Spojeni osudem

15.02.2023

Ve světě, kde existují kříženci vlků a upírů, existují také dvě skupiny lidí. Ti, kdo křížencům pomáhají a ti, kdo je loví a zabíjejí. A někdy se tyhle dvě skupiny sejdou v jedné rodině...

Autorka vytvořila svět, který nápadně připomíná míchanici mezi Stmíváním a Underworldem.
A tak asi nepřekvapí, když řeknu, že hlavní hrdina je vlkodlačí kříženec, alfa samec (doslova) Jared a hlavní hrdinka Sarai kost (obalená masem). To, že se do sebe zamilují, a musí překonávat překážky a odpor okolí, to asi taky nikoho nepřekvapí.

Co už by ale překvapit mohlo (pokud teda máte pubertu dávno za sebou), jsou vnitřní motivy a pochody všech zúčastněných, u kterých nevíte, jestli rvát vlasy sobě nebo jim.

Jared je neuvěřitelná drama queen (teda king) a Sarai za ním rozhodně nezůstává pozadu. A tak můžete na jedné stránce být svědkem následujících pochodů:

ON: "Aaah, miluju ji, jsme si souzeni, jsem tak šťastný. Ach nene, to si nezasloužím, jsem stvůra, musím pryč, abych ji chránil. Tak ahoj, Sarai, chvíle s tebou byly ty nejlepší v mém životě, ale teď jdu pryč."

ONA: "Aah, miluju tě, lásko mého života, jsi tak neuvěřitelně statečný (a sexy). Tak mi prostě řekni, kdo ti tak ublížil. Neřekneš? Ty srabe! Tak si jdi!"

A podobné vnitřně/vnější monology vyplňují přibližně 2/3 knihy, což jste schopni překousnout zhruba prvních deset stran. Pak už vás to začne vytáčet.

Možná proto, že navlas stejné "vtipné" chování se odehrává i v případě Jaredovy zesnulé přítelkyně, o níž máte regulerně pocit, že je to jeho bejvalka, s kterou akorát nespal (i když Jared se bude celou dobu dušovat, že to rozhodně tak není).

A nesmím zapomenout ani na Sarainy rodiče. Taťka pomáhá (? nepochopila jsem, v čem ta jeho pomoc jako spočívá) křížencům ve svém centru (takže mu asi nevadí?), ale když zjistí, že láska jeho života je taky kříženec, tak dramaticky odchází a už ji nikdy nechce ani vidět.

Celou dobu jsem měla pocit, že sleduju přehlídku toxických vztahů nedospělých děcek v tělech dospělých lidí.

Nevím, kolik dílů autorka plánuje, ale pokud měly být dva, knížce by slušelo výrazné proškrtání myšlenkových pochodů (ano, fakt se nám nemusí pořád dokola opakovat, že Jared ji miluje, ale musí odejít, fakt jsme to pochopili napoprvé), okořeněné špetkou dospělejšího jednání všech hrdinů. A klidně by z toho pak mohla vzniknout jediná, zajímavá a čtivá kniha.
Protože potenciál to má, jak ostatně píše komentující pode mnou: Nebylo to nejhorší, nebýt toho šíleného balastu.

Komu bych doporučila? Všem, kteří kdysi ujížděli na Stmívání a teď si chtějí nostalgicky zamáčknout slzu. A taky všem, kteří si libují v dramatickém myšlenkovém guláši, který se míchá pořád dokola.

Ty ostatní by to, obávám se, asi mohlo nudit..

(PS: Jednu hvězdu extra dávám za poznámku o černých krajkových kalhotkách. Protože to je rozhodně druh prádla, v kterém se normálně chodí běhat. Pokud teda fakt běhat chodíte, místo toho abyste stalkovali svůj potenciální objekt zájmu, na který se chystáte vrhnout.
Ale to jsem odbočila: hvězda je za to, že mě to fakt upřímně rozesmálo.)