Buď silný, ať se stane cokoli

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Předmluvu napsal Gary Sinise. Ve válkách v Iráku a Afghánistánu bylo zraněno tisíce vojáků. Pět z nich přežilo amputaci všech čtyř končetin. Toto je jeden z nich. Při obraně své země umírají ročně tisíce vojáků. Travis Mills, rotmistr americké armády, si byl jistý, že se stane další položkou ve statistice, i když čtyři dny před pětadvacátými narozeninami výbuch bomby přežil. Proti všem předpokladům se Travis stal jedním z pěti vojáků z válek v Afghánistánu a Iráku, kteří přežili amputaci všech čtyř končetin. Musel se smířit s tím, že už nemá ruce nebo nohy. Jeho budoucnost se drasticky změnila. Nikdy už nepovede jednotku, nepohladí tvář své ženy, nezvedne do náručí malou dcerku. Travis to nevzdal a při rehabilitaci – i přes deprese a stavy úzkosti – bojoval, aby se vrátil zpět do života. S pomocí obrovské vůle a vytrvalosti, s nehynoucí láskou a podporou rodiny, a také s vírou, Travis všechny šokoval. I bez končetin plave, tančí se svou ženou, podniká tůry na horském kole a vozí svou dceru do školy. Travisův příběh je inspirací pro každého z nás, abychom se nevzdávali ani v těch nejbeznadějnějších situacích. „Jsem jen muž s jizvami,“ říká, „ale stále žiju naplno, jak nejlépe umím.“ Kniha vyhrála 67. ročník Christopher Award...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378350/big_bud-silny-at-se-stane-cokoli-fo0-378350.jpg 4.531
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry, Osobní rozvoj a styl

Vydáno: , Omega
Originální název:

Tough As They Come, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Buď silný, ať se stane cokoli

Beabooks
21. února

V této knize Travis vypráví svůj příběh a začíná dnem, kdy mu pod nohama vybuchla mina, která mu způsobila devastující zranění, doslova mu amputovala všechny končetiny. Vyprávění se pak otáčí a vrací do Travisova dětství, na školu a období, kdy se rozhodl vstoupit do armády a kdy potkal svou životní lásku, Kelsey. Popisuje své zážitky z několika nasazení v Afghanistánu a s nadhledem a lehkým humorem vysvětluje, co znamená být vojákem. Když se mu v ten osudný den změnil celý život, svěřuje se s pocity a bolestí, kterou zažíval. Přes pocity viny, selhání a beznaděje až ke zlomu, kdy se rozhodl, že nebude odkázán na pomoc druhých a postaví se zpět na vlastní “nohy”.
Tato kniha rozhodně stojí za přečtení!

Zorka
16.10.2021

U této knihy nelze hodnotit její literární hodnotu. Ta je na celkem nízké úrovni. První dvě třetiny byly opravdu dost špatně napsané a měla jsem skoro pokušení knihu odložit (pořád jsem měla tendenci srovnávat s Operací Redwing, jejíž styl psaní byl nesrovnatelně lepší). Protože jsem ale věděla, že kniha skrývá poselství, vydržela jsem. A neudělala jsem chybu. Poslední třetina je velmi zajímavá. Travisovo zranění a jeho vůle žít je opravdu něco obdivuhodného. I jeho síla pomáhat dalším válečným veteránům. Pokud tedy máte pocit, že vás nemoc nebo handicap limituje, příběh doporučuji.


pismenkovyJoe
04.07.2021odpad!

Nezlobte se na mne ale tohle se nedá číst. Odložil jsem za polovinou knihy, dál už to nešlo. Pravděpodobně bude chyba zaviněna z velké části překladem protože to je opravdu jako deníček malého kluka. Někdy jsem si až říkal jak je možné něco takového napsat a nestydět se. Ten člověk je určitě silný a dokázal toho hodně, ale kombinací zeleného mozku a špatného překladu je tenhle příběh děsný. Vysoké hodnocení od ostatních je dle mého zaviněno jen lítostí zdejšího přecitlivělého dámského publika. O kvalitě knihy ani náhodou nevypovídá.

DreamerX9
17.06.2021

Obrovský příběh statečnosti a toho že se člověk nemá vzdavat a to nikdy. Travis Mills je chlapák s velkým srdcem ale také vůlí žít. Ať se jdou media vycpat protože vůbec netušíme jaká je realita těch co bojují za svou vlast. Tohle bylo velmi silné a inspirativní. Doporučuji!

Lenka339
10.05.2021

Silný životní příběh člověka, který se dokázal vypořádat s těžkým osudem a nevzdal se.

Papik.21
19.11.2020

Kniha se četla skoro sama. Je to dobře napsané, takže mi ani nevadilo, že má tolik stránek. Kniha přibližuje, co američtí vojáci v Afgánistánu dělají, při čemž vše vychází z vyprávění vojáka Travise, který šlápl na minu a přišel o všechny končetiny.

terka95
03.10.2020

Naprosto Travise obdivuji a celou jeho rodinu, muselo a musí to být jistě náročné, se s takovým handicapem popasovat.. knížka je fajn a doporučuji, nicméně wow efekt co se týče stylu psaní a mého nadchnutí do příběhu apod. u mě nenastal a proto 4*, i když s tím trošku bojuju, když se jedná o real story. Nicméně klobouk dolů před autorem, opravdu si člověk uvědomí, že kolikrát řeší jen malichernosti.

haki34
05.06.2020

(+ SPOILER) " Buď silný a statečný,
neboj se a nestrachuj,
neboť Hospodi, tvůj Bůh,
je s tebou, kamkoli půjdeš.
JOZUE 1:9 "

!!!možné SPOILERY !!!
zakoupená v Dobrrovském ve výprodeji na základě dobrých recenzí....
Ale já musím jít s hodnocením dolů, protože jsem se minimálně 2/3 knihy rozčilovala nad stylem, jakým je psaná..buďto je zaviněno překladem -- větná stavba, a nebo nešlo z originálu lépe vyjít...
Celkově je to takové "americké"..jasné, psal to americký voják, tak co bych čekala ?? No upřímně, čekala jsem cokoliv lepšího, a ne jen adoraci 82.pěší a obhajování šlechetného působení v Afghánistánu...Travisův příběh je drsný, je i inspirující..ale myslím, že se dal napsat lépe..respektive - vůči poslední třetině, v podstatě od zranění přes rehabilitace a návrat do běžného fungování, nemám námitek a velmi se mi líbila...ale počátek knihy, zahrnující studia a všechny 3 mise v Afgánistánu, to bylo jedno velké utrpení..
Sice jsem ocenila přiblížení fungování vojáka na misi (ano, tušila jsem něco o sledování filmů, hraní volejbalu, balených jídlech, nuzné hygieně, a po 5dnech na chatě bez vody mi taky přestává vadit, že jsem ulepená, mám mastné vlasy a smrdím..), ale ty Travisovy opakované sdělení o tom, jak je skvělý, jak šel bránit vlast, jak nemohl opustit své kluky, jaký je borec, jaké má sebeovládání, jak kdysi na střední někomu nedal přes držku, protože je to k ničemu..uff, tohle fakt ne, to bylo hotové utrpení...měla jsem pocit, že čtu stejné pasáže dokola..místy lidštější a lépe napsané byly pasáže ohledně seznámení s Kelsey a o malé dcerce Chloe...
a pak, jak už jsem psala, to zachránil konec příběhu,, za to bych dala klidně 3,5*, ale nejde to.

ano, Travis je borec, protože pojal za pačesy šanci. Šanci na změnu, fungovat de facto v novém životě. A velmi oceňuji, že pomáhá i jiným, kteří se smiřují s novou , těžkou situací po devastujících poraněních. Jeho příběh mě místy dojal k slzám a držím mu i jeho rodině pěsti. Líbil se mi taky jeho vztah s Bohem. Ale trvám na tom, že to šlo napsat (nebo přeložit) lépe (vyskytly se i chyby jako houby jalapenos - snad papričky, ne ???). Howgh.

pár ukázek : "moje družstvo byla pěkně drsná parta. Byli jsme připraveni bojovat na život a na smrt, a tím ochránit naši zemi před nepřítelem. A všichni se taky vrátíme živí a zdraví zpátky. To je přece můj hlavní úkol - postarat se o své chlapce.
Výcvik pod mým velením byl často zábavný, vyprávěl jsem vtipy, dělal různé hlouposti, ale jakmile šlo o bojovu misi, veškerá legrace šla stranou. Pečlivě jsem plánoval naše postupy, aby každý přesně věděl, kde má být a co má dělat. Byla to otázka mé osobní cti. Měl jsem vůči svým chlapcům pevně dané povinnosti a jako jejich velitel jsem musel být zárukou úspěšně splněného úkolu. Nikdy bych je nenechal na holičkách."

"Poručík Zac Lewis byl fajn chlapík. Byl o pár let starší než já a byl na své první misi......Hovořil vždy tichým a klidným hlasem a většinu času byl uzavřený do sebe, až by si jeden mohl myslet, že je samotář. Mně však bylo jasné, že se chová takhle proto, aby byl co nejlepším velitelem naší čety a za to měl mů velký respekt.....Při výcviku před odjezdem jsem si z něj občas trochu utahoval před ostatními. Věděl jsem, že mu to pomůžek tomu, aby se stal dobrým velitelem. Neměl rád, když na něj někdo sahá, a tak jsem ho z legrace sem tam objal nebo vyzvedl a hodil si ho přes rameno. Vždycky se zoufale bránil, mračil se, nadával mi, ale nakonec jsme se tomu oba zasmáli. Kluci z čety tak mohli vidět, že je v pohodě, když si z toho nedělá hlavu, a mně bylo jasné, že jednou bude skvělým velitelem." (a mně bylo jasné, že takováhle větná skladba a obsah vět mě brzy utýrá.....)

a něco hezkého na závěr :
" Druhý den jsem Chloe k snídani udělal vafle, namazal je máslem a džemem, naskládal je na talířek a do hrnečku nalil džus. Kelsey jsem nasypal do misky ovesné vločky a připravil kávu. Potom jsem pustil na zahradu naše psy. Po snídani jsem Chloe odvezl do školky.. Jak prosté. A přitom ničím nenahraditelné.....Žít svobodně. Neustále kráčet kupředu. Milovat svou rodinu. Prožít hodnotný život. A nikdy to nevzdat. Nikdy. Tomu se říká úspěch."

1