Červená čára
Ilmari Kianto
Klasické dílo finské literatury, román-dokument nestora finských spisovatelů (nar. 1874) z roku 1909. Zachycuje boj o hlasovací právo v souvislosti s generální stávkou r. 1905 ve Finsku a především těžký úděl venkovského lidu, jenž uprostřed drsné i krásné přírody žije svůj hladový život a jen zvolna si uvědomuje, že na jeho vůli a činech závisí změna stávajícího společenského řádu a vybojování společenské spravedlnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1962 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Punainen viiva , 1909
více info...
Přidat komentář
Poselství knihy: volíte-li sociální demokraty, sežere vás medvěd. Velmi poučná kniha :)
Četla jsem v červenci 2009. Podle mých poznámek:
Příběh Topiho, jeho ženy a dětí z Lesní samoty. Strádají a uvěří, že chystané volby jim přinesou zlepšení ubohé situace. Ale nejsou to jen sociální poměry, které rodinu ničí (příroda je proti nim, Topiho, když přijde o tři ze svých dětí, zabije medvěd),
Místy čtivé. Místy ne. Nevyrovnané.
No, já jsem tedy čekal naprosto něco jiného. Čekal jsem květnatější a barvitější popis životní reality v tajze. Dočkal jsem se však jen chudoba, bída, chudoba, bída a smrt. Velká část knihy je věnována socialistickým myšlenkám a propagaci. Žádné zvyky, žádná radost ze života, nic, čím se hlavní hrdina vlastně živil? Proč bydleli tak daleko? Spousta otázek, které autor mohl rozvinout.
Konec je smutný, ale k dílu se hodí a zakončuje jej tak vhodně. Tedy, pokud autor nechtěl vyjádřit myšlenku, že když se chudí snaží vyhrabat z bídy a utrpení, budou nemilosrdně potrestáni...
55% víc ani ťuk.
Výborná kniha. Člověka až zamrazí z líčení nuzných životních podmínek. Zajímavý je popis, jak se šíří mezi lidem obliba "solikrátů" (?). (Měla jsem ale takový divný pocit, že i když to mysleli dobře, stejně zase šlo jen o vymývání mozků lidem...). Jenom v závěru knihy vidím malý zádrhel a to, že nějakou dobu po volbách ("paňmáma" běduje, jestli to nebyl hřích jít volit) "pantátu" zabije mědvěd. Zapůsobilo to na mě právě v tom smyslu, že žena a de facto celá rodina byla za volení soc. dem. potrestána. :////
Červená čára
Drsný finský život, na který se dnes ani nepamatuje. Kniha líčí běžné dny průměrné sedlácké rodiny na finském venkově na počátku 20. století, kdy se třela bída s nouzí. Kvůli nevzdělanosti, izolaci a prosté snaze přežít nezbývalo moc prostoru se nějak poučit o politice a možnostech změn, které by zlepšily kvalitu života. Kniha krásně líčí způsob, jak rychle a snadno probíhala propagace politických stran, které slibují hory doly a pak nakonec reálnou změnu nepřinesou (alespoň ne hned). Kniha je skvělá ukázka severského realismu/naturalismu.