Dneska bude všechno jinak

od:

Dneska bude všechno jinak

Zgruntu změnit svůj život není jen tak. Eleanor se ale rozhodla, že DNESKA to udělá! Všechno bude zvládat v klidu a s přehledem. Pochopitelně se jí velkolepý plán dost rychle vymkne z rukou, jedna nehoda se kupí na druhou a ona musí – jako každá matka, manželka, žena – jako vždycky rychle začít improvizovat. Ale i když se všechno semlelo trochu jinak, než měla ráno v úmyslu, v něčem ji tenhle den přece změnil. Humorný román o nebezpečné touze být lepší a každodenních výzvách rodinného života....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/356172/dneska-bude-vsechno-jinak-eYb-356172.jpeg 2.713
Originální název:

Today Will Be Different (2016)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Pro ženy
Vydáno:, Plus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
Eremites
12. července

Bohužel - pro mne velké zklamání.
Nedá mi to, abych nesrovnávala - dvě různé Eleanor ve dvou různých příbězích. Jedna v https://www.databazeknih.cz/knihy/eleanor-se-ma-vazne-skvele-354644 , druhá v Dnes bude všechno jinak. Obě vyšly v roce 2017, obě jsem četla letos, obě jsou zařazeny mezi "humor a romány pro ženy". Společné mají ovšem jen jméno hlavní hrdinky a skutečnost, že to není humorný román.

Ovšem zatímco Eleanor z prvního příběhu si mě podmanila dokonale, tato mě totálně znechutila. Zatímco první příběh je hluboce lidský, tento je prostě povrchní, stejně jako jeho hlavní hrdinka. Ta je afektovaná, hysterická, zneuznaná - umělkyně, matka, manželka. A ani v jedné roli se zřejmě necítí dobře.
Ano, Eleanor z této knihy ztratila rodiče a má trable se sestrou, to samotné z ní ale sympatickou postavu udělat nedokáže. Příběh, jak je postaven, je plytký jako rybník na návsi, tedy spíše jako jezírko v nějakém parčíku v New Yorku, abychom zůstali v těch správných reáliích. Je zaplaven postavami mnoha postavami z "umělecké branže", vesměs trpícími pocity zneuznání a nepochopení, scénami z života velkoměstských bohémů, steskem hlavních postav na nepřízeň osudu a tragičnosti jejich životů (žijících si přitom velmi nadstandartně).
Hlavní, takřka detektivní, zápletka - hledání manžela, který není v práci, ač by měl - už je jenom smutným vyústěním celé této nepovedené knihy.

Jizi
12. dubna

Jedno z největších překvapení letošního roku. Kniha, která klame tělem (čti nepříliš lákavou obálkou) a ještě víc anotací. (V Plusu v poslední době nějak nemají šťastnou ruku při jejich psaní. Snad ve snaze upoutat širší čtenářskou základnu vykřikují u černohumorných a spíš tragikomických knih o popadání se za břicha a o tom, jak se u toho výborně pobavíte. Ne. Ani u téhle knihy nejde o situační humor a haha, on uklouzl a spadl do dortu vtípky.)

Není to vtipná knížka pro zasmání. Prosím vás, není to ani kniha o "kupě nehod". A už vůbec to není román "o nebezpečné touze být lepší". Kdo překládal nebo psal anotaci, zasloužil by nasekat na zadek stočeným mokrým ručníkem.

Dneska bude všechno jinak je román o jedné vyhořelé, zmatené a utahaná matce, kterou jsme v jisté fázi mateřství všechny. I ty übermatky, které navenek tvrdí, že tohle NIKDY nezažily (ne, nevěřím vám a teď vám to říkám přes optické kabely hrdinně do očí!).
Eleanor bude padesát. Všechno udělala tak, jak velí dnešní doba. Vdala se po třicítce, měla dítě, měla kariéru, ale všechno se nějak postupně rozpadlo, i ona, a teď je tady, na prahu páté dekády s manželem, který má být v práci, kde ho nenajde, s osmiletým synem, kterého šikanuje spolužačka, psem, který se ani neobtěžuje zvednout z pelechu, když přijde domů a předsevzetím, které všechny moc dobře známe: Dneska to bude jinak! (Dneska nebudu křičet na děti. Dneska budu trpělivější. Dneska uvařím pravý vývar. Dneska sjedu s autem na myčku...)
Sample se bravurně strefuje do utrpení mladého - a ne už tak mladého - intelektuála a umělce, který trpí v konzumní a masové společnosti, a z jehož utrpení pro změnu leze po zdi jeho okolí. Kromě Eleanor, kreslířky a animátorky, jejíž kariéra to tak nějak vzala oklikou a cestou se někde pozapomněla a ještě furt nedorazila, je tu akademik, který musí nabízet ochutnávky v supermarketu, protože tam má zdravotní pojištění a navíc mu hrozí, že ho vyhodí z univerzity, protože v jeho sylabu není dost barevných básnířek nebo bývalý podřízený z práce, který tak toužil zapadnout mezi newyorské umělce, až si koupil vespu a nosil jim jídlo a TOLIK se snažil - aby nakonec zasvětil život zelené (tetování!!) a umění, které ale stejně vnímá jen hrstka lidí.
Stačí nadhodit a vy prostě víte. Ty lidi vidíte – a vidíte jim až do žaludku.
A pak jsou tu vztahy a všechny ty s nimi spojené tlaky a síly, které na sebe vytváříme a vyvíjíme, aniž bychom si to uvědomovali, stejně jako ty, které si moc dobře uvědomuje, ale stejně s nimi nemůžeme nic dělat, ať už proto, že jsme do těch sraček zabředli zkrátka moc hluboko, nebo proto, že to prostě jinak neumíme.

Nemusela jsem přijít o oba rodiče a sestru k tomu, abych Eleanor skvěle rozuměla. A nejen jí.

Je to výborná kniha. To, že ji nepochopíte nebo vás neosloví není její vina. Není to ničí vina. Třeba do ní dorostete. Třeba jste z ní už odrostli. Kdo ví. Ale místo zasloužených čtyř hvězd dávám pět, ať se ty mizerný hodnocení trochu vyrovnají.

"Pamatuješ si, jak jsi mi loni zakázala, abych si koupil cukrovou vatu?" Tak to si z veletrhu odnesl Timby. Podal mi fotku zpátky.
"Proč jsi smutná?" zeptal se.
"Bojím se, že jsem tátovi nevěnovala dost pozornosti," odpověděla jsem.
"To je jedno, mami. Jsi prostě taková."
Zajela jsem ke kraji a položila si čelo na volant. Nemohla jsem se pořádně nadechnout.
"Já taková být nechci," zavzlykala jsem. "Opravdu ne."
Rozepnula jsem si pás a otočila se.
"Co děláš?" zeptal se Timby - připomínal kostku cukru, na kterou dopadají první dešťové kapky. "Prosím. Přestaň."
"Potřebuju tě obejmout," zavrčela jsem a snažila jsem se vysvobodit nohu z mezisedadlí.
"Chci ti být dobrou mámou," vysoukala jsem ze sebe mezi vzdechy a supěním, jako bych měla každou chvíli rodit. "Zasloužíš si lepší." Zasekla jsem se mezi řadicí pákou a střechou ve velmi neestetické pozici chrliče u okapu.
"Ach jo, podívej se na mě," zvolala jsem. "Už ani nevím, co dělám."
"Já to taky nevím," řekl Timby. "Vrať se zpátky."
Natočila jsem se tak, abych viděla dopředu. Timby mě nohou postrčil do sedadla řidiče. (s. 188-189)

bookcase
23. března

Trošku této knížce zvýším skóre, není tak špatná, jak to podle komentářů vypadá. Je fakt, že v první části jsem taky myslela, že ji nedočtu, ale pak se to začalo točit kolem rodinných vztahů a vyklubalo se z toho docela zajímavé čtení o dysfunkční rodině na pokraji rozpadu. Není to humorné čtení, jak se prezentuje v knize, ale spíše tragikomický příběh s hořkým podtónem.

sarhaj
20. března

Mám podobné pocity jako je uvedeno v komentářích přede mnou... no, co napsat a neurazit... kniha naprosto o ničem. Pořád jsem doufala, že se z toho vyklube něco kloudného, ale půl knihy přečteno a pořád nic... tak jsem to vzdala... humorné mi to také nikterak nepřišlo...zbytečná ztráta času.

Kimeček
29. ledna

Přiznám se, že tato kniha mi vůbec nic neřekla. Sice jsem dočetla až do úplného konce, ale bez jakéhokoliv nadšení. V knihovně si jí rozhodně nenechám.


Autor a jeho další knihy

Maria Semple

Maria Semple
americká, 1964

Uživatelé mají knihu

v Přečtených16x
v Čtenářské výzvě2x
v Knihotéce10x
v Chystám se číst34x
v Chci si koupit8x