Brainwashing: Manipulace s myšlením
Kathleen Taylor
Existuje vůbec brainwashing? Je možné ovládat mysl druhého člověka? Nejde jen o fantazii senzacechtivých novinářů? A nepodílí se právě noviny a jiná média na každodenním vymývání mozků? K. Taylorová ve své knize zkoumá nejrůznější aspekty kontroverzního a děsivého fenoménu brainwashing, s nímž se západní civilizace poprvé setkala v padesátých letech 20. století v souvislosti s korejskou válkou, i když českému čtenáři se možná vybaví také středověké hony na čarodějnice a politické procesy padesátých let... ... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Brainwashing, the science of thought control , 2004
více info...
Přidat komentář
Vymývání mozků mne, jehož mozek byl vymýván po tři desetiletí za komunismu, a některé politické strany a hnutí se v tom snaží stále pokračovat, vždy zajímalo od té doby, kdy jsem si toto vymývání uvědomil a snažil se ho zastavit. A to je právě to důležité, uvědomit si, že s námi někdo manipuluje, a "vystoupit ze situace", jak moudře říká David Wagner. Neboť, jak řekl nějaký další moudrý člověk, "Kdo na sobě nepracuje, na tom pracuje někdo jiný". Vynikající, mrazivá, přesná kniha.
Brainwashing: Manipulace s myšlením
Z môjho pohľadu nie príliš "reader friendly". Autorka rada používa metafory namiesto stručného a jasného podania relevantných informácií, pričom občas zíde z cesty a vďaka komplikovaným a kvetnatým vetám necháva čitateľa (konkrétne mňa, netrúfam si hovoriť za všetkých) blúdiť vo svojom obľúbenom svete nervovej sústavy. Prvá časť je najzaujímavejšia a najprehľadnejšia, zvyšok ma až tak neoslnil. Od momentu, keď sa dostane k neurovede (čo som si myslela, že významnejšie a viac do hĺbky odhalí procesy v mozgu vysvetľujúce čo sa deje počas tzv vymývania) sa text stáva suchým a oproti prvej časti menej pútavým. To, samozrejme, môže byť spôsobené čiste mojou neschopnosťou spracovať ponúkanú informáciu v tejto forme. Odkazy na iné kapitoly (viď 2. kapitola, popíšeme si v 6. kapitole...) sa objavujú príliš často a na mňa pôsobili dosť rušivo, pretože neustále listovať vzad a vpred ma nebaví. V závere nás vyzýva ku kritickému mysleniu, čo som aplikovala aj na túto knihu a nie zbytočne. Vzhľadom na fakt, že v tejto oblasti som trochu pátrala už v inej literatúre, mnoho informácií pre mňa nebolo novinkou, no úplnou stratou času by som to nenazvala... Takže teraz, ak dovolíte, idem vymývať.