Děti diktátorů
Jean-Christophe Brisard
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272488/bmid_deti-diktatoru-HUw-272488.jpg
4
16
6
Jmenují se Světlana, Edda, Carmen, Kim nebo Bašar: synové a dcery Stalina, Mussoliniho, Franca, Kim-Ir-sena nebo Háfize Assada... Tito lidé byli vystaveni do popředí za účelem dogmatické propagandy nebo naopak skrýváni před veřejností, vyobcováni, zapíráni, aby nezastínili otce. Někteří z těchto potomků převzali nebo si nárokovali otcovské dědictví, pro jiné bylo přílišnou zátěží a neustále se skrývali nebo se všemožně distancovali od člověka, jemuž vděčili za život. Lze v diktátorech, kteří tragicky poznamenali dějiny, spatřovat otce? Kráčely jejich děti v dospělosti ve stopách svých otců, nebo se od nich naopak odvrátily? Jak naložily se svým neobvyklým dědictvím a jaký byl jejich osud?... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , BránaOriginální název:
Enfants de dictateurs , 2014
více info...
Přidat komentář
Některé příběhy byly silné, dobře shrnuté a přehledné, v jiných jsem se lehce ztrácela. Někdy šlo o velkou smršť jmen a míst, v nichž člověk neznalý, hodně plave. Ale je to bezesporu zajímavé dílo, které mě obohatilo!
Objeveno v knihovně a podle názvu jsem si řekla, že to bude něco jiného, než co jsem doposud četla. Také že ano. Kniha pojednává o x diktátorských dětech a jejich životech.
Není to dech beroucí čtení, ale dozvíte se zajímavá fakta. O známých i méně známých diktátorech a jejich dětech. Záporné hodnotím některé překlepy v překladu, které vás nutí se vrátit o větu zpět.
Čtivé, ale neradostné osudy. Kniha je trochu povrchní, nejedná se o žádný průlom do psychologie potomků. Kdo se o téma zajímá, četl lepší. Kdo takovou knihu čte poprvé, bude bezesporu spokojen.
Kniha se mi líbí, zaslouží si plný počet hvězdiček i když fotografii je tam velmi málo. Ukazuje osudy potomků jak v Evropské části, tak dokonce v Africe apod.,kde moc situaci bohužel neznám. Pouze se mi sporadicky doneslo v některých časopisech z 80. let, takže nemohu moc posoudit jaká tam byla situace. Ale je vidět, že se tam vmíchala americká služba s bývalými kolonisty. Opravdu kniha stojí za čtení.
Nejsem člověk, který bezpodmínečně potřebuje letopočty, ani v odborné literatuře. Ovšem, když se o někom v té knize píše, tak by bylo dobré alespoň tam uvést datum narození (ne opravdu v nějakých případech to tam nebylo) a pak pokud jsou tam zmíněny důležité milníky, tak by to taky bylo dobré. Nebo tam alespoň napsat kolik té osobě bylo místo "vdala se, krátce na to se rozvedla a opět se vdala" (dobře úplně takto doslova to tam nebylo, ale v podstatě v tomto stylu).
A další co mi vadilo, tak byli zjevné nepřesnosti. Sice nejsem historik, ale myslím si, že pokud někoho uvězní v listopadu 1946, tak jej nemůžou z vězení pustit v červnu 1946 (poté co udržuje dlouhodobý románek, který ale tají).
Nejvtipnější je, že zhruba v půlce knihy tyto nepřesnosti přestanou bavit i překladatele a začne je v poznámkách do závorek opravovat a uvádět na pravou míru.