Černí sokoli: Pohnuté osudy namibijských dětí vychovaných v Československu
Kateřina Mildnerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450855/bmid_cerni-sokoli-pohnute-osudy-namibijs-eLL-450855.jpg
5
14
4
Kde domov můj? Česká hymna obsahuje motiv hledání a nacházení domova. Ten v bývalém Československu našlo více než sto namibijských dětských válečných uprchlíků z Angoly, kteří zde byli přijati na výchovu a vzdělání jako výraz internacionální pomoci SWAPO, osvobozeneckému hnutí bojujícímu za nezávislost Namibie. Velké světové dějiny – pád železné opony, konec komunistického režimu v ČSSR a získání nezávislosti Namibie – však vedly k nucené relokaci dětí do Namibie, jejíž jazyk ani kulturu pořádně neznaly. Ze dne na den se ocitly na africkém venkově v neznámých rodinách. Tato kniha rekonstruuje dosud neznámou historii této skupiny „Afročechů“, snaží se porozumět komplexnímu fenoménu formování jejich kolektivní paměti, identity a pojetí domova. Ten jim však neustále uniká a rozbíhá se někde mezi ČSSR, kde prožili své dětství, Českou republikou, kde je jim odepíráno češství, a Namibií, kde nyní většina z nich žije.... celý text
Přidat komentář
Neznámá část československé historie líčící československo-namibijské bratrství a převoz asi 60 dětí z válkou postižené Namibie do Československa. Čte se to téměř jako beletrie a opravdu to je silný příběh, spousta materiálu na nějaký film nebo knížku, každopádně jako literatura faktu opravdu kvalitní práce. Příběh obětavosti československých vychovatelek, ale také obětí velké politiky a zmatku, který nastal po roce 1989 v mnoha oblastech. V mnoha ohledech šokující, zároveň ale krásný a na mnoha místech dojímavý příběh. Doporučuju.
Velmi zajímavá kniha o málo známých skutečnostech. Jen je potřeba se prokousat poněkud nezáživným úvodem. Musím říct, že popis adaptace namibijských dětí na české prostředí mě velmi zaujal, trochu bolestivé pak bylo číst o zpětné adaptaci po nuceném návratu dětí do Namibie. Oceňuji zejména autentické výpovědi jednotlivých respondentů.
Kniha popisuje u nás velmi málo známý příběh z československé/namibijské historie, a tak myslím, že je moc dobře, že vyšla. Mně se líbila, ale pořád jsem si říkala, pro koho to autorka psala, protože to má styl a sloh dizertační práce. Kromě spousty citátů z rozhovorů, které jsou super, je tam plno sociologické teorie a vět typu “Kromě dostředivých sil vedoucích k posilování vzájemné spolunáležitosti existují ve skupině také tendence odstředivé, které skupinu atomizují”. Takový styl podle mě spoustu běžných čtenářů odradí. A to je škoda, protože příběh namibijských dětí je velmi zajímavý a taky poučný. Mám dojem, že pro veřejnost by se hodila ještě nějaká méně odborná verze knihy.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Můj soused je čaroděj |
| 2020 | Černí sokoli: Pohnuté osudy namibijských dětí vychovaných v Československu |
| 2014 | Vúdú, zombie, karnevaly |
| 2012 | Pití fetišů : náboženství a umění vodun v Beninu |
Kniha Černí sokoli: Pohnuté osudy namibijských dětí vychovaných v Československu je v
| Přečtených | 15x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 1x |
Kvalitně zpracovaná, obsáhlá kniha o namibijských dětech vychovaných v Československu. Knihu jsem četla po zhlédnutí dokumentu Černí Češi. Zajímavá část historie, doporučuji.