Dotek

19.09.2019

Připomínalo mi to příběhy Milana Kundery – v dobrém i zlém. Diskuze mezi mladým mužem a zralou ženou byla precizní, vycizelovaná, vybrušovala se ve vzájemných slovních přestřelkách. Jenže to nebylo živé, nevnímal jsem oba protagonisty jako lidi, ale jako představitele svých rolí, Dámu a Mladíka, které paní Marinkovic posouvala po pomyslné šachovnici, aby prezentovala své teze o životě a mezilidských vztazích.
Jako hra jejich vztah opravdu vypadá a jako hru to také oba hrdinové pojímají – přestože k sobě cítí silné emoce a vnímají i svoji zranitelnost, ani na chvíli se nepřiblíží k tomu, aby své skutečné city s druhým sdíleli, v důvěře je předestřeli do společného komunikačního prostoru – jako by tohle vůbec nebylo na pořadu dne, jako by je to vůbec nenapadlo.

Dotek je rozhodně zajímavý krátký román, jen není pro mě. A to zejména proto, že řeší dilema, které podle mě vlastně neexistuje. Říká se mi tu, že rozum a cit jsou v jakémsi neustálém nevyhnutelném rozporu. Že vášeň a velká láska nutně znamená chaos a že uspořádaný život pod kontrolou znamená umrtvení citů. Že člověk nemůže mít obojí najednou. Tahle představa se mi zdá dost romantizující a ve své podstatě nepravdivá.