Dr@hý příteli
Jean-Claude Mourlevat , Anne-Laure Bondoux
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299713/mid_drahy-priteli-WOS-299713.jpg
4
97
38
Pierre-Marie Sotto je slavný, u čtenářů úspěšný a kritikou oceňovaný spisovatel. Je to ale také stárnoucí, osamělý muž, a pokud jde o jeho práci – momentálně je v hluboké tvůrčí krizi. Jednoho dne k němu dorazí objemná obálka bez zpáteční adresy; jediný kontakt na ní uvedený je e-mailová adresa jisté Adeline Parmelanové. Sotto nepochybuje, že mu nějaká „nadějná spisovatelka“ posílá k posouzení svůj rukopis. Obálku neotevře, odesílatelku zdvořile odmítne a požádá ji o adresu, kam by mohl zásilku vrátit. Než mu Adeline vyhoví, vymění si spolu několik e-mailů, které jsou natolik vtipné a zajímavé, že v dopisování pokračují a objemná obálka zůstává (na žádost Adeline) ležet neotevřená na Sottově polici. Jenomže je v tom háček…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Et je danse, aussi , 2015
více info...
Přidat komentář
Přestože mi postavy románu byly občas proti srsti, kniha se až podezřele četla úplně sama. Není to první epistolární román, který jsem, kdy četla. Dost podobný se mi zdá například "Dobrý proti severáku", který se mi líbil i více, ale na Drahý příteli oceňuji, že se nezaměřuje na románek mezi postavami, ale jejími - velice pohnutými - životními osudy.
Já dávám jednoznačně 5* . Kniha mě dostala, ale přiznávám, že až od chvíle, kdy se začal celý příběh zamotávat. První třetinu jsem se trošku nudila. Nicméně, zbytek knihy jsem hltala a čekala na závěr, který dle mého mohl být ještě o dvě kapitoly dál, jelikož si myslím, že nejeden z čtenářů čekal na něco co vlastně nepřišlo ... Co se ale námětu a čtivosti týče - naprostá spokojenost :)
Kniha mĕ bohužel výraznĕji neoslovila. K hlavním hrdinům jsem nepřilnula a příbĕh mĕ bohužel taky nedostal. Nicménĕ dávám dvĕ hvĕzdičky za vtipné historky, u kterých jsem se zasmála a za nĕjaké vnitřní kouzlo knihy, díky kterému jsem ji přelouskala za dva dny:)
Další variace na téma "láska přes internet". Postupné odkrývání toho, co skutečně spojuje "velkou a ošklivou" Adeline a stárnoucího osamělého spisovatele, je zajímavým oživením jinak ne zrovna originální základní zápletky. Jako plus pak hodnotím zahrnutí korespondence Pierre-Marie i s jinými osobami než jen s Adeline. Bohužel ani jedno nestačilo k vytržení knížky z hodnocení "průměrné." Kniha sice neurazí, ale také nenadchne.
Knihu mi doporučily kamarádky, které nadchla. Komu by se nelíbilo legálně šmírovat e-maily :-) Z počátku se děj odvíjí dost ležérně, ale postupně jsou nám rozkrývány osudy hrdinů, ochutnáme naději, jdeme po falešné stopě... jo, líbilo se mi to :-)
S knihou to bylo jak na houpačce - občas mě hrozně nudila, občas jsem si říkala jak jsem ráda, že jsem jí neodložila. Ale přesto, když jem otočila na poslední stránku, jsem se neubránila pocitu, že jsem zklamaná. Co mělo být rozluštěno, se rozluštilo nijak překvapivě, žádné zvraty v ději tam také nejsou ... Chápu, že od knihy ve stylu e-mailů nelze asi očekávat něco komplikovaného, ale dalo se podle mě s tím naložit lépe.
Těžko nesrovnávat s knihou Dobrý proti severáku. Drahý příteli má dost pomalý rozjezd. Prvních 40 stránek bylo nezáživné plkání, ale pak mě příběh pohltil. Líbí se mi, jak do děje vstupuje víc mailových adres - člověk si tak na příběh (a postavy) může udělat názor z více úhlů pohledu.
A nejzábavnější postavou je stejně stará energická semetrika věnující se divadlu.
Připadá mi škoda, že text není víc stylizován do mailové podoby (minimálně s těmi hlavičkami by se dalo lépe pohrát).
Nějak se nemůžu rozhodnout s hodnocením.Chvílemi to bylo milé a vtipné,chvílemi dost přitažené za vlasy,občas už dost nudné.Takže vlastně dvě poctivé hvězdičky jsou tak akorát.
Včera jsem knížku začala číst a dnes dočetla... Připadám si trošku jako slídil - nebo proč mě tak hrozně nadchla forma e-mailů, které nejsou adresovány mně? :-D Musím říct, že hlavní hrdina si mě získal. Moc jsem si ho oblíbila a vlastně je mi trošku smutno z toho, že další řádky od něj si už nepřečtu... Hmmm, za ty tři tečky, co používám, by mě asi nepochválil :-D Kdo četl, pochopí. Závěrem - povedená kniha, která se mi četla neuvěřitelně lehce a e-maily jsem hltala jeden za druhým!
Dala bych přesně 3,5, jenže to bohužel nejde. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro tři, ale bylo to těsně. Pro mě milé čtení, které mě inspirovalo a přivedlo k touze si zase s někým dlouze psát... Zajímavé propojení postav bylo příjemným překvapením
Francouzská literatura mi je trošku cizí ač musím říct, že knížka mě nakonec dostala. Nutilo mě to číst dál a chtěla jsem vědět víc, bylo to intimní, dramatické, nekorektně vtipné a neuvěřitelně osobní. CITLIVÉ. Bylo mi s ní hezky i když občas si říkám, že bych chtěla víc. Konec mě zamrzel, že skončil tak........
Můžu doporučit pro někoho kdo nečeká jednoduché záplatky, předem určené hrdiny a padouchy.
Takový průměrný e-mailový příběh. Chvílema se to dost vleklo a musela jsem dost přeskakovat. Ale bylo to čtivě napsané a hrdinové zajímaví.
Přijde mi to opravdu zajímavé a ráda si to přečtu, ale proč to má tak odpudivou ošklivou obálku?
Příběh schovaný v dopisech (zde emailech) není nic nového. Ale ne vždy se mi to čte tak dobře. Bylo mi s tou knihou fajn.
Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem letos četl. Nadchnul mě už ten formát - mám rád deníkové knihy a ještě raději dopisové (viz třeba kniha Dobrý proti severáku) - celý děj je popisován jen formou emailů.
Začátek knihy (tedy spíše první třetina) je velká nuda, ale nenechte se odradit, pak se to totiž rozjede a děj se vyvine (hned několikrát) úplně jinak a jinak než čtenář předpokládá. Závěr už byl tak napínavý, že jsem knihu na dovolené dočítal kolem třetí hodiny ráno a to už se mi opravdu dlouho nestalo.
Kniha me trochu zklamala koncem jinak doporucuju. Byla i chvilemi napinava a bylo tam neco co bylo pro me prekvapeni :)
Štítky knihy
přátelství dopisy francouzská literatura spisovatelé romány v dopisech, epistolární romány
Román v e-mailech je vlastně vyprávěn skrz nepřetržitý dialog. Což samo o sobě nemusí zajišťovat spád a přitažlivost textu. Kdo se prokousal sedmi stovkami stránek Foucaultova kyvadla, mi dá za pravdu, že rozhovor typu „mlácení prázdné slámy“ nic nespasí. Ale v případě Dr@hého přítele to vyšlo. Až do půlky se hrdinové vzájemně oťukávají za čtenářovy nadšené asistence.
Poté dojde ke zlomu a příběh graduje jako dobře napsaná detektivka. Přitom všechny zvraty působí přirozeně a závěr logicky uzavře celou záhadu. Mě osobně ještě potěšilo téměř starozákonní potrestání ústředních padouchů, které je ovšem zmíněno jakoby na okraj, protože v důsledku není tak důležité jako vztah hlavních hrdinů.
Vážně nemám jedinou připomínku. Text se čte hladce, charaktery jsou živoucí a konzistentní, zápletky zajímavé a uvěřitelné, vyústění logické a vcelku pozitivní. A pro mne další významné plus – kniha obsahuje mnoho vtipných hlášek („Jaký je rozdíl mezi láskou a vraždou? Žádný. V obou případech máte problém, co s tělem.“) Dokonce i obálka se mi líbila.