Přidat komentář
(SPOILER)
Nepříliš ráda kritizuji knížky českých autorů, ale tohle bylo moje velké šlápnutí mimo.
Jsou tu dobré nápady, např. propojení historie a sci-fi. V „Času jasu“ mají historická linie i mimozemská technologie své opodstatnění a logické vysvětlení (což není u ostatních samozřejmost) a považuji ji za nejlepší. V „Bílém koni“ není linie z budoucnosti vůbec osvětlena, škoda, ale i tak patří ještě mezi ty lepší. Zato povídka „Thelma“, Hamlet naruby přenesený do doby počátků fotografování, zřejmě parodie, překročila limit trapnosti. V povídkách ze současnosti či blízké budoucnosti jsou dvě celkem přijatelné: „Šumění deště“ o ženě deptané rodinným zápřahem a její proměně v dračici (doslova) a „Milenec“, dokazující rčení o nebezpečí splněných přání. Dvě zbylé téměř překročily hranici „čitelnosti“ – rozumějte mé schopnosti je vůbec přečíst ve zdraví: „Nonstop“ je - možná záměrně - pojat jako proud myšlenek vypravěččina chorého mozku a dějovou linku jsem nebyla schopná zachytit. „Kapuciniáda“ je výčtem životních proher hlavní postavy - spisovatelky upadající na existenční dno, kde se fantastický prvek může také jevit jenom jako produkt nemoci (?); těžko říct.
Kulhající obsahovou stránku, zvlášť dějové nedotaženosti, autorka dobila téměř k smrti stránkou formální. Nějak jsem se vyrovnala s mnoha cizojazyčnými slovy i celými větami či divnou hrou s velkými písmeny, byť opodstatnění jsem většinou nenašla. Autorka používá několik vrstev češtiny, ale já už jsem alergická na jejich nepřirozené míchání; v životě jsem nepotkala člověka, který mluví vulgárně a spisovně zároveň. Tady jsou vedle sebe nasekané archaismy se současnou češtinou včetně vulgárních výrazů, občas zdůrazněných způsobem „hóóvnóó!“. Autorka si navíc zamilovala oblíbený bulvární prostředek, zvolací věty. A téměř nesnesitelné je neustálé řazení synonym a výčtů. Malá ukázka, která je typickým příkladem (promluva královny z povídky Thelma): „Do prdeléée! …ta rozmazlená, perverzní, nafoukaná magorka si z ní snad ještě bude dělat srandu!“
Uf. Byla to jedna z mála knížek, která mi navodila až fyzickou nepohodu.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2013 |  Almanach Nibiru 2013 |
| 2007 | Bílý kůň |
| 2008 |  Molochita |
| 2010 | Nessun dorma ... a jiné příběhy |
| 2017 | Matky Pegasů |
(SPOILER) 7 fantaskních povídek, které kniha obsahuje jsou tematicky rozrůzněné a spojuje je vyzrálý, vybroušený styl autorky, která pracuje s řadou stylistických rovin a suverénně je ovládá. Jsou to příběhy povýtce fantaskní, přičemž je obvykle lze číst v obou rovinách - psychologické (a tedy metaforické) či doslovné. "Šumění deště" je tudíž možné interpretovat primárně jako příběh ryze fantastický (takřka hororrová přeměna ženy v saň), ale také vyprávění metaforické, vyprávějící o změně psychologické. Osobně se mi neobyčejně líbila nejprve skvělá vědeckofantastická povídka "Bílý kůň", která velmi ústrojně pracuje s motivem virtuálních světů, které se stávají skutečností a skutečností, která se přeměňuje jen ve virtualitu. A "Bílý kůň", toť je přeci spis slavného duchovidce Swedenborga. Ano, i s ním se setkáme... Pak "Kapuciniáda", jak název napovídá, je kázání (spíše však křík) o konci světa, jež přestává být místem k životu pro lidi. Bohužel, to je až děsivě aktuální. "Čas jasu" se odehrává v (mnou milované) Ostravě, v prostředí spiritistů. A "Thelma" - ach ano, krutě zparodovaný Hamlet, s mužsko-žensky obrácenými rolemi. Krutá groteska, kde se setkáme i s zneužívaným Ofeliem, či zákeřnou Rózou Krantzovou a Gildou Šternovou. (Není však sám Hamlet krutou parodií? Dojímali se nad ním alžbětinští diváci, nebo se spíše chechtali nad neschopným obstarožním studentem Hamletem a vraždící se královskou sebrankou?).