Ďábel je
Von Roháč
Říkávalo se, že čím méně se v ďábla věří, tím více po nás rajtuje, o to víc triumfuje nad lidskou slabostí. Von Roháč si ďábla vetknul přímo do názvu, z čehož usuzuji, že vzájemné pomrkávání je ku prospěchu oběma. Neplynou z toho žádné naschvály, konflikty, války. Je to dohoda, pakt o vzájemných ústupcích. Nová Von Roháčova knížka je pop. Dekadentní pop, letní čtení pro ty, kdo ohrnují nos nad složitostí metafor. Ve své třetí básnické sbírce ĎÁBEL JE nenabídne nic z toho, co bychom od něj neznali z minulých knížek. S chutí se ale znovu začteme do drobných detailů pih, do škvírky zubů jinocha, z jehož líného jazýčku se linou slova jako pentlička. Narazíme na dalšího z galerie grázlíků, který na to jde zhurta, ale který má to štěstí, že ho těsně před pádem zachytí hvězdy do svých sítí. Typický Von Roháč se všemi svými romantickými postřehy a náladami. Mám radost, že se nám podařilo přivést ke spolupráci Marka Thera - knížka nabízí tři jeho kresby spolu se třemi ilustracemi Von Roháče.... celý text
Přidat komentář
Ďábel je
Kniha působí, že se snaží provokovat. Ďábel v názvu, obrázky masturbantů, homoerotika jakožto nejvýraznější (a vlastně bych řekl, že jediné) téma - za mě se to knize i daří, ale provokace je asi ten nejsilnější vjem, který si z četby odnáším.
Když jsem zpětně počítal básně, které obstojí samy za sebe (při vynechání těch anglických), vyšla mi slabá čtvrtina, což je málo.
Sbírka holt není tolik o slově, jako o gestu, které je tak rozmáchlé, až teatrální. A nebo autor jen nemá moc co říct, a tak nám nabízí stále ono jedno téma, sice otevřeně, ale stále skoro ze stejného úhlu pohledu.
Nejsilnější místa jsou mimo hlavní sdělení básní, na periferii zorného úhlu. Tam, kde se podaří periferně zahlédnout větší komplexitu zobrazovaného světa (př. dobře fungujících motivů: střepy, platany, krev).