Čtyři kousky chleba
Magda Hollander-Lafon
Autobiografické dílo z pera naturalizované Francouzky se ve Francii hned po vydání zařadilo mezi deset nejúspěšnějších titulů. Magda se narodila roku 1927 do židovské maďarské rodiny, od mládí na vlastní kůži zažívala nenávistný antisemitismus. V roce 1944 byla s matkou a sestrou deportována...
Přidat komentář
Několik dní jsem jsem v sobě nechávala doznít pocity ze čtení této útlé knížky a přemýšlela, jak napsat komentář. Napadala mě pouhá slova - žádná souvislá věta: pozitivní, láska, život, lyrický... Obsah knihy jako takový se snad ani popsat nedá; čiší z ní navzdory tématu, kterému je věnována, velice kladná energie.
Nemáte-li rádi poezii, tak tuto úžasnou knihu nečtěte, protože vás zřejmě neosloví - působí opravdu jako lyrické dílo.
Zorka v komentáři pode mnou knihu vystihla naprosto přesně :-)
Knížka, z které zůstane ihned po přečtení jen pocit. Nelze ji vyprávět, není uceleným příběhem. Jsou to střípky ze života autorky, včetně života v koncentračním táboře. Přestože kniha zpracovává závažné téma, nevyznívá pesimisticky. Je až zvláštní, jak se autorka naučila vnímat to dobré i v té nejhorší situaci. Nekritizuje, jen konstatuje a vzpomíná na ta světlá místa v hrůzném prostředí koncentračním táborů. Toto dílko rozhodně nelze srovnávat s ostatními s podobnou tematikou, je jiné, chvílemi až trošku lyrické.
Měla jsem větší očekávání, toto téma mě zajímá. Tenhle styl mi vůbec nesedl a kniha se mi nelíbila, prakticky v ní nebylo nic, co by mě zaujalo, takže za mě ne. A ta jedna hvězda je za obálku, ta je na knize, jako jediná věc, povedená.
Knihu jsem si s nadšením koupila, protože mě toto téma zajímá, ale byla jsem zklamaná. Nečetla se mi dobře.
Zajímavě podané téma o tom, co člověk snese... není to dokument, tudíž jsem neočekával nic v tomto duchu, přesto jsem měl po přečtení poněkud rozpačitý pocit... možná je to však tím, že si ani v nejmenším nedokážeme představit skutečné utrpení lidí v koncentračních táborech, a to jakým způsobem je to poznamenalo či změnilo...
Pro mě docela velké zklamání. Název i podtitul sice směřují k tématu Osvětimi, ale o životě hrdinky v tomto táboře se dozvíme pramálo. Kniha má 152 stran. Z toho poloviny stránek obsahuje text, to máme 76 popsaných stránek. Z těchto 76 popsaných stránek se necelá polovina věnuje životu v Osvětimi - tedy přibližně 30 stran. Tak asi chápete mé zklamání, když za polovinou knihy nás začne hrdinka nabádat, abychom žili pozitivně a děkovali Bohu za to, že tu jsme atd. atd. Druhá polovina prostě samé náboženství a esoterika. Ale za 2 hodinky přečtené, takže zase taková ztráta času to nebyla.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) boj o přežití autobiografické prvky sociální psychologie holokaust, holocaust
Velmi intimní zpověď, zcela jiná než další knihy o holocaustu, které jsem zatím měla v ruce. Není to příběh, ale pocity a myšlenky. Není to o holocaustu, ale o tom, jak se s touto zkušeností Magda vyrovnala. Nepovažuje se za oběť, ale za svědka.