Bytí s básníkem Jaroslavem Seifertem
Eva Kosová , Jan Kos
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222521/bmid_byti-s-basnikem-jaroslavem-seiferte-98G-222521.jpg
5
2
1
Kniha přináší řadu unikátních dokumentů, které v chronologickém sledu tvoří spolu s kapitolami vzpomínek a doplňujícím textem příběh, jehož jádrem je básník Jaroslav Seifert. Kniha obsahuje: 27 dopisů Jaroslava Seiferta 10 dopisů básníkovy dcery Jany 28 dopisů jiných pisatelů (Jan Werich, Radovan Lukavský, Miroslav Zikmund, Ivan Klíma, Vlasta Chramostová, Jiří Dienstbier st., Pavel Rychetský, Ladislav Špaček, Jan Šnobr a další) 21 rukopisů básní Jaroslava Seiferta 1 básnický text věnovaný autorům knihy 6 novinových článků a další dokumenty 16 fotografií z archivu rodiny Jaroslava Seiferta a autorů knihy... celý text
Přidat komentář
Vždycky jsem obdivovala ty, kteří dovedou zachytit okamžik na papíře, ty, kteří si ho všimnou, zachytí a rozpitvají na docela prosté věty, krásné a pokorné věty, jež pak vyvolávají úsměv a slzy zároveň. Je to dar. A když takové dárce slov hledám ve spojitosti se jménem Jaroslava Seiferta, hledám najisto. Pět hvězd!
Vřele doporučuji. ♥
-----------------------------------------
,,(…) V útulném pokoji plném zajímavých věcí sedával většinou na dřevěné židli opřen o kulaté opěradlo. Jen občas přešel namáhavě místností opíraje se o francouzské hole. Velké rohové okno u psacího stolu vedlo do zahrady a skýtalo místnosti hodně světla. Stěny byly zaplněny krásnými obrazy. Na skříni vedle dveří stála busta našeho prvního prezidenta a na knihovně ležela hlava Madony. Knihovna byla plná básnických sbírek. Nestačil jsem nikdy přečíst všechna jména autorů, ale jméno Jaroslava Vrchlického jsem viděl nejčastěji. Vlevo vedle stolu visel obrázek básníkova tatínka a posmrtná maska F. X. Šaldy. V rohu za knihovou tikaly hlasitě staré kuchyňské hodiny. Když vzpomínám na Jaroslava Seiferta, vloudí se mi do vzpomínky tento pokoj jako rám, který patří ke svému obrazu. Když jsem vkročil do dveří, čekala mě vždy básníkova usměvavá tvář, židle blízko stolu a hlavně plno různých otázek, kterými mě zasypal dříve, než jsem stačil dosednout. Zajímalo ho všechno. Musil jsem vyprávět o škole a o učitelích, co je nového v Klatovech a co doma. Nejvíc mě překvapilo, že ho zajímalo i mé vyprávění o fyzice a matematice, protože jsem věděl, že právě tyto vědy ho kdysi před maturitou vyhnaly z gymnázia. O sobě však mluvil velmi málo. Rád se smál, přestože trpěl stálými bolestmi. Jen vzácně si trochu postěžoval, to když se omlouval, že mě nevyprovodí ke dveřím. Sbíral jsem pro něj různé dětské anekdoty, vtipy a humorná vyprávění a těšil se již, až uvidím jeho rozesmátou tvář. Měl husté bílé vlasy, které mu neposlušně padaly na spánky, vysoké čelo a temně modré oči. Nikdy nezapomenu na teplo, které jsem cítil z jeho tváře.(…)“
- str. 48-49