Co se skrývá v lesích

29.09.2023

Kniha pro mne byla jalová záležitost, která mi ještě k tomu něco velmi připomínala. Takové obyčejné čtení, které nijak nenadchne a ani neurazí.
Nebylo to to nejhorší co jsem v životě četla, ale rozhodně tomuto příběhu něco chybí.
Kniha se mi četla dobře, bylo to nenáročné.

04.09.2023

Knihu jsem dočetla, je to zvláštní příběh plný protikladů, obsahuje moc aspoň pro mne nezodpovězených otázek, jestli se otec Hayden stačil evakuovat, co vlastně znamenalo to, že Hayden na okamžik viděla Czerta, nějak jsem nepobrala jak se Niebelungové dostali do toho nebytí...samá proč...jen už vím určitě, že police Jednou a dost má nový přírůstek ( možná je tahle police plná knih na jedno přečtení samostatnou "kapsou" ztraceného Vesmíru)

22.03.2023

Já se ke knize vyjádřím tým že to nebyla nejhorší kniha jaká se mi dostala do rúk.
Byla to taková slabá prvotina,místama nedomyslená,tak trocha fádní ale nenáročně jsem ji přečíst zvládla.

08.03.2023

(SPOILER) Nevyrovnaná slátanina. Autorka má prý PhD., ale nezná rozdíl mezi latinkou a řeckou alfabetou. Nesmyslné postupy v mikrostruktuře textu (nemluvím samozřejmě o fantasy stránce díla) typu: ,,Hledám Del." - ,,Všechno není jen o tobě, Hayden."
O osmileté holčičce je tam řečeno, že dokáže mluvit o kvantové fyzice, ale přitom tam není žádná skutečná známka toho, že by autorka měla představu, co to teda vlastně je. Neustále je tam ,,jakýsi cizí jazyk", ale někdo je líný v něm vymyslet byť jen jedno slovo. Neustále jsou tam ,,jakési runy", ale někdo je líný je byť jen trochu popsat. O strašlivém nepříteli je naznačeno, že ovládá ten neznámý jazyk a musel snad studovat staletí, než se naučil jakási zaklínadla, ale hrdinka ho prostě jen silou vůle přemůže, a to aniž by kdokoliv z jejích přátel přišel k větší újmě než ztrátě malíčku. Vztah s krkavcem je pak najednou vytažený odnikud a někdo snad očekává, že nám ho bude líto.

06.11.2022

(SPOILER) Dlouho jsem neměla z knížky tak rozporuplné pocity. Do ruky jsem ji samozřejmě vzala kvůli té přenádherné obálce a kvůli tomu, že už mi doma ležela skoro 2 roky. Chtěla jsem číst něco temného, tajemného, u čeho mi bude běhat mráz po zádech. A začátek knihy zněl vážně slibně. 18 letá Hayden se vydává do sídla, které ji odkázala její matka v den jejích narozenin. Sem putuje s kamarádkou, která je hned první noc mimo sebe, ve sklepě nachází nakonec schránku s krví, která je chráněna runami, stejně jako celý dům a matka ji nechává v domě zvláštní vzkazy, psané před svým zmizením.Kolem sídla se začínají ukazovat divní lidé i zvířata a celé je to krásně temné a magické. Haydin otec je uznávaným fyzikem, kterému ale sebrali licenci, protože místo své práce raději zkoumal mýtus Niebelungů. Hayden má od mala zvláštní sny a její otec je přesvědčený, že jeho žena odešla tehdy do lesa, aby otevřela bránu, vpustila Niebelungy a nechala zničit svět. A tady už příběh začíná značně pokulhávat. Magično je najednou všude, všichni jsou členi nějaké "sekty", otec má v sídle tajnou laboratoř, ve městě zkoumá krev každého obyvatele a ve finále se pozná, že jste z krve Niebelungů tak, že Vám ta krev září. To už jsme dost ve sci-fi scéně. Tak skvěle to mělo našlápnuté, ale jestliže mistr King psal na koksu, tak nechápu, na čem psala tahle autorka. Tak skvělý začátek a tak divný konec, absolutně nedávající smysl jsem snad ještě nečetla. Bohužel, tahle kniha mi doma nezůstane. 
Moje hodnocení: 4/10 za začátek a obálku. 

Kdo četl tuto knihu a líbila se mu, nechť se prosím přihlásí. Negativní recenze nepíšu, zkrátka proč psát o něčem, co nechci doporučit. Ale tato kniha si to tak trochu ”zaslouží”.
Nádherný obal. Miluji havrany nejen od Poea. Tím to ale končí. Nadále je vše špatně. Hlavní hrdinka? Naivní, až tupá. Vykreslována jako problémová, ve skutečnosti se staly jen dvě podivné příhody a nadále je pouhou šedou myší.

Příběh? Vlastně ani nevím. Hayden zdědí rodinné sídlo po mrtvé matce. Neustále má noční vidiny, v nichž je v cele armády a někam celou noc jede. Bohužel po celou dobu nikam nedojede. Hledá stopy po Nibelunzích z jiného světa, s nimiž měla její matka mít mnoho společného a mohou stát i za její smrtí.

Co knize vyčítám? Bezduché a nekonečné rozhovory s kamarádkou Del o panenství, líčení aj. Nevýraznou hlavní postavu, jakož i postavy vedlejší. Ty postavy, co se knihou minou, snad ani nelze považovat za záporáky. 300 stran se nic neděje, pak se nadechnu ve stylu - Jo, skvělý závěr! - a zase vydechnu, protože žádný se nekoná a potenciál příběhu o Nibelunzích je zašlapán do země. Nedokončené myšlenky, nedovysvětlené souvislosti, divný konec.

Co mě skutečně rozčilovalo bylo střídání minulého a přítomného času, to by pohřbilo i mnohem lepší knihu, než je tato…

Takže to vidím tak na 2/5. A po dlouhé době fantasy, na jehož konci jsem rozladěná ze ztráty času…

Ani nevím, kde začít. Původně jsem myslela, že knize dám jednu hvězdičku, protože měla i pár dobrých částí, jenže tam prostě bylo tolik věcí špatně, že jsem se nakonec rozhodla dát nejnižší možné hodnocení.

BEZ SPOILERŮ:
První věc, na kterou se chci zaměřit, je překlad a některá slovní spojení. Abych začala pozitivně, našlo se tu pár vět, přirovnání a slovních spojení, které se mi líbily, bohužel jich oproti tomu zbytku bylo málo. Věty jako „Předvedla očima záblesk smrti,“ „… její starobylá ústa vytlačují slova, která ohýbají realitu,“ a „Snažím se prozkoumat temnou hmotu svého mozku,“ jsou prostě zvláštní a je jich tam požehnaně. A další věc je ten český překlad. Najdete tu útok paniky, červený sametový cupcake a trochu se nám pomíchají havrani a krkavci, i když chápu, že zrovna ti mohou být pěkným překladatelským oříškem.

A abych nezapomněla, z nějakého důvodu se tu bez zřejmého vzorce střídá přítomný a minulý čas. A to třeba i třikrát za stránku.

Teď už obecněji k ději.
Začátek knihy byl… Zkrátka přihlouplý. Hayden, hlavní postava, a její spolubydlící Del, spolu v první třetině knihy vedou několik vysoce oduševnělých, příšerně dlouhých dialogů o panenství, kalhotkách a bůhvíčem dalším. To mě překvapilo, protože podle anotace jsem něco takového ani trochu nečekala. Celá pasáž v autě, když jely do Promise, byla utrpení.

Z prostředku jsem měla smíšené pocity. Byly tu dobré a znepokojivé části, kdy jsem se do děje opravdu začetla, ale ty potom byly obvykle vytlačeny dalšími hloupými dialogy nebo zkrátka nelogičnostmi, ke kterým se dostanu později.

No a konec byl jeden velký chaos a katastrofa.

(SPOILER) SPOILERY:
K postavám:
Hayden mi nejdřív nepřišla tak špatná. Přinejmenším uměla trochu přemýšlet a vypadalo to s ní docela nadějně. Jenže pak vždycky přišel nějaký výpadek, který to všechno pokazil. Jak mohla vůbec věřit čemukoliv, co jí řekli Gabriel a Elspeth? Dva magoři, před kterými se ji matka snažila varovat. Oba jí tvrdí, že musí dokončit jejich dílo, Elspeth se ji pokusí „zhypnotizovat“, oba se chovají nanejvýš podezřele, ale ona stejně věří vizi z amuletu, který jí dají. A opravdu jí trvalo tak dlouho si uvědomit, že ty zbývající dvě ampulky s krví patří jim, když o ně jasně projevili zájem a nikdo jiný tam nebyl? A v momentě, kdy se na scéně objeví Shannon, se původně relativně chytrá Hayden začne chovat fakt nesnesitelně. Nepřečte si smlouvu, kterou podepisuje. V napjatých situacích, jako třeba když se blíží konec světa a ona jede v kradeném autě, do kterého něco nabourá, myslí na to, jak Shannon hezky voní. Mluví s matkou, která měla být mrtvá? Myslí na Shannona. Ve snu se jí honí hlavou, že dotyk koženého brnění, které má na sobě, je smyslný, protože jí připomíná Shannona. BRNĚNÍ! A takových případů je tam víc. Ona prostě ve vypjatých situacích přemýšlí nad naprosto nevhodnými věcmi. A kdyby šlo jenom o Shannona, ale ona přemýšlí i nad tím, že je sexy Elspeth, což mě upřímně pobavilo a dokonale to zkazilo tu děsivou atmosféru:D.
Mimochodem, další věc je, že Hayden o sobě na začátku knihy tvrdí, že po letech terapie připomíná robota a musí přemýšlet nad tím, jak lidi normálně reagují. Asi to byl pokus o vytvoření chladné, stoické, inteligentní a znepokojivé postavy, jenže bohužel nevyšel. Hayden totiž potom v různých situacích normálně projevuje emoce a fakt se nechová jako robot.

Del mě od začátku štvala. Pořád mluvila o klucích, o panenství, stále se snaží přemluvit Hayden, ať se od ní nechá nalíčit, přestože ta dlouhodobě odmítá. Když Hayden v den jejích (Haydeniných, ne Deliných) narozenin musí vyřídit pár osobních záležitostí, Del je ublížená, protože už prý naplánovala celý den. Neměly by se kamarádky respektovat? Ona tam měla i pár světlých chvilek, ty bohužel nedokázaly změnit to, že Del nemám ráda. Rozumu taky moc nepobrala. Když přijedou do Haydenina sídla a zjistí, že to tam pravidelně někdo navštěvuje, Hayden okamžitě pozná, že něco není v pořádku, že o tomhle jí její právnička nic neřekla, a že by to měly asi řešit. A Del? Del je to jedno, protože má hlad a chce spát. Na druhou stranu, ve druhé polovině knihy si ty role prohodily, na rozdíl od Hayden jí došlo, že by si třeba měla přečíst ten dokument, co podepisovala.

Shannon. V toho jsem měla naději a brutálně mě zklamal. Proč? Protože je to zatracený sobec. Nejprve se k Hayden chová odtažitě a je protivný. Své chování později ospravedlňuje tím, že se na Hayden zlobil, protože jí trvalo tak dlouho se vrátit, že ho opustila. Hayden mu vysvětlí, že když byla malá, musela po smrti matky odjet, protože jí bylo osm a rozhodl o tom táta. Shannon argumentuje, že později už se mohla rozhodnout sama a trvalo jí to dlouho. Sakra! Hayden v dětství v Promise přišla o matku, z čehož měla trauma. Odstěhovali se, aby mohli s tátou začít znovu. Jak se na ni Shannon může zlobit, že se nevrátila? Co když prostě chtěla zapomenout na to, co se stalo? Jasně, ona Promise nikdy nenechala plavat, ale to Shannon neví. Hayden se prostě mohla zbavit traumat a spálit mosty, které ji s Promise pojily, najít si kamarády a být šťastná. Ale Shannon myslí jen na sebe a je naštvaný, že ho opustila a nevrátila se za ním.

Co se týče romantické linky mezi těmi dvěma, ona prakticky neexistuje. Respektive nemá žádný pořádný vývoj. Hayden a Shannon se naposledy viděli, když jim bylo 8 a 10, pokud vím. Potkají se po deseti letech a po dvou dnech a pár krátkých rozhovorech už se líbají. Jak? Vždyť se museli hrozně změnit! Je mi podobně jako jim a shodou okolností to není tak dávno, co jsem se potkala s někým, koho jsem před přibližně stejnou dobou znala. Myslíte, že si pořád stejně rozumíme, že jsme se nezměnily? Ne. A oni sice přiznávají, že se teď tak úplně neznají, ale myslíte, že to na to má nějaký větší vliv? Ne, táhne je to k sobě úplně stejně.

Pak jsou tu některé konkrétní scény, co mi neseděly, jako třeba když se Hayden potkala s tátou, nejdřív před ním ze vzteku rozflákala mobil, přes který ji sledoval, a do pár minut byli zase v pohodě. Ale jedna z nejdivnějších scén byla ta, kde Santiago a Shannon vzali holky do lesa sledovat, jak se Elspeth věší hlavou dolů ze stromu, pak se s Gabrielem řežou a ptají se Hayden, jestli se k nim přidá. WTF?

(SPOILER) Mám k tomu pár otázek. Santiago a Shannon přesně znají okolnosti, za kterých se ten rituál odehrává, vědí kde a vědí, že je to jednou do měsíce. Jak to sakra můžou vědět? Oni je tam chodí sledovat pravidelně? Našli je tam jednou náhodou a od té doby to tam chodili kontrolovat, aby zase viděli, jak se pořežou? A mysleli si, že to je fajn? Ono se pak sice ukáže, že Santiago s nimi spolupracoval, respektive že se nechal ovlivnit, ale co Shannon? Jestli s nimi Santiago spolupracoval už předtím, než se tam na ně šli hromadně podívat, proč by na ně Shannona upozorňoval? Jestli to někdo chápete, prosím o vysvětlení, já už na to nemám nervy ani mozkovou kapacitu.

No a teď k tomu konci. Ten byl tragický. V první řadě byl fakt uspěchaný. Kousek před koncem věci najednou naberou šílený spád. Hayden se setká s otcem, se kterým si vymění pár vět, o několik stránek dál už je zase v sídle, kde se, zatímco všude probíhá evakuace, hádá se Shannonem o talíř s Mumínky a vedou velmi duchaplný rozhovor odpovídající vážnosti situace. A najednou jsme v lese, kde Del, která přišla o malíček, řízne nožem Hayden. Ta se ji snaží probrat a odtáhnout pryč, zatímco dvoumetrový namakaný Shannon celou dobu čumí a nic nedělá. Krátký souboj s Elspeth a Gabrielem a jsme v jiné dimenzi. Tady potkáváme tu slavnou přízračnou armádu, která čítá dohromady 206 rytířů. A taky tu poznáváme arcizáporáka, který se jmenuje Czert. A co se stane? Hayden ho porazí v mentální přetahované, přestože on je mnohem starší a patrně i mocnější entita. Dozví se, že její matka přežívá v těle bílého krkavce, který ji celou dobu provází, vyzvednou Del a vydají se zase zpátky, protože ta dimenze se z nějakého důvodu začne bortit. Proběhne další souboj s Elspeth a Gabrielem, velmi podobný tomu minulému, Haydenina matka se obětuje, aby je zachránila, a je konec. Respektive končí to tím, že Hayden ještě spatří Czerta, takže nevíme, jestli se brána skutečně nadobro uzavřela, nebo ne.
Od setkání Hayden a jejího otce do konce knihy je to 71 stran. Czert se objeví pouhých 20 stran před koncem. To je hrozně málo, ten konec je prostě uspěchaný.

Další věc je, že je otevřený. Já proti otevřeným koncům nic nemám, ale tenhle je podle mě špatně zpracovaný. Možná je to jen můj názor, ale myslím si, že otevřené konce by měly hlavní události vysvětlit, a pár otázek nechat nezodpovězených. Tady je to přesně naopak. Dozvíme se sice, že Haydenina matka ve skutečnosti nezemřela, ale otázka Nibelungů, jejich povstání atd., prostě to, co se řeší celou knihu, zůstává nevyřešená, protože Hayden na poslední straně zase vidí Czerta. Nevíme, co bude s výzkumem jejího otce, když už je teda asi po všem. Nevíme, jestli zůstanou v Promise. Nevíme, co bude s Del, která vypadá překvapivě v pohodě na to, že přišla o prst. Nevíme skoro nic. A jak říkám, chápu, že otevřený konec by měl nechat některé věci nevysvětlené, proto se tomu taky říká otevřený konec, o to jde, ale… Ne tolik. A ne ty nejdůležitější.

No a kromě toho všeho je kniha protkaná spoustou nelogičností, které ten požitek ze čtení kazí:
Shannon má být o 45cm vyšší než Hayden, ale ona vestoje cítí jeho dech za krkem a tvrdí, že kdyby si stoupla na špičky, mohla by ho políbit. Nemohla. Dosáhla by možná na hruď. Taky vidí svaly na jeho zádech přes tričko a bundu.

Holky jsou v Promise několik dní a nepamatuju si, že by šly za tu dobu nakoupit jídlo. Přežívají na vajíčkách, co našly v lednici, mají je míchaná, dělají si omeletu… Jediným zpestřením jsou lasagne, které jim přinese Elspeth, a pak zase jedí vajíčka. A když jely do města, stavily se skoro všude, jen v potravinách ne. Až potom, když u nich vaří Shannon, se v lednici objeví avokádo a nějaká zelenina. Nevím, je možné, že mi něco uniklo.

Hayden a Del si to bez problémů napochodují do prázdné výzkumné stanice. Dostanou se natolik blízko, že vidí loga na vojenských stanech, Hayden doslova stojí hned vedle. Myslíte, že tam někdo je? Že to někdo hlídá? Že se jich někdo zeptá, co tam dělají, případně je pošle pryč? Ne. Hlavně že později tam mají všude stráže, aby jim při odběrech krve někdo nečmajznul techniku. A tyhle stráže jsou pak stejně pryč, když si Shannon a Hayden libovolně chodí do stanu a zpátky a Hayden u toho ještě stíhá číst tajné složky. Kdyby ta základna aspoň byla v tom lese nějak schovaná, ale Del si jí poprvé všimne za jízdy z auta kousek od silnice. Tady je prostě tolik věcí špatně.

Doreen, rodinná právnička, schovává ve své kanceláři za obrazem sejf. Totiž „schovává“. Ona ho totiž potom jde bez problémů vybrat přímo před očima klientky.

Hayden taky poté, co vstoupí do Doreeniny kanceláře, spustí vnitřní monolog o tom, jak Doreen nemůže sehnat nové klienty, ti staří jí umírají a ona pomalu nemá na nájem. Problém je v tom, že knize je jasně napsáno, že tohle je poprvé, co se ty dvě vidí od doby, kdy Hayden bylo osm let. Hayden o jejích klientech nemůže vědět vůbec nic.

Podmínky v Ellině závěti jsou naprostá kravina. Doreen správně poznamená, že z právního hlediska jsou nevynutitelné, a tudíž je Hayden nemusí plnit, ale jak je tedy možné, že to prošlo u notáře? Je tam přímo vidět to razítko.

Je možné, že některé z těch věcí jsou prostě moje chyba. Že jsem je jen špatně pochopila. I tak bohužel ani těch pár dobrých bodů v knize nedokáže vyrovnat mé zklamání z toho zbytku.

20.10.2021

Lehce fantasmagorické, zvlášť ten konec. ¾ knihy dobré a pak to sklouzlo někam, kde se mi vůbec nelíbilo. Nalákala mě anotace a začátek byl opravdu dobrý a čtivý. Celkově mi to ale přišlo jako dva příběhy nešikovně naroubované na sebe. Na druhou stranu třeba budou mladší čtenáři otevřenější a dílo ocení víc. Co ale musím vyzdvihnout, je doplnění knihy o nejrůznější zápisky a dokumenty, kterými byla kniha obohacena.

24.08.2021

Co k tomu říct? Kniha mě zaujala svým názvem, obálkou a tématem rodinného tajemství. Z počátku bylo čtení zajímavé a líbil se mi nápad prokládat knihu různými zápisky, deníky či přílohami. Postupně mě kniha bavit přestala a musela jsem se do čtení spíše nutit a i přesto jsou byla zvědavá jak skončí. Některé části byly nedomyšlené a málo vysvětlené. Znovu bych si ji už nevybrala.

23.08.2021

Přiznám se, že kniha mě zaujala obalem a stylem jak je uvnitř řešená . Koupila jsem ji původně dceři, ale nějak se na knihu zapomnělo, takže po roce v knihovně jsem ji vpodstate z nudy přečetla. Původní myšlenka je dobrá, ale je znát, že asi autorka není moc zkušená, protože je to místy takové nedotažené. Horor to rozhodně není. Trochu takové Sladké snění ve strašidelné úpravě.

18.07.2021

(SPOILER) Tohle byla knížka, která si v knihkupectví okamžitě upoutala mou pozornost - ať už krásnou obálkou nebo tématem rodinného tajemství. Škoda, že provedení už tak dobré nebylo.
Nápad mě okamžitě zaujal. Tajuplné sídlo uprostřed temných lesů? Super! Rodinné tajemství, o němž hlavní hrdinka nic neví? Bezva! Trocha magie? Proč ne.
Do knížky jsem měla problém se začíst, poněvadž první kapitoly byly, naprosto upřímně, hrozné. Chtělo by na nich ještě zapracovat, protože působily spíše jako neslavný první draft autorky, než ucelené kapitoly, které prošly revizí a jsou připravené k vydání. Ve vyprávění se nesmyslně skákalo od jednoho tématu k druhému, odstavce mi chvílemi připadaly, že na sebe vůbec nenavazují. Poznámky v závorkách pro mě byly spíše rušivé než vtipné. A nesmím opomenout ani na střídání přítomného a minulého času, aniž by to dávalo jakýkoliv smysl. Nevím, jestli je to pouze českým překladem nebo se to vyskytovalo i v originálu, avšak příjemný čtenářský zážitek to zrovna nevyvolávalo.
Nicméně po několika kapitolách se to zlepšilo a já konečně měla možnost ponořit se do příběhu.
Hlavní postavu jsem si okamžitě zamilovala. Byla mi velice sympatická - na rozdíl od své nejlepší kamarádky Del, kterou jsem od prvního okamžiku nesnášela. Jak neustále nutila svou nejlepší kamarádku do líčení a do nějakých rande... Opravte mě, jestli se pletu, ale kamarádky by se měly navzájem respektovat. Pokud jedna něco nemá ráda, ta druhá by ji do toho nutit za žádných okolností neměla. Přestože později moje nesnášenlivost vůči ní trošku polevila, i přesto mi otravná a nesnesitelná Delphine nijak zvlášť k srdci nepřirostla.
Moc se mi líbilo, jak je příběh protkaný informacemi z fyziky, které jsou podané tak, aby jim porozuměl každý. I včetně takového fyzikálního analfabeta, jako jsem já. :D Další zajímavý prvek, který musím vyzdvihnout, jsou novinové články, dokumenty, a poznámky, které jsou do knihy vkusně vloženy. Zatímco většina knih je tvořena pouhým vyprávěním, tady máme šanci nahlédnout i do dokumentů, které jsou pro příběh nějakým způsobem důležité.
Věc, u níž si nejsem jistá, jak k ní přistupovat, je romantická linka mezi Hayden a Shannonem. Nejlepší kamarádi z dětství je druh romantiky, kterou mám obyčejně ráda. I zde není vystavěna úplně špatně - žádné náhlé vzplanutí po letech se nekonalo a vztah mezi dvojicí se nejprve vyvíjel pomalu. To je rozhodně plus navíc. Ale potom to autorka neuvěřitelně zkazila. Hayden se s Shannonem poprvé po mnoha letech setkala teprve před jedním nebo dvěma dny - a už se s ním líbá a chovají se, jako by spolu chodili. A ať si říká kdo co chce, přestože se znali v dětství, nyní by měli být pro sebe navzájem úplně cizími lidmi - vždyť se neviděli přes deset let! Člověk dokáže za takovou dobu otočit o sto osmdesát stupňů, nota bene, když se tehdy jednalo o malé děti, které ještě osobnost nemají zcela úplně dotvořenou. Ti dva by si měli nejprve projít dlouhým procesem poznávání, než začnou s podobnými důvěrnostmi. Ale tohle je jen můj (možná trochu staromódní) úhel pohledu. :)
Co však musím vytknout, je skutečnost, že přestože se celý děj točí kolem záhadné rasy zvané Nibelungové, čtenář se nikde přímo nedozví, kdo vlastně jsou. Jistě, můžeme si domyslet, že byli jakýmsi legendárním rodem, nicméně to je podle mého názoru málo. Chybí mi vysvětlení, čím jsou vlastně zajímaví, kde se vzali, nebo jaké legendy se jich týkají. Autorka je sice do příběhu vložila a udělala z nich hlavní téma, ovšem záhadu, kterou jsou opředeni, zcela nevysvětlila, což je hlavním (a nejvýznamnějším) nedostatkem této knihy.
Zároveň musím podotknout, že mi druhá polovina knihy přišla trochu chaotická. Přísně tajná organizace, která zkoumá krev, výzkumy otce Hayden, naplánovaná apokalypsa... Nevím, přijde mi to trochu přitažené za vlasy. Čekala jsem knihu laděnou spíše do fantasy, a konec mi připadal více jako sci-fi. Nejsem zrovna fanynka apokalyptických knih, takže jsem z toho byla mírně zklamaná. Kromě toho, závěr je dost uspěchaný. Hayden se dozví, že se blíží konec světa, dostane se do říše svého lidu, ale velmi rychle (a téměř bez problémů) se dostane zpátky, a ihned porazí svou sokyni v posledním souboji... Není to zrovna konec, který bych si představovala. Navíc nesmím opomenout, že některé části zůstávají nedořešené - co se třeba dělo dál s tím novinářem, který napsal článek o Haydenině extempore v bývalé škole? Kdyby tahle část byla vynechaná, v podstatě by to příběh nijak neovlivnilo. Celou dobu jsem čekala, že se tenhle zvrat bude vyvíjet dál, že se s ním Hayden dříve či později potká, avšak setkala jsem se s hořkým zklamáním. Je možné, že autorka chystá další díl, který bude na "Co se skrývá v lesích" navazovat a všechny tyhle věci tam vysvětlí, nicméně mám za to, že by i v sérii měla každí kniha fungovat sama o sobě a neměla by nechávat čtenáře s nezodpovězenými otázkami. Rozhodně nepatřím mezi fanoušky otevřených konců.
Abych to shrnula, nápad zajímavý, postavy zajímavé, avšak zpracování dost pokulhává. Rozhodně to není jedna z knih, ke které se vrátím vícekrát.

06.01.2021

Knížka, která se mi líbila půl na půl. Zajímavý nápad, první půlka super, moc se mi líbily zápisky a přílohy, kterými je knížka proložená.

Romantická linka byla pro mě rušivá, celá říše Nibelungů není moc jasně vykreslená, což je velká škoda a celý konec je useknutý.

Kniha na mě působí neúplně, vše je nastíněno ale nerozpracováno, vzhledem k tomu, že je to prvotina, tak je to pochopitelné.

Velice se mi líbí obálka knihy

HODNOCENÍ: 2,8/5*

20.12.2020

Zajímavá knížka, fantasy s trochou tajemna až mírný nádech hororu. Dobře se četla, ale u některých pasáží jsem si říkala, proč jedná hlavní hrdinka zrovna takhle? Konec byl oproti zbytku knihy rychle ukončený a místo odpovědi nechal jen spoustu otázek. Jako celek je to dobrá oddychovka na víkendové podzimní/zimní čtení.

16.11.2020

Temné fantasy, které si, pokud máte rádi děsivo, chcete přečíst, nebo si vás kniha sama najde.

Pro začátek bych chtěla napsat, že kniha je divná, hodně divná (ale teď nevím jestli v dobrém, nebo ve špatném... Spíš v dobrém)
Už na začátku se mi kniha četla fajn, ale od chvíle, kdy Hayden a Del začaly plánovat cestu do starého sídla, jsem ji začala milovat.
Knihu jsem měla jako poslední ve štafetě, takže jsem si během čtení také užívala poznámky holek, se kterýma jsem většinou souhlasila a někdy se díky nim i nasmála.
Po celou dobu čtení, jsem měla husí kůži a když jsem četla večer (což bylo skoro vždy), tak jsem nemohla usnout, protože jsme se bála jakéhokoliv zvuku.

Hlavní hrdinka mi ze začátku svým chováním připomínala robota, ale jakmile se ocitla v Promise, začala jsem ji mít ráda. Chvílemi jsme teda nechápala její uvažování, ale chvílemi jsem se v ní dokonce viděla.
Del jsem ze začátku nesnášela. Připadala mi jako barbina. Ale později jsem ji začala mít ráda, protože se začala chovat jako dobrá kamarádka a začala Hayden pomáhat.

O romantické lince bych se rozepisovala hodně, hodně dlouho, takže napíšu jen, že je naprosto skvostná. Prostě pokud hledáte romantickou linku, která je krásná už od začátku a nepustí vás, tak je to rozhodně ta v této knize.

Myslela jsem si, že se mi na konci zodpoví všechny mé otázky, ale přibylo jich ještě víc, jako třeba : SPOILERY
Proč seděl ten blbeček na tom jejím koni a byl na zemi?!?!?!?!
Nemá být náhodou tam dole?!?!?
A kde je pokračování???
A prostě proč to skončilo tak otevřeně?!?!
3,5/5⭐

09.11.2020

Čekala jsem to úplně jiné. Ze začátku mě to ještě docela bavilo, ale čím to bylo divnější, tím více jsem se musela tlačit ke čtení. Trochu se to vylepšilo s romantickou linkou, ale ten konec byl uspěchaný, pro mě místy nelogický a vzhledem k tomu, že je to standalone, divně ukončený. Kniha byla ale čtivá a líbila se mi postava Del. Promise bylo taky docela zajímavé, takže 3 hvězdy akorát.

08.11.2020

Pěkná knížka. Taková oddychová...

21.10.2020

Musím říct, že se četla strašně dobře a od prvního momentu mě vtáhla do děje a nepustila. Celý příběh byl pojat celkem zajímavě - na začátku většiny kapitol byla část, která rádoby s textem nesouvisela, ale měla tam své místo. Nahlédli jsme tak do věcí ohledně vědy, filosofie i psychologie. Dalšími velmi zajímavými prvky byly různé zprávy z ústavu, výzkumy a zápisy deníků. Tento nápad velmi oceňuji a rozhodně to sloužilo k dobrému zpestření děje.

Hayden i Del jsem si velmi oblíbila. I přes myšlenky a některé chování Hayden, tak celkově mě ta postava byla sympatická a plno věcí se vysvětlilo až v průběhu čtení a za plno věcí věřím, že mohla i její léčba.

Celkový děj ubíhal dobře a byl psaný příjemným stylem. Pro mě trochu minus v závěru knihy, kdy mi přišlo, že konec usekla autorka velmi brzy a zůstalo několik nezodpovězených otázek. Marně jsem pátrala, ale druhý díl neexistuje. Tak třeba někdy v budoucnu. Pokud ovšem kniha nemá pokračovat, tak ukončení příběhu se dalo trochu protáhnout a dovysvětlit. Jen tak zběžně: Prodala Hayden sídlo? Co její otec? A jeho výzkum?

Další mínus jsou Nibelungové, jelikož jsou v knize stále zmiňovány a mají být jakousi záhadou, čekala jsem, že zde bude vysvětleno něco více. Co přesně se s nimi stalo a nějaký větší zmínky z jejich historie. Prostě něco víc, ale toho se nedočkáme.

Podle toho, co jsem zjistila, tak je to autorčina prvotina, takže se jí dají nějaké chyby odpustit. Knihu jako celek hodnotím proto velmi kladně, protože jsem se bavila a byla doopravdy v některých místech tajemná až děsivá a na podzim naprosto vhodná.

⭐ 4/5