Den, kdy jsem tě ztratila
Fionnuala Kearney
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384324/bmid_den-kdy-jsem-te-ztratila-fnA-384324.jpg
4
129
46
Jess žije se svou dcerou Annou a pětiletou vnučkou Rose. Zprávě, že dceru smetla při lyžování ve Francii lavina, nechce vůbec věřit – odmítá se vzdát naděje, odmítá si připustit, že je její dcera opravdu mrtvá. Následují nekonečné týdny čekání, než se najde Annino tělo, během nichž je jediným světlým bodem v jejím životě vnučka Rose. Jenomže pak se o svá rodičovská práva přihlásí také otec Rose, a zoufalá Jess se za každou cenu pokouší zabránit tomu, aby ztratila i vnučku. Prohledává dceřiny dokumenty, na pomoc jí přispěchá přítel Theo, který ví o Annině minulosti víc, než přiznává. Když začne vycházet najevo, že Anna skrývala nejedno tajemství, Jess začne pochybovat o tom, zda svou dceru vůbec znala...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
The Day I Lost You , 2016
více info...
Přidat komentář
Výborně napsáno, krásně zpracovaná psychologie postav s tím, že i o úplně nejbližších nevíme všechno, byť se to zdá vyloučené. ..
Tedy, čekala jsem něco úplně jiného, nakonec i anotace hodně prozradila, ano, je to další z knih o ztrátě, a tady té největší.....ztrátě jediného dítěte. Jenže, tímto příběh teprve začíná...
Není to žádný prvoplánový doják, je to ze života o přijmutí, vyrovnávání se s realitou a také o tajemství, jež zasáhne do životů členů rodiny. Ale především o bezvýhradné mateřské lásce, která asi jediná odpouští vše a vždy...
Výborná kniha, klidně bych si na ní uměla představit placku Světový bestseller.
Román opředený obrovskou tragédií a rodinným tajemstvím, který se skvěle čte. Velmi dobře napsané i vymyšlené.
Psychologicky lazený příběh o vyrovnávání se nejen se ztrátou dítěte, ale také s temnými tajemstvími, která by, nebýt smrti, zůstala nejspíš neodhalena.
Anna, mladá Angličanka, zemře při lyžování v Alpách. Všichni jsou jejím skonem zdrceni, protože byla v jejich očích andělem, jednou z nejmilejších a nejhodnějších osob pod sluncem. Jenže. Tichá voda břehy mele a ani Anna nebyla takovým svatouškem, za jakého byla považována. Její matka Jess postupně začne odhalovat pravdu o jejím druhém, utajeném životě. A to, co odhalí, ovlivní životy všech...
Kniha je rozdělena na kapitoly, z nichž je každá vypravovaná z pohledu jedné, z hlavních postav, což mi připomnělo styl psaní mé oblíbené Jodi Picoult. Vyprávění je pak doplněno o úryvky z Annina blogu, díky čemuž tak čtenář zjistí, jak celou situaci vnímala ona a co ji vedlo k tomu a tomu rozhodnutí...
Ačkoliv mi příběh nepřišel až tolik napínavý, tak i přesto se mi moc líbil. Mám ráda psychologicky lazené příběhy okořeněné trochou romantiky. Na tomto titulu se mi pak líbila i jeho mnohotématičnost, kdy se v něm, díky Anniným tajemstvím, neřešily jen smrt blízkého člověka a vyrovnávání se s ní, ale také stále aktuální společenská témata, vedoucí člověka k zamyšlení nad tím, jak by se zachoval v dané situaci on.
Tak to je pro mě jednoznačně pětihvězdičková knížka.
Je to jediná kniha po dlouhé době, kterou bych dokázala číst znovu.
Ztratit dceru, být tu jen pro svou vnučku, snášet všechnu tu bolest a nedat to znát. A pak přijde prozření, že i když svou dceru milovala nadevše, vlastně ji neznala na ona jí lhala... Teď už tu není.
Knížka o lásce mateřské i zakázané, o pravdě, která bolí a o odpuštění, které není vůbec jednoduché. Moc krásná kniha !
Hodně psychologický román o tom , jak je těžká ztráta svého dítěte a jak se s tím rodiče vždy těžce vyrovnávají. V tomto příběhu , ale zůstala malá vnučka a proto je důvod bolest vydržet a jít dál. Bohužel mrtvá Anna měla svá tajemství, která se postupně odkrývají a i teď po její smrti napáchají škody.
Pro mě byla knížka hodně pomalá a měla jsem docela problém se do ní zpočátku začíst, ale postupně jsem si na tempo knihy zvykla a knížka mě zaujala. V knížce se postupně zvyšuje napětí , ale převládá psychologickéá linka příběhu.