Člověk mezi životem a smrtí

ZEMĚ JE NEKLIDNÁ PLANETA. Ve své historii procházela velkými změnami. Život nedosáhl svého vrcholu v člověkovi proto, že by evoluce probíhala plynule, v poklidu přírody, nýbrž právě proto, že se živé organismy musely nejednou přizpůsobovat až za hranice dosavadních možnosti, musely se až od kořene měnit a překonávat zvraty a katastrofy. Svým způsobem je člověk vlastně plodem katastrof. Lidé a lidská společnost již téměř ovládli zeměkouli a sahají po hvězdách. Zatím se jim však nepodařilo zvládnout sama sebe. Lidstvo tak stoji před možnosti katastrofy mnohem zhoubnější, než jaká mu kdy dříve hrozila. Je to katastrofa jaderná, kterou mohou vyvolat sami lidé. Ta může být mnohem horší, než jakákoliv pozemská přírodní katastrofa. Nebyla by to změna, která by posunula evoluci o stupeň kupředu. Naopak. Dnešní pozemský život by byl zničen. Země by se vrátila do doby, kdy život začínal. S jediným rozdílem. Cesta evoluce k člověku by byla životu asi již uzavřena. Neboť evoluce se nedá opakovat. Nedá se ovšem ani zastavit. A tak by šla dále — ale jinak než dosud. Byl by to evoluční proces nepochybně zajímavý. Avšak již nikdy by ho neměl kdo pozorovat... ani obdivovat ... Doufáme, že lidstvo dokáže zabránit této hrozbě svého zničeni, že ji překoná tak, jako mnoho lidí — o některých je právě tato kniha — překonalo hranici mezi životem a smrti.... celý text