Deset dní do dne D
David Stafford
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86272/bmid_deset-dni-do-dne-d-86272.jpg
4
5
5
V tomto skvělém, čtivém vyprávění popisuje renomovaný historik David Stafford dny bezprostředně předcházející vylodění v Normandii z mnoha úhlů, z perspektivy Churchilla i Eisenhowera stejně jako z pohledu obyčejných hrdinů, jejichž odvaha a zanícení pro věc invazi umožnily. Deset dní do dne D je napsáno se svěžestí thrilleru, vyprávění putuje z jedné země do druhé, od jedné klíčové osoby k druhé; setkáváme se s wrenkou dešifrující kódované signály, příslušníkem francouzského hnutí odporu a jeho odbojovou sítí; norským odbojářem uvězněným v cele gestapa; americkým parašutistou čekajícím na rozkaz k boji; Židem ukrývajícím se v Paříži; německým vojákem na francouzském pobřeží, skálopevně přesvědčeným o tom, že invaze je ještě daleko; příslušníkem kanadského střeleckého pluku, který má přistát v první invazní vlně. Stafford sleduje s přesností dějepisce hodinu od hodiny to, co v oněch klíčových dnech dělali Churchill, Hitler, Rommel, Eisenhower a de Gaulle – a dokládá, jak životně důležitou pro úspěch celé operace byla práce dvojího agenta, který do nejvyšších sfér nacistické hierarchie dodával klamné informace. Deset dní do dne D je výsledkem rešerší soudobých materiálů, korespondence, deníků a oficiálních záznamů. Předkládá nám tehdejší historii tak, jak se skutečně přihodila a představuje knihu, jež dává jedinečným způsobem obživnout tehdejším převratným událostem. Je příběhem mnoha národů, především ale záznamem jednoho veledůležitého úseku v životě řady mužů a žen, který jednou pro vždy vstoupil do dějin.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2004 , BB artOriginální název:
Ten Days to D-Day , 2003
více info...
Přidat komentář
Deset dní do dne D
Celkově bych dal 3,5 hvězdičky. Koncept knížky je poměrně zajímavý. Autor si zvolil několik lidí a sleduje jejich osudy na pozadí přibližujícího se dne D. Část z nich si vedla deníkové záznamy, z kterých je čerpáno (u ostatních jsou využity deníky jiných lidí s nimiž se setkali či další prameny). Zdrojová literatura je poměrně bohatá, takže se nejedná o fabulaci a dle všeho jsou příběhy líčené v knize pravdivé.
Autor sleduje osudy velmi rozdílných lidí, jednak těch, kteří den D ovlivnili značnou měrou (Hitler, Churchill, Eisenhower, dvojitý agent Arabela/Garbo…), do druhé skupiny spadají například členové odboje ve Francii, německý voják na pobřeží Normandie, spojenečtí vojáci, vězněný člen odboje, skrývající se žid… Takže sledována skupina lidí je nesmírně pestrá, což umožňuje sestavit mozaiku z různých úhlů pohledu. Co mi ovšem trochu vadilo, že některé informace byly z mého pohledu nadbytečné (například, že šli do kina na určitý film – mladší generaci jméno filmu nic moc neřekne a daný herec taktéž asi ne, podobně informace o tom, co měli k obědu), na druhé straně jsou tam obsažené zajímavé informace třeba o dvojitém agentovi Garbo/Arabela. Kousek úryvku:
„Takto vyzbrojen odcestoval Pujol (pravé jméno agenta Garbo) ve společnosti své ženy do Lisabonu, odkud poslal Kühlentalovi falešný vzkaz, že je v Británii. V příštích několika měsících předal abwehru řadu zpráv. Předstíral, že z Británie dodává autentický materiál. Většinu informací přitom získal z různých publikací, k nimž měl přístup v lisabonské veřejné knihovně, filmových týdeníků, novin a časopisů a své depeše pak obohatil díky vlastní bujné představivosti. Zejména tehdy, když popisoval společenské zvyklosti v zemi, kterou nikdy nenavštívil, stejně jako neovládal jazyk jejích obyvatel.“
Poté kontaktoval Brity (jednou ho již odmítli coby provokatéra, v té době ale ještě pro Němce nepracoval) a ti vzhledem k doložené komunikaci mezi ním a Německem se rozhodli, že s ním budou spolupracovat, převezli ho do Británie a pod dohledem tajné služby dodával Německu „zaručené“ informace.
Vedle takových zajímavých informací se ale zároveň čtenář dozví následující:
„Také noviny malovaly na svých stránkách vcelku přívětivou vizi příštích dnů. Deník The Times uveřejnil inzerát Harveye Nicholse z londýnské Knightsbridge, který nabízel sluneční brýle s obroučkami rozličných barev, zatímco v dalším kdosi hledal bílý svetr a krátké letní kalhoty na kriket pro devítiletého chlapce. Jistá firma zase pod heslem „Plně elektrifikovaný domov budoucnosti“ předkládala obrázek domácnosti plné zásuvek pro vysavač….“