Záhady Udolfa II

03.11.2021

Všechny zamotané dějové linky se blíží ke svému konci. Člověk si čas od času přijde, jako kdyby pročítal Cimrmana... tolik rodinných náhod a příbuzenských vztahů. To se jen tak nevidí. Začínáme znovu na hradě Udolfo, kde hlavní hrdinka neprožívá zrovna své nejkrásnější období a touží po rychlém útěku. Dále se děj přesouvá z Itálie do Francie a teprve zde dojde k velkým odhalením. I když jsem některé pasáže pročítal s přitroublým úsměvem na tváři, tak kniha přesto bavila a rád se brzy ke gotickému románu vrátím.

08.05.2020

Mám ráda tyto staré gotické romantické romány ...

06.09.2019

Druhy dil byl sice lepsi nez prvni, ale toho place, vzdechu a omdlivani bylo az az.. Jinak pribeh jako takovy se mi docela libil

15.06.2019

(SPOILER) První díl měl hodnocení ***. Po druhém dílu jsem musela jednu hvězdu ubrat. Něco tak otřesně nesnesitelného jsem už dlouho nečetla! Naposledy Třebízského. Jenže u něj všichni víme, že to je již jen jméno v učebnicích a pomník na Vyšehradě. Jeho knihy vyvanuly, zapadaly prachem a zcela zaslouženě upadají v zapomnění. Takového varování se ovšem nic netušícímu čtenáři u Udolfa nedostává a chudák tak vůbec netuší, co za mučící nástroj to bere do rukou.

Aby tedy nedošlo k dalšímu strašlivému omylu:

Udolfo si zaslouží stejný osud: zmínku v učebnicích, medaili a první příčku v kategorii gotický román a především zapomnění!

Pes hlavní hrdinky byl nejspíš trvale umlčen Du Pontem při útěku z Udolfa. V učebnicích by měl držet jednu z prvních příček v kategorii nejzbytečnější literární postava v dějinách.

A ještě poslední poznámka: znáte ten konec z filmu Limonádový Joe? Jak jsou na konci padouch nebo hrdina všechno jedna rodina? Tak v Udolfu je to překvapivě taky tak: všichni příbuzný se všema.

13.03.2019

Je to ťažká kniha na čítanie pre človeka dnešnej doby. My sme dnes rýchly a chceme rýchle príbehy s rýchlym odhalením, ale niekedy je lepšie spomaliť a zamyslieť sa. Keď som dočítala knihu a zamyslela sa nad príbehom tak musím uznať, že sa mi páčil.

08.07.2018

"Snad bylo užitečné ukázat, že třebaže zlí mohou někdy dobrým způsobit mnoho příkoří, jejich moc je pomíjivá a jejich potrestání jisté; a že nevinnost, i když nespravedlivě utiskována, nakonec- ozbrojena trpělivostí- zvítězí nad každým protivenstvím."
Tento citát cele vystihuje Záhady Udolfa. Ann Redcliffe je zajisté královnou romantických románů. V dnešní době se pohnutky hlavní hrdinky mohou zdát nudné, opakující, hloupé. Ale i nyní je krásné číst o vyzdvihovaných hodnotách zmíněných v této knize - láska, odvaha, trpělivost, pokora, čistota ducha, šlechetnost, spravedlnost.. A je krásné číst o tom, že tyto hodnoty přes veškerá příkoří zvítězí nad špatností a nenávistí.
První díl byl pro mne krásným počtením, ale druhý byl masakr. Nechala jsem se plně vtáhnout do prostředí ponurých hradů, temných hvozdů, i prosluněných mýtin. Do pocitů hlavní hrdinky, lásky i zoufalství. Tušila jsem, že všechno dobře dopadne, ale rozuzlení zápletek jsem neodhadla.
Do nebe děkuji této spisovatelce za nádherné dílo, určitě nebylo poslední, které jsem od ní četla.

26.02.2018

Druhý díl Záhad Udolfa byl pro mě snad ještě náročnější a víc protichůdný než ten první. Ann zachází s patosem na dnešní (nebo možná moje) standardy těžko stravitelně, což hlavní hrdinku románu Emilii dělá téměř nesnesitelnou, pokud nemá světlou chvilku - pár jich tu naštěstí je. Myšlenkové pochody hrdinky se často opakují, prolínají, ale ve výsledku nikam nevedou, natož aby ve svém jednání byla aktivnější.

Ovšem ty tajemné pasáže na Udolfu, zámku Chateau-le-Blanc, působivé popisy přírody a její atmosféry pro děj, jsou vskutku působivé. Dobrodružně vrcholící děj a vyřešení všech těch záhad či "austenovský" závěr i dnešního čtenáře opravdu potěší.

Patrně záleží na tom, jakým způsobem čtenář tenhle román čte. Přes pochopitelný a dobře čitelný význam Radcliffové pro literaturu tehdejší, následující i svým způsobem současnou, je to pro mě přece jen poněkud slabší dílo tohoto období. Hořkosladké, řekněme. Lehce nakyslé. Ale s tak pestrou paletou chutí, že je téměř nemožné říct, zda-li chutné nebo ne.

17.10.2017

Taky jste si všimli, že se hlavní hrdinka snad ani jednou za celou knihu nekoupala? :-) Jinak za mě bohužel nuda... Ale povinná četba pro čtenáře/ky Opatství Northanger.

01.03.2016

Já mám tedy vydání z roku 2015 od Ledy, žádné nepotištěné stránky jsem neměla a musím uznat, že přes pomalejší začátek to bylo moc a moc dobré počtení. Když se to překlopilo do fáze Udolfa, tak jsem se bavila. Každopádně, kdo chce, více v mé recenzi v záložkách. :)