DNA Bohů
Chris Hardy
Chris Hardyová, badatelka rozvíjející revoluční dílo Zecharii Sitchina, dokazuje, že „bohové" z dávných mýtů, návštěvníci z planety Nibiru, nás stvořili s použitím své vlastní „božské" DNA, kterou nejdříve získali ze své žeberní kostní dřeně, aby později v tomto díle pokračovali milostnými akty s prvními lidskými ženami. Hardyová čerpající z četných posvátných textů detailně popisuje genetické manipulace na lidstvu prováděné anunnackou vědkyní Ninmach, za pomoci Enkiho a Hermese. Odhaluje, že první výtvor Ninmach, žena jménem Tiámat/Eva, obsahovala víc mimozemské DNA než předchozí model Adamu a že biblický Noe představuje završení její práce. Při zkoumání války mezi anunnackými bratry Enkim a Enlilem Hardyová odhaluje, jak představy o hříšnosti a méněcennosti žen vzešly z Enlilových snah zotročit a vyhladit lidstvo, v čemž mu opakovaně zabránili Enki s Ninmach. Autorka dále líčí, jak byla o tisíce let později posvátná sexualita, která byla lidem vštěpovaná a kterou stále vidíme v tantrické praxi, potlačena patriarchální koncepcí prvotního hříchu a jak na nevinnou Evu padla vina za vyhnání lidí z Edenu a upadnutí v nemilost. Hardyová dokazuje, že bůh, který nás stvořil, nebyl totožný s bohem, který nás vyhnal z Edenu, a dospívá k závěru, že k žádné apokalypse nedojde, protože dualita dobra a zla nikdy skutečně neexistovala — šlo pouze o znepřátelené bohy, kteří mezi sebou bojovali a zatáhli lidstvo do svého soupeření o moc. Tento ucelený psychologický rozbor, kterak byla dlouhá a pokračující historie lidských konfliktů utvářena bojem mezi dávnými „bohy", nám umožní překročit rámec uvažování „(moje) dobro versus (tvoje) zlo", který nám vnutil Enlil, a začít si konečně sami řídit náš planetární osud. Chris H. Hardyová, Ph.D., je držitelkou doktorátu v etnopsychologii. Jako kognitivní vědkyně a bývalá výzkumnice v Laboratořích psychofyzikálního výzkumu na Princetonské univerzitě se mnoho let věnuje zkoumání nelokálního vědomí prostřednictvím teorie systémů, teorie chaosu a hlavně teorie sémantických polí... celý text
Literatura faktu
Vydáno: 2018 , Fontána (Dobra & Fontána)Originální název:
DNA of the God , 2014
více info...
Přidat komentář
DNA Bohů
Knihu jsem začínala číst natěšená, protože jsem velkou obdivovatelkou a zastánkyní bohužel již zemřelého odborníka na sumerskou historii, Z. Sitchina. Na jedné straně jsem velmi ráda, že Sitchin má následovnici, která v jeho velkolepém díle dále pokračuje a jeho teorie rozvíjí. (Myslím, že jeho Kroniky Země hned tak někdo nepřekoná). Na druhé straně mě kniha trochu zklamala. Resp. zklamala je asi špatné slovo, ale myslela jsem, že budu číst ve stylu Sitchinova vyprávění literaturu faktu, určenou širokým vrstvám-laikům. Tady autorka dodržuje linii pouze do zhruba poloviny knihy. Od druhé půlky však zabředává do těžké a velmi hypotetické filozofie, a tím nezůstává dlužna nic své odbornosti - etnopsycholožka a kognitivní vědkyně. Protože podle mě v mnoha ohledech doslova vaří z vody a konkretizuje věci, pro které nemá ani zbla důkazů, a to ani v náznacích. Nicméně souhlasím s jejím výkladem Bible, že tato nezpracovává historii Židů, ale (což už předtím dokázal Sitchin), kompiluje tisíce let staré historické prameny, pocházející z předpotopních říší Sumeru, Babylonie a Akkadu, nehledě na to, že zaměňuje jednoho Boha s dalšími Bohy, míchá se zde jednotné číslo s množným, zcela nelogicky a v rozporu s kontextem, což je jasný důkaz o pozdějších zásazích v raných obdobích křesťanství.
Souhlasím s tvrzením, že homo sapiens sapiens vznikl genetickým křížením DNA \"Bohů-Anunnaků\" a hominidů, kteří tehdy na Zemi žili, a že lidstvo bylo uměle vytvořeno jako námezdní pracující síla. Souhlasím s tím, že Anunnakové nebyli žádný \"morální výkvět\", naopak, ze Sitchinových překladů sumerských tabulek jasně vyplývá, že měli zcela přízemní a místy až amorální vlastnosti, což mě osobně v porovnání s jejich nekonečně vyspělou technologií nepřestane udivovat. Nakonec ale, když uvážíme, že před lidstvem měli cca milion let náskok, tak dneska jsme ve fázi, kdy věda objevila tajemství atomu, a přesto dnešní lidé nijak významně duchovně nepokročili, a stále nad světem visí hrozba atomové katastrofy. Takže destrukční geny Anunnaků v nás jsou a nepochybně ještě dlouho budou.
Autorka však zbytečně rozmělňuje jinak zajímavý děj knihy těžkými filozofickými úvahami, které podle mě do populárně naučné literatury nepatří. Z nejasných obrázků vyvozuje udivující fakta , a ta spřádá do zcela dle mého názoru absurdních teorií, jakože Eva po \"sebeuvědomění\" v zahradě Eden se oděla rouškou a vytvořila stůl z proutí. Já tam teda vidím jenom nějakou mřížku a za boha by mě nenapadlo nazvat to stolem. A takových úvah je tam více. To mi přijde stejně ujeté, jako když paleontologové na základě pár fosilních nálezů ujišťují, že raptor byl ze všech dinosaurů nejvíc inteligentní. Protože pokud nemají k dispozici neporušenou DNA, je to také \"vaření z vody\". Knihu jsem dočetla až do konce, ale druhá půlka pro mě byla dost únavná, protože \"těžkou\" filozofii já nemusím.
Kvůli tomu dávám knize tři hvězdy.