Cesta k dokonalosti
Květoslav Minařík
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168207/cesta-k-dokonalosti-168207.peg
4
7
1
Květoslav Minařík podává praxí ověřený návod jak správně postupovat při proměně bytosti – především psychické - a zároveň upozorňuje na nebezpečí, kterým je nutno se vyhnout. Dává metodické pokyny jak soustavným sebepozorováním, sebekontrolou a sebeovládáním, kladnými zásahy vůle ve smyslu „vzhůru srdce“ zasáhnout do automatiky, v níž se jednotlivé psychické složky uplatňují u každého z nás individuálně odlišně. Kapitoly Poukazy k praxi a O kázni rozebírají filozofický základ pro jógu nezbytného umravnění a popisují základní postupy práce na rozvoji vlastního ducha. Kapitoly O soustřeďování, Konečné poučky a Průvodní jevy a výsledky duchovního úsilí jsou kromě rozboru, popisu a zdůvodnění tří stupňů soustředění věnovány i reakcím na jeho různé druhy, tzv. mystickým silám. Závěrečný Vstup do mystiky všeobecně shrnuje všechny poučky v jednoduchý a přehledný systém psychických prací. Z obsahu: Na této zemi platí zákon - a platí vlastně v celém vesmíru - že duchovní dokonalost může být jen výsledkem nekompromisního zřeknutí se světa. To je poučka, již musí přijmout každý člověk, který se chce touto cestou dát. Toho, kdo vstoupil na cestu duchovního zdokonalování pomocí soustředění, však mohou mýlit počáteční dílčí úspěchy. Ať začne provádět soustředění podle pokynů mystických nauk člověk jakkoli mravně nečistý, vždycky může získat dílčí úspěchy, které se mu zdají slibovat další postup. Duchovní dokonalost je daleko za těmito dílčími výsledky. Pokud se člověk neovládá, může se snažit, jak chce, aby získal spokojenost, a přece se mu to nepodaří, protože je ovládán mnohými vnějšími momenty. Když však nasadí své přirozenosti uzdu a donutí ji, aby se spokojila s klidem bytosti, která setrvává výhradně sama v sobě, pak se spokojenost dostaví sama sebou.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1990 |  Přímá stezka |
| 1990 | Beseda bohů: Psychologie skutečnosti |
| 1991 | Jóga v životě současného člověka |
| 1994 | Pataňdžaliho jógasútra |
| 1995 | Mahájánské texty |
"Dalším důležitým důvodem pro napsání této knihy bylo to, jak toužící lidé chápali mystickou disciplínu, jejíž pomocí chtěli řešit strasti svého života. Chtěl jsem jim říci, že životní strasti není možno řešit pochybnými metodami takové mystické praxe, která si všímá pouze mysli. Chtěl jsem jim říci, že více záleží na přetvoření jejich bytosti na úrovni mravní, to je na úrovni sebepociťování a sebeuvědomování, kde vlastně je kořen problému strasti. To zde chci zdůraznit, aby nikdo nedělal marnou práci tím, že na různě porušený stroj života, na přirozený stav svého bytí, navěsí okrasné pentličky mentální nebo fyzické snahy." (1968)
"Zevní výsledky mravnosti a nemravnosti jsou ve zcela logických a přirozených vztazích. Účelem morálky, kterou stanovily duchovní nauky, není poskytnout člověku možnost, aby prožíval nesčetně zázraků. Její cíle jsou mnohem prostší, ale zato významnější než zázraky. Mají zharmonisovat celé žití člověka a vytvořit mu takový osud, aby mohl žít v klidu, který je největším štěstím; nejlépe to poznává ten, kdo se zmítá v bouři boje, v němž prohrává. Mají přirozeným způsobem zlepšit jeho osud a dát mu spokojenost a s ní spojený snadný rozvoj duševních kvalit a schopností. A to je mnohem cennější než zázraky, při nichž je člověk vzrušen a zůstává vnitřně rozerván."
"Úpadkový názor na duševní život způsobil, že se utvořily sekty, jejichž přívrženci se vyžívali v mimořádných vizích a pocitech, které vlastně náležejí do halucinačních procesů, snad do jisté míry systematicky řízených. To splňovalo požadavek blouznivců po vzrušujících pocitových prožitcích; tyto směry proto měly předpoklad k tomu, aby získaly popularitu, která k nim přivedla velmi mnoho hledajících lidí. Ale to nemohlo vést k ničemu jinému než k rozkladu, protože to je přirozený následek rozvoje pocitového vzrušování."
"Proto se má správně usilující člověk podrobit kázni, vyjádřené slovy: vidět a nesoudit."
"V duchovním vývoji je tělo startem. Kdo v mystice nezačíná svůj vývoj od těla, vstupuje na pochybné cesty. Kdo nepracuje s tělem a ve vztahu k němu, "cvičí" vlastně bloudění mysli. Když však začne tím, že bude usilovat o zpřítomnění si těla ve vědomí, podrobí je rozboru a napojí stále udržovanými kvalitami vědomí. To je spásné, jestliže touto náplní je kvalita nediferencovaná, čili nejvyšší potenciálně tvůrčí skutečnost.
Duchovní dokonalost se určuje podle trvalé náplně vědomí. Ale nejvyšší stav duchovní dokonalosti se určuje podle toho, jak dalece byla přenesena do těla. Aby do něho mohla být přenesena, musí usilující člověk tuto trvalou náplň především vytvořit a zpřítomňováním těla ve vědomí ji prožít duševně a fyzicky. Pokud to neprovede, bude snad dokonalým v duchu, ale jinak zůstane člověkem s mravními nedostatky."