Chcel by som, aby na mňa niekto niekde čakal
Anna Gavalda
"Stretávam sa s ľuďmi. Pozorujem ich. Vypytujem sa ich, kedy ráno vstávajú, čo robia, ale aj čo majú najradšej ako dezert. Potom o nich premýšľam. Myslím na nich po celý čas. Pozerám si ich tváre, ruky a dokonca aj farbu ich ponožiek. Rozmýšľam o nich hodiny, roky a potom sa jedného dňa pokúsim o nich napísať." Autorka
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2003 , SofaOriginální název:
Je voudrais que quelqu'un m'attende quelque part , 1999
více info...
Přidat komentář
Pořád jsem do této knihy neměla odvahu, ale moc se mi povídky líbily, už chápu, proč je Anna Gavalda tak oblíbená..
Svižné, čtivé, vtipně napsané i když některé příběhy jsou velmi smutné.
Přesně typická ukázka toho proč nemám ráda povídky. Sotva se do příběhu dostanete, oblíbíte si postavy a vcítíte do děje... je konec. Většinou navíc velmi otevřený konec. Jsou to opravdu jen takové desetiminutovky, i když každý z námětů by vydal na pořádný a povedený román.
Povídky nejsou mým nejoblíbenějším žánrem. Tuto povídkovou knížku však doporučuji. Vyjádřila bych to asi takto: milé, smysluplné, svižné, čtivé, zajímavé....
Po přečtení Báječného úniku a A taková to byla láska je tohle slabý odvar. Je vidět, že autorka se vyvíjí správným směrem. I tak výborná záležitost, kterou zhltnete, u povídek se usmějete, rozesmějete i zamyslíte a možná vám bude i úzko.
Gavalda je prostě mistr postřehu.
Stojí za přečtení. To rozhodopádně.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
2006 | Prostě spolu |
2006 | A taková to byla láska... |
2010 | Kdyby tak na mě někdo někde čekal |
2009 | Člověk není nikdy úplně šťastný |
2014 | Lepší život |
Líbí se mi stručný, až skoro úsporný jazykový styl, jakým jsou povídky napsané.Většina příběhů má trochu otevřené a smutné konce, stejné jako mívá život sám...