Černé housle
Maxence Fermine
Snový román současného francouzského autora je inspirovaný křehkým světem hudby, která pomáhá sblížit dva přátele v nenapodobitelné atmosféře chátrajících Benátek na sklonku 18. století. Johannes Karelsky, geniální pařížský houslista, je od dětství zcela pohlcen hudbou a žije jen pro svá koncertní vystoupení. Po matčině smrti žije bez přátel s jediným cílem – napsat operu, jakou ještě nikdo nesložil. Když v době Napoleonova italského tažení dovrší jedenatřicet let, jeho život zcela zvrátí povolávací rozkaz a drsný přechod od vznešených tónů k trýznivé válečné vřavě. V bitvě u Montentotte je zraněn a jako rekonvalescent nalezne po uzdravení útočiště u Itala, mistra houslaře, který byl žákem Stradivariho. Ač by měli být nepřátelé, oba muži nacházejí společnou řeč v lásce k hudbě a postupně jejich vztah od vzájemného respektu přerůstá v hluboké porozumění a přátelství. Jejich svazek je navíc zpečetěn příběhem o historii neobyčejných černých houslí spojených s tajemnou existencí ženy na černém koni, která se houslistovi poprvé zjevila mezi umírajícími na válečném poli a houslaři fatálním způsobem změnila život. Pravá hudba je ukryta mezi notami, pravil prý kdysi W. A. Mozart a mistrovství francouzského autora Maxence Fermina jako by se zase skrývalo mezi slovy, poletujícími s lehkostí a kreslícími podmanivou, snovou atmosféru… vyprávějící o umění, o snech a o nehmotných říších, ve kterých se rodí inspirace… Jsme v Benátkách koncem 18. století. Do města vtrhly při svém „italském“ tažení napoleonské jednotky. Johannes Karelsky, houslista s geniálním talentem, musí narukovat do francouzské armády. Když je však boji zraněn, ocitne se na bytě u záhadného výrobce houslí, který je kromě toho vášnivým šachistou a milovníkem kořalky…Oba tajemní muži si brzy porozumí a jejich vztah, založený na vzájemném respektu, tichu a hudbě, přeroste v přátelství. Záhadná ozvěna ženského hlasu, o níž nikdo netuší, kam až je zavede, zpečetí nakonec jejich svazek smrtí. Jsou černé housle, dílo mistra houslaře, nástrojem zatracení, nebo vykoupení?...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , MetaforaOriginální název:
Le Violon noir , 1999
více info...
Přidat komentář
Pro mě je tato kniha srdeční záležitost. Snad proto, že mám s houslemi i s hudbou co do činění. Především jsem se (i při snad osmém přečtení) rozplývala nad snovými popisy toho, jak zní hudba z rukou houslisty i z hrdla zpěvačky. Laiky asi svým způsobem vyprávění ani příběhem příliš nenadchne, ale rozhodně knihu doporučuji muzikantům a především houslistům.
Knížku jsem kupovala ve výprodeji asi za dvacku. Byla jsem hodně překvapená, jak je příběh povedený. Určitě stojí za přečtení.
Erasmus byl houslař a chtěl postavit takové housle, které by hovořily k lidským srdcím a Johannes byl zase houslista nadaný nezměrným talentem. Přesto oběma přinesly černé housle jenom bolest, bez které by ale nepoznali štěstí. Snový, smutný příběh.
On stačí bohatě jediný důvod a ten je,že se jedná o knihu povedenou.A to jsem i dost překvapen,neboť se zjistilo(v knihovně na Vsetíně),že se jedná o knihu vyřazenou a mohu si ji nechat.80%:
Desať dôvodov, prečo by ste si mali prečítať túto knihu:
1. ani nie 100 strán, 2. dva príbehy, dve rozprávačské formy: er-forma a ich-forma, 3. strohý, ale poetický jazyk, 4. 18. storočie,
5. Benátky, 6. Napoleon, 7. hudba, 8. záhadná žena na čiernom koni, 9. priateľ, 10. kořalka, šach a čierne husle.
Malá ochutnávka:
"Benátky, to není město, to je sen spočívajíci na břehu mořském."
"Než napíšeš svou operu, musíš ji nejprve prožít."
"Život je divadlo a hraje se jen jedno představení."
"Chcete říct, že žena a housle jsou jedno a totéž?" - "Jsem si tím jistý."
Štítky knihy
18. století hudba Itálie napoleonské války housle houslaři Benátky
Autorovy další knížky
| 2006 |  Černé housle |
| 2006 | Včelař |
| 2006 | Tango Masaj |
| 2004 |  Konfuciova moudrost |
| 2007 | Sneh |
Beru tuto knihu jako velké ponaučení pro příště a snad i na hodně dlouho. Ani na internetovém antikvariátě se nemá nakupovat neuváženě a zbrkle. Každá kniha si svého čtenáře najde – a tak je to naprosto v pořádku, bohužel si občas najde i toho, který jejím čtenářem není. A když už si mě tedy našla, tak zhodnotím.
Tato kniha není snová, je plytká. Jako ten potůček, který než někam dorazil, tak cestou vyschl.
Chápu, o co se autor snaží… veze se na módní vlně dojemných, rádoby filozofických příběhů plných velkých životních mouder. Což mě nechává zcela chladnou.
Posílám ji dál a pryč a daleko, ať si hledá zase někde jinde.