Dobří holubi se vracejí
Ladislav Pecháček
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35532/dobri-holubi-se-vraceji-35532.jpg
4
85
24
Román z protialkoholní léčebny zalidněný mnoha typickými i osobitými postavami. Hrdina s nedokončeným vysokoškolským vzděláním, který se živí jako topič, po osobní krizi propadne alkoholu a dobrovolně se podrobí léčení. V léčebně poslouchá problémy ostatních a pro sebe si z nich bere poučení. V průběhu uspěšné léčby v sobě objeví schopnost literárně pracovat. ... celý text
Přidat komentář
Báječná kombinace humoru a smutku. Mám ráda, když je kniha plná věcí k zamyšlení, má truchlivou náladu a přesto se u ní zasměji. A popis myšlenek pacienta, který absolvuje terapii, je tak trefný. Nemusím být alkoholička, abych si často řekla: Sakra, tohle je přece moje myšlenka! Rozhodně doporučuji.
Chvílema jsem se musela hodně soustředit, abych pochopila alespoň část všech myšlenkových pochodů a vzpomínek. Tak jak film musím vidět aspoň 2x, tak i k tomuhle se vrátím, abych pochopila více.
kniha je zajímavá svým obsahem ale co do stylu psaní je zmatená. čtenář musí být bystrý aby postřehl ty přechody, jinak se ztrácí a čte jen proto aby ten kousek přečetl a zase se chytl (taky jsem hodně dosazovala a porovnávala situace a herce z filmu, což mi mnohdy pomohlo zorientovat se v postavách). Zaznívají tam různá moudra. Tím se pro mě kniha stala přínosnou. Ale při čtení jsem měla strašnou chuť se napít!
nejvíce se mi samozřejmě líbila báseň "žít jako člověk" :-))
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Dobří holubi se vracejí |
| 1980 | Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky |
| 1988 | Vážení přátelé, ano |
| 2004 |  Jak básníci neztrácejí naději |
| 2004 | Jak básníci přicházejí o iluze |
Proč jsou anonymní alkoholici ti, co nepijí? Občas potkávám lidi s batohy, kteří sáhnou, vytáhnou lahváče. Cinkající batohy, cinkající kapsy. To jsou pro mne anonymní alkoholici. Film jsem viděl dvakrát, knihu právě přečetl. Bez knihy se film dá vidět, prožít, ale teprve s knihou dostává plný význam. Jedno bez druhého je poloviční. Dohromady sonáta. Najednou začíná být jasné, proč. A ještě něco navíc. Ladislav Pecháček moc knih nenapsal, ale ty, co jsem zatím četl (tato a Osvobozené kino Mír), zaťaly silný drápek do duše. Při každém pivu, při každém panáku uvidím a uslyším. Ty knihy jsou stejně tragikomické jako sám život. Ve filmu chybí fous jako odměna za nepití, rozdělení rolí lékařů, knížce chybí panenkovský knír Čmani, Somrův hlas Tátymámy a další. Díky, pane Pecháčku, díky , pane Kleine.