Dracula

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dracula je nepochybne jednou z "ikonografických" postáv popkultúry 20. storočia. O jeho nesmiernej obľube svedčí neuveriteľne vysoký počet nových reedícií na celom svete, ale aj neustály záujem filmárov, divadelníkov, či autorov grafických noviel, ktorý neutícha ani viac ako sto rokov od "narodenia" tejto svojráznej literárnej postavy. Írsky spisovateľ a dramatik Bram Stoker napísal svoj najslávnejší príbeh v roku 1897 v duchu tzv. "gotického románu". Čitatelia na celom svete našli v Stokerovom diele všetko to, čo sa od poriadnych príbehov očakávalo: nadprirodzeného hrdinu – upíra, "stredoveké rekvizity" tajuplného hradu, poriadnu dávku strašidelnosti; a na druhej strane aj romantický príbeh o odvekom súboji dobra so zlom, ktoré sa v tejto knihe zdá takmer neporaziteľné. Tento zdanlivo jednorozmerný príbeh sa dá čítať viacerými spôsobmi – nie je to iba strašidelno-dobrodružná story s typickými rekvizitami fin de siècle, ale aj romantický, milostný príbeh o nenaplnenosti, šifrovaná psychoanalytická hádanka a v neposlednom rade skvelá mystifikácia....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/80_/80692/dracula-qat-80692.png 4.42303
Žánr:
Literatura světová, Horory, Romány
Vydáno:, Európa
Orig. název:

Dracula (1897)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (363)

Kniha Dracula

Přidat komentář
Raimelli
09. května

Ač nerad, tak musím přiznat, že se mi tato kniha moc nelíbila. A to z několika důvodů. Začněme však klady.
Dílo jako celek přináší neuvěřitelný příběh boje dobra se zlem. Viktoriánské období i zde kloubí romantiku s temným hororem vcelku bravurně. Zejména kontrast malebného městečka Whitby s nocí, kdy do přístavu připlouvá hrabě, je popsán úžasně a čte se jedním dechem. I úvodní část z Transylvánie na vás dýchne jakýmsi tajemnem východní Evropy, prosté země plné pověstí, mýtů a legend, a hrad Dracula je zde vyobrazen tak, jak by si každý z nás jen dokázal staletý hrad patřící staletému pánu představit. A nikdo by tam vážně nechtěl strávit ani jednu noc! Hlavní postavy si časem oblíbíte (až na jednu jejich společnou vlastnost, kterou uvedu na konci v negativech) pro jejich oddanost, zarputilost a šlechetné mravy, a budete jim přát úspěchu a (marně) doufat, že celé dobrodružství přežijí.
To je ovšem asi tak vše, více mi kniha neučarovala, těch negativ je v mém vnímání tohoto díla mnohem více.
V první řadě kniha nese název Drákula, ale pojednává o Drákulovi, bez Drákuly. Hrabě se objevuje pouze na začátku na svém hradě (v té výborně napsané části v Transylvánii), pak už skoro vůbec. Dokonce ani do závěrečné konfrontace nijak nezasahuje (!!!), což mě velice překvapilo a zároveň zklamalo. Velké vyvrcholení boje s tímto pradávným zlem je zde odfláknuto na asi jedné stránce. Celá kniha je sice protkána Drákulovým vlivem na všech místech, na která se podíváme, ovšem bez jeho fyzické přítomnosti lze snadno zapomenout, proti komu že to vlastně všichni brojí.
Dále se mi protivila postupně více a více zmiňovaná víra, kdy se hovory o Bohu časem snižují až na jakousi filosofickou rovinu. Ono je celkově potřeba protrpět desítky a desítky stran bezduchého a tématicky opakujícího se tlachání o něčem, co vůbec nesouvisí s dějem. Myslím, že zkrácení o takových 100 až 150 stran by knize prospělo k více svižnějšímu vyprávění. Takhle se bohužel zasekáváte v pasážích, které tempo absolutně zpomalí, či jej dokonce zastaví úplně.
Dále mně osobně nepřijde formát, jakým je kniha napsaná, zrovna šťastný. Opravdu mám věřit tomu, když si někdo večer sepisuje deník, že dokáže přesně citovat, co kdo v průběhu dne řekl? Mnohdy i několikastránkové rozhovory? Z mého pohledu to působí nereálně a rušivě a myslím, že forma obyčejného vypravěče by byla mnohem přirozenější.
Za další celkem zamrzí, jakým způsobem ke konci knihy autor opakovaně popisuje hraběte Drákulu - jako postavu s dětským myšlením a vesměs ho přirovnává k dítěti (slovy A. Van Helsinga). Jakékoliv zesměšňování na vážnosti tohoto kultovního ztělesnění zla opravdu moc nepřidává a shazovat si děsuplnost vlastního monstra? Proč?
A poslední věc, ta nejzásadnější, která mi opravdu otáčela oči vsloup (stejně jako u jiné knižní klasiky, Frankensteina), je neuvěřitelná přecitlivělost postav... Tam neustále někdo pláče, omdlévá hrůzou, slzí nebo se duševně hroutí... To je tak moc otravné, že se to pak už nedá ani číst. Celé odstavce či stránky o tom, jak pět dospělých mužů u večeře pláčou, protože mají těžký osud, jsou vskutku až trapné (a že oni tam pláčou skoro pořád).
Takže abych to shrnul: začátek knihy v Transylvánii a v městečku Whitby v Anglii je úžasný. Pak však následuje neuvěřitelně rozlezlý a natahovaný příběh, který se sune dalších 300 stran, a vrcholí až na té poslední jako lusknutím prstu, šup, jeden odstavec a najednou konec. Hotovo.
Kdo má rád pomalé tempo vyprávění a hutnou hororovou atmosféru, rád si čte o pocitech a nečeká vyvrcholení děje, nechť si knihu užije, já se bohužel většinu času nudil a ke konci jsem už stránku po stránce notně kousal.

PS: vlastním vydání od nakladatelství Dobrovský, v edici Omega, a pokud bude dotisk někdy, proboha, prosím vás, opravte ty desítky chyb tam!

Viviana-Mori
07. května

Kniha se mi líbila a celkem jsem v ní dostala vše, co jsem očekávala. První půlka mne bavila víc, než ta druhá, kdy už ho začali honit. A také mi přišlo, že na to, jak byl děj někdy poněkud zdlouhavý, tak Draculu zabili až příliš rychle a snadno. Ale budiž.
Kniha mě jinak zaujala a velmi silně působila, možná to bylo i tím, že jsem ji četla v Rumunsku. Když vás tam pak zastihne mlha, že není vidět víc jak pár metrů dopředu, okamžitě máte dojem, že Dracula po vás jde. A dokonce se mi o něm i zdálo.
Dobrý, jsem ráda, že jsem se ke knize konečně dostala a jsem o další čtenářské dojmy bohatší.

Cady
04. května

Legendární román a povinné čtivo každého milovníka mýtyckých bytostí. Kniha je naprosto úžasná. Detailní, leč napínavý děj vás vtrhne do děje a nebude chtít pustit. Skoro každé ukončení kapitoly ve vás zanechá pocit napětí a zvědavosti.
Nejvíc se mi líbil originální deníkový způsob napsání celé knihy.
Kniha pro mě, jakožto milovníka krvežíznivých a nemilosrdných upírů, je velmi srdcová záležitost.

Marekh
02. května

Když jsem se nacházel v knihovně a uviděl jsem knihu DRACULA v tomto vydání, tak jsem neváhal a knihu jsem si půjčil. O této knize jsem už dlouhou dobu uvažoval a konečně jsem se odhodlal se začíst. Knihu s námětem upírství jsem pravděpodobně ještě nečetl.

Kniha je hodně obsáhlá. Možná jsem očekával, že kniha bude více strašidelnější a budu se při čtení více bát. Některé okamžiky mi nahnaly více strachu. Kniha svou atmosférou zapadá do kategorie gotických románů. Příběh mě celkově zaujal. Knize by prospělo, pokud by byla napsána svižněji a nikoliv tak rozvláčně.

V knize se mísí detektivka, horor, akční drama, humorné scény (např. hlídač v ZOO), nalezneme v ní také prvky romantiky. Kniha je napsána formou dopisů z pohledu hlavních postav. Autor se nechal také inspirovat jinými autory, kteří v minulosti napsali knihy o upírech. Tato kniha patří mezi klasická díla a asi získala největší proslulost po celém světě a je čtena dodnes. V knize se mimo jiné dočteme, podle jakých znaků poznáme, že se jedná o upíra a jak se před ním máme chránit. To je určitě důležitá informace, pokud bychom se někdy s upírem setkali osobně. Člověk nikdy neví.. :) :) :)

V knize se vyskytují pěkné ilustrace a doslov.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Tvrdí se, že lidé, kteří jsou na prahu smrti, většinou umírají za svítání nebo v době, kdy odliv vystřídává příliv či opačně.

Jak šťastni jsou někteří lidé, kteří v životě nepoznají ani strach, ani hrůzu, a kterým je spánek požehnáním, dostavujícím se noc co noc a přinášejícím pouze sladké sny!

Smích je král a dostaví se, kdy jak se mu zlíbí. Nikoho se neptá, neohlíží se na vhodnost okamžiku.

pupopony
30. dubna

Brrr. Nepřekonatelná atmosféra. Naprosté vtáhnutí do děje !

Isew
14. dubna

Draculu jsem četla jako dospívající. Je to naprosto nadčasová knížka. Spustila ve mně zájem o vše spojené s upíry. Od té doby se pravděpodobně datuje má obliba česneku. Manžel ji četl ve slovenštině a je to prý ještě mocnější zážitek. Moc si to nedovedu přestavit, protože si vzpomínám, jak jsem tou knihou žila celé dny. Otáčela jsem se za každým šramotem, sledovala zrcadla, když jsme měli na večeři topinky, celá hlavička česneku mi nestačila, jíst se to moc nedalo, ale byla jsem chráněná. Mým krevním oběhem tenkrát kolovala krev s česnekem. Děkuji svým rodičům, že toto česnekové období, s typickým odérem, se mnou zvládli.

Ivo1973
30. března

Moje oblíbená kniha z dětství.

Naraca
12. března

Jako dítě jsem tuhle knihu milovala.