Děti času

24.09.2019

Knihu jsem četla na své poměry velmi dlouho. Kapitoly o lidech mě dost nudily, zato pavouci nenechali spát. Spousta informací technického rázu mě minula úplně.
"Vše se dá použít jako nástroj. Vše je užitečné."
A závěr? Dost idealistický. Opice a pavouci na cestě ke hvězdám. Zázračný nanovirus. Hm.

27.05.2019

Musím říct, že jsem konec nečekal. Teda myslel jsem si, že přijde, ale tohle luxusní. Opravdu jiné, nečekané, prostě parádní. Snad budou další díly a udělat by se daly. Rozhodně doporučuji.

05.05.2019

Velice napínavé, akorát autor má celkem rád hmyz, což jsem zrovna moc neocenil, když mě pak pronásledoval i ve snech :-D

27.03.2019

Nedočteno. Nějak se mi kniha netrefila do noty a po cca 150 stránkách odkládám. Přišlo mi, že se text zbytečně často opakoval a příliš mne svým dějem nezaujal.

16.02.2019

Musím říct, že knihu jsem kupovala celá nadšená. Postupně se ovšem vytrácí zajímavý děj a časem kniha začne zkrátka nudit. Přiznávám, že jsem ji ani nedočetla a to se mi skutečně již dlouhou dobu nestalo.

27.01.2019

WOW, to byla jízda – tedy let! :-) Tento sci-fi román z naší postapokalyptické doby je uchopen velmi originálně. Nechtěl bych možnému čtenáři zkazit zážitek naznačováním a prozrazením dějové linky, tak se omezím na strohé konstatování, že je to dobrý román, který je psán chronologicky z dvou pohledů. Tyto pohledy se střídají a provází nás časem. Nejdříve se mi více líbil ten lidský „přirozený“ pohled, ale časem jsem ocenil pohled druhý .-) Zajímavý příběh plný napětí, zvratů, „lásky“ a i poučení. Knihu mohu s klidným svědomím doporučit, a kdo projede prvních 100 stran už knihu neodloží… Dlouho jsem nedal plný počet hvězd s tak dobrým pocitem.

29.12.2018

Poutavě prokládané pohledy do nitra lodi a na nově vznikající život. Četlo se samo. Konec vcelku překvapil, i když události ke konci knihy se z části daly předvídat.

12.12.2018

Nedá mi to, musím to napsat. Zaujal mě námět. Ze začátku jsem byl dokonce nadšený, jenže postupně moje nadšení opadalo a nakonec jsem přeskakoval celé pasáže, které se týkaly pavoučí civilizace. Nějak jsem neuvěřil tomu, že by se chovali tak jak autor popisuje. O chování samotných lidí si ale myslím totéž. Nevěřím, že by si nedokázali poradit s jedním satelitem, který chrání planetu. K smrti mě vytáčí hloupost, a je mi líto, všichni se tak nějak chovají hloupě. Neustále jsem čekal na něco chytrého, překvapivého. Ale skoro od začátku mi tak nějak bylo jasné, o co jde a jak to dopadne. Pak už Vám nezbývá, než se prokousat několika stovkami stránek. Škoda. Věřil jsem, ale opět jsem byl zklamán.

09.12.2018

skvělá doporučuji

19.10.2018

Uznávám, je to vážně asi trochu vykrádačka, nicméně, zpracováním za mě dost povedená. Pandorum je níže zmíněno víc než oprávněně, o tom však dál. Předně, Tchaikovsky umí psát, umí používat jazyk, budovat atmosféru, napětí, strach, hrůzu, má talent pro skladbu vět, všude se protíná velkolepost v kontrastu ke kosmické hrůze, chladu a strachu. Kniha je opravdu čtivá, styl akční, zároveň hutný až hororový. Nehodnotím překlad, četl jsem v angličtině, některé věty, odstavce, jsou však prostě geniální, hlavně ze začátku, když čtenář tápe v temnotách, to zoufalství výpravy je hmatatelné. Z vesmírné temnoty mrazí, ten kosmický chlad, ty 3°K, čtenář cítí na vlastní kůži. A pak je tu studený spánek (cold sleep, možná bylo přeloženo jinak), psychóza, deprese. Zmíněné Pandorum (mimochodem, opravdu skvělé sf) prostupuje dějem v několika situacích, od rozpadu osobnosti, přes generace odsouzené k přežívání na lodi, po kapitána. Víc nelze nastínit bez zásadních spoilerů. Za hlavní přednost považuji neobvyklé a jednoznačně výrazné „mimozemšťany“. Ke konci kniha trochu ztrácí dech a vlastní závěr je takový prapodivný, je zřejmé, že autor byl hodně rozpolcen v otázce jak to ukončit a zvolil v zásadě neutrální způsob. Kniha však jednoznačně stojí za přečtení.

17.10.2018

Nějak jsem nestihl Nadaci a všechno od Clarka, nebo už si to nepamatuji. Každopádně jestli todle je horší jako Nadace nebo všechno od Clarka tak si to budu muset všechno přečíst, nebo se o to aspoň pokusím.
Za mě to je každopádně překvapení roku a konečně zatraceně dopře napsané scifi co má hlavu a patu.

12.10.2018

V naději, objevování, strachu a nezdarech
prošly zeleným světem celé generace.
Dlouho předpovídaná budoucnost
se pomalu mění
v minulost.

Nechal jsem se nalákat 86% hodnocení této knihy a pořídil si jí. Mohl jsem si uvědomit, že knihu ohodnotilo zatím jen dvacet uživatelů a jen pouhý tři napsali komentář. Tady byl zakopaný pes.

Citát: Neboť jsme bohové, jsme osamělí, proto budeme tvořit.

Děti času se mi zdá jako velká vykrádačka. Pokud bych měl vyjmenovat všechny příběhy, které jsem v něm našel, asi by to byl delší komentář, než ve skutečnosti je. Ale dám pár příkladů. Dlouhé cesty, které jsou naplánované až několik tisíc let do budoucnosti již napsal Isaac Asimov ve svém velkolepém a několika knižním díle NADACE. Adrian Tchaikovski se to snažil vtěsnat do cca 400 stran. To prostě nejde. Poznání, že nad planetou lítá něco, co je spojené s tamními obyvateli (a je jedno, zda to jsou opice, mravenci nebo pavouci) už použila Anne McCaffreyová (draci) ve svém životním díle PERN. Planetu Opic a Mravenci snad ani nebudu zmiňovat. Nadále jsem tu našel aspekty z filmové tvorby. Horizont události a hlavně podceňovaný snímek Sympton pandorum Christiana Alvarta ...a tak bych, věřte mi nebo ne, mohl přidat ještě asi deset podobných „náhod.“

Malá ochutnávka:
Chvíli jen s otevřenými ústy zíral na ty cizí mladé lidi. Namísto slov ale cítil, jak se mu kroutí ústa, a z hrudi se mu vydraly první vzlyky. Je toho příliš. Bylo toho příliš. Překládal šílené bláboly tisíce let starého strážného anděla. Unesli ho. Viděl cizí svět, po němž se plížily pozemské běsy. Bál se. Miloval. Poznal muže, který chtěl být bohem. Viděl smrt.

Na to, jakým časovým údaj příběh proplouvá, začíná velmi ztěžka. Skoro jako kdyby se hudební Petr Čajkovskij teprve zacvičoval a všechno své dílo nacpal do devíti vět, které zdánlivě nemají konce. Pak došlo k uklidnění, poznání a.... úplně zbytečnému návratu. Už tento aspekt mi hlava nebrala. Čekal jsem Space operu s několika zvraty ale dostal jsem jen směs zmatených probuzení, nedokončených časových údajů a příběh plný zmatku.

Citát: Tyranie priorit byla nesmírně silná.

27.06.2018

Fascinující a velmi poučné. Po dlouhé době něco úplně jiného a neobvyklého, přitom v podstatě uvěřitelného. Vřele doporučuji.

09.05.2018

Možné spoilery: Po dlouhé době v sci-fi něco nového. Něco, co skutečně stojí za přečtení. Nové nápady a nový "konec světa a lidstva". Zajímavé spojení biologie a technologie. Musí být hrozná ta představa, kdy člověk spí a vše kolem něho utíká a stárne. Člověk by se mohl i zamyslet, jestli by nějaká "nesmrtelnost" za to vše stála. A vlastně: Pořád jsme jen opice...

09.04.2018

Opravdu originální a zajímavé čtení. MOŽNÉ SPOILERS...Zvláštní, jak technologie, které jdou tak rozdílnou cestou (u jedné jako základ uhlík, u druhé křemík) v konečném důsledku dokáží obě dobývat vesmír. Hlavní druh (později národ) na planetě mi byl od začátku sympatický a dost jsem mu fandil. Jak malá náhoda stačí, aby se ono semínko vědění a prozření zachytilo na tak nepravděpodobný živočišný druh. Kdo četl Simakovo Město a ví leccos o mravencích, ten se zas tolik nediví .. Zde se nabízí otázka, kde se vzalo ono vnuknutí, které nás všechny oddělilo od ostatních mrzkých a nízkých tvorů. Možná nejsme nic víc než chytré opice.... Kdysi dávno se totiž stala nehoda. Náklad z vesmíru byl původně určen pro pavouky. Proto si jich nenápadně všímejme. Dole ve sklepeních možná čeká na příležitost další Fabian...