná o ženy z chudých poměrů žijících v horách. Maryna popisuje život i za dob světových válek, Růza má za manžela alkoholika (musela jsem se velmi smát, když jsem si ji představila jak sedí na kapotě auta a svítí muži baterkou,aby viděli pri jizde na cestu), Josefka, kterou nechtěli zaměstnat,jelikož měli hospodářství a v poslední řadě Fany, která se cítila menecenna,protože manžel o ní neprojevuje zájem...každý příběh byl necim krásný..doporucuji
Líbil se mi začátek knihy, jak se žilo za starých časů, poslední příběh mě naopak nezaujal. Bohužel bylo v knize (hlavně zpočátku) strašně pravopisných chyb, což hodně zkazilo celkový dojem. Pro upřesnění - měla jsem první vydání.
Moc pekna kniha, priblizujici zivot nasich predku. Na Slepou Mapu to sice nema, presto me vetsina pribehu v teto knize pohltila. Nedavno jsem zacala patrat po historii svych predku a zjistila jsem, ze velka cast z nich pochazi prave z Valasska, takze tato kniha mi pomohla priblizit, jak se tehdy zilo. Co me vsak zarazilo byla velka spousta chyb a preklepu v knize, tolik jsem jich v jedne knize snad nikdy nenasla.
Příběh čtyř žen, sledující celé století na jednom místě, každý je jiný, ale každý je o silné ženě. Nejvíc se mi líbil příběh Marýny a docela bych byla ráda, kdyby byl propracovanější. Je napsán tak, jako by ho opravdu vyprávěla prostá žena, která nemá na velké povídání čas, protože její dny jsou naplněné nekonečnou dřinou. Další tři příběhy už nebyly tak zajímavé, ale i v nich se objevuje spousta věcí k zamyšlení. Moc oceňuji, že v knize je používáno valašské nářečí.
Pěkný příběh, o tom žádná, ale přece jen jsem čekala více, takže pro mě trochu zklamání. Kniha byla psána velmi prostě, prostě takový raw styl.
bylo to prosté, párkrát mi zatrnulo, někdy to bylo na teplé zachumlání...poslední kapitola mi přišla zbytečně ukoptěná po tom předešlém vyprávění...a vyhrálo to "cinknutí"...
Příběh plyne jako oblaka nad Radhoštěm, někdy věští krásný den, jindy bouřku. A neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A na Valachoch končí chleba a začíná kamení.Přesně o tom sága je. Dřina, dřina a zase dřina. Dřina, která ubije ideály mládí a přece zbývá naděje a útěcha v Bohu. Za každých okolností. Každá z žen je jiná, ale všechny mají společnou zkušenost, že ženská vydrží všechno, udržení rodiny je pro ně smyslem života. Těžká doba, ale je i co závidět.
na knížku jsem se chystala dlouho, a konečně se mi ji povelo sehnat...četla se dobře, ale do 5* jí něco chybělo..Marýnina část OK...Rúžina/Rozinina už pokulhávala , u Josefky jsem se musela hodně soustředit kdože je vlastně kdo a Fany....to už bych možná vynechala..(i když pár hezkých myšlenek a úvah o životě bylo až v té Fanyně části...) nebo napsat knížku delší, kde by každá dostala pořádný prostor na svůj život a nejen na nějaký výcuc...
Knížku mohu s čistým svědomím doporučit, zaujala, (prostředí Valašska je mi blízké) četla se rychle, místy dojala, místy pobavila, spolu s Marýnou jsem se v průběhu války strachovala o ty nejbližší...ale jak říkám, trochu tomu chyběla hloubka a další 3 části za Marýnou zjevně pokulhávaly....
Čtyři příběhy příbuzensky spojených žen z valašké rodiny na pozadí drsné přírody hor, moc hezky prostě napsáno valaškým nářečím místy s humorným nadhledem, i když je o těžké době, celkově působí kniha velmi optimisticky... asi ve čtvrtině knihy jsem si uvědomila, že už jsem tuto knihu kdysi četla, ale vůbec nelituji, že jsem si to přečetla znovu, myslím, že věkem se zážitek ze čtení ještě prohloubil... tvrdý život, nádherná,ale drsná a nesmlouvavá příroda... zde mohou žít jen lidi, které jen tak něco nepoloží a kteří se nebojí práce, neřeší kraviny, jelikož každý den si musí svoji obživu krutě oddřít... přijde první válka, první republika, podnikání, přijde druhá válka, přijde znárodňování, totalita, revoluce a raný kapitalismus.... to vše je v knize popsáno na příbězích čtyř dost povahově odlišných žen, kniha má velmi široký záběr, vlastně přes celé století, ale odehrává se na jednom místě... nejvíc mě oslovil první příběh Marýny, je v něm nejvíce životní moudrosti a pokory.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, klidně ji zařadím vedle Hany, Ženy roku 1900 a Heřmánkového údolí. Tak mne chytla za srdce, že si ji nejspíš budu muset koupit...
Příběhy, které se odehrávají tady za kopcem jsou tak živé a smutné, místy veselé a přitom tak lidské. Přesně jako by to vyprávěla moje stařenka nebo babička... Tolikrát jsem měla v očích slzy a musela se nadechovat, protože vím, že takový těžký život tady na Valašsku byl.
Kniha, která mi vyrazila dech a nejspíš nikdy na ni nezapomenu...
Krásná knížka, taková čistá.
Líbilo se mi i Valašské nářečí, jakoby mi příběh vyprávěla nějaká teta od Radhoště.
Kdo nadává na dnešní dobu, měl by si tuto knížku přečíst.
Poslední díl, který vyprávěla Fany, ten se bych klidně i vynechala.
I tak dávám 5 hvězd a doporučuji.
Byla jsem velmi příjemně překvapená. Čtyři ženy, spojené rodinou, čtyři období historie, jeden kraj. Nejvíc na mě zapůsobil příběh Marýny. Zažila nejtěžší chvíle - obě války, smrt dítěte, manžela, nekonečnou dřinu a přesto dokázala mít radost ze života. Spoustu jejích myšlenek bych přijala za své.
Růža mě moc neoslovila, byla na můl vkus příliš "tolerantní" a živelná, nevím přesně, jak ji popsat. Ale i ona se dokázala popasovat se životem.
Josefka je něha sama, měla jsem ji ráda.
A Fany, ta mi nic moc nedala.
Kniha mi připomněla ságu Poštulkových - Kamenný řád. Takže tomu, komu se Marýna líbila, doporučuji.
Tak tohle určitě ano. Velmi milé překvapení od autorky, kterou jsem neznala a těší mě, že ji poznávám.
Otevřete knížku a vybafne na vás valašské nářečí. Řeknete si "no potěš pán Bůh", tak tohle asi nedám....a najednou zjistíte, že jste v polovině knížky a už vám to vůbec nevadí, ba naopak bez toho nářečí by to nebylo ono. Vzpomenete si na to, jaké to bylo u vaší babičky, i když pocházela z východních Čech a najednou se vám vybaví dávno zapomenuté detaily...
P.s. : " Všechno člověk unese, co mu osud naloží...." ( citace z knihy a vystihující celou knihu )....a mimo jiné....je to opravdu tak :-)
Přečetla jsem jedním dechem. Vřele doporučuji. Každopádně část ze současnosti bych klidně přeskočila ...
Po knize jsem sáhla kvůli tomu, že se mi hodně líbila Slepá mapa od paní Mornštajnové, což je taky taková rodinná sága. Tato kniha má pro mě navíc tu přidanou hodnotu, že se děj odehrává na Valašsku, protože já sama su cérka z valašskej dědiny :) Takže mi kniha vyvolala spoustu vzpomínek na dětství. Na prababičku nebo na rozmluvy s prarodiči v typickém nářečí. A věta "ztiš tu televizu, ta reklama strašně řve", je jako vystřižená z obýváku mých rodičů :D Strohý způsob vyprávění mi vyhovuje, protože ve mně (kupodivu) dokáže vyvolat víc emocí, než když se je ze mě někdo snaží za každou cenu ždímat.
Druhý život Marýny G.
Krásná kniha, máme na Horní bečvě chalupu. Srdeční záležitost.