Bílá ruka - Za tajemstvím hradu Handštejna
Zdeněk Kárník
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103775/bmid_bila-ruka-za-tajemstvim-hradu-handstejna-103775.jpg
4
22
3
Dobrodružný příběh pro mladé čtenáře je zasazen do kulis druhé světové války. Ale partu venkovských kluků víc než válka, která se zdá být daleko za humny rodné vesnice, zajímá tajemství starého hradu, zejména jeho podzemních chodeb. Příběh, plný napětí, který začíná jako nevinná klukovská hra, se postupně mění v drama, v horor, v němž jde o život. Autor je historik. Bílou ruku začal psát pro své děti v době, kdy nesměl z politických důvodů přednášet a publikovat odborné práce. Po letech se k příběhu, z něhož zaznívá odvěká klukovská touha po dobrodružství, vrátil a Bílá ruka se konečně dostává ke svým čtenářům. Poznámka redakce: Rukopis nadšeně doporučil k vydání 12letý vnuk známého českého prozaika Eduarda Petišky. Můžeme dohodnout dětskou recenzi, rozhovor, foto atd… Je to velice chytrý kluk.... celý text
Přidat komentář
Další pokračování dobrodružství Bílé ruky, tentokráte až na pomezí okultismu či strašidelného hororu. Řekl bych, že o něco slabší děj než předchozí díl, také ilustrace od Rudolfa Macha mi moc neseděly. Proto toliko čtyři hvězdy v hodnocení. Přesto doporučuji k přečtení. Howgh.
A zase pecka! Vynikajícím způsobem popsané dobrodružství čtyř hochů z vesnice Jizbice , čtyř prstů slavné Bílé ruky, tajemného chlapeckého spolku, který si dal za úkol objevit všechny záhady zříceniny hradu Handštejna! Znamenité vyprávění, takřka na úrovni Jestřábovy trilogie Stínadel, a navíc, má to pokračování! Už se na to věru těším! Takže shánějte tuto knihu a její pokračování, dobrodruzi a přátelé záhad a tajemství! Všem správným klukům a děvčatům vřele doporučuji! Howgh.
(SPOILER) Když máte děti, je jednou ze skvělých přidaných hodnot to, že můžete číst dětské knížky aniž by na vás někdo koukal přes prsty. Můžete vždycky prostě říkat, že to čtěte proto, abyste věděli jestli se jim to bude líbit. Moji synové jsou zatím malí, ale věřím tomu, že za pár let je Bílá ruka bude bavit. Mě totiž bavila moc .
Ono v každém dospělém chlapovi by asi měl zůstat kus kluka (hlavně když to není obráceně, kus dospělého chlapa v klukovi, to by bylo divné..). Ten můj u téhle knížky nostalgicky vzpomínal na dětství. Já totiž taky vyrůstal pod hradem, heč. Nad naší malou vesnici se tyčila zřícenina kdysi důležitého hradu, jehož jediná zajímavá věc v dějinách spočívala v tom, že tam přenocoval Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic na své cestě po světě. (Přitom Bezdružice jsou od nás asi tak 20km, já bych to na jeho místě prostě už dojel..). Hrad posléze chátral a dneska už tam zbyly jen zbytky věže, protože z hradních kamenů si lidé ve vsi postavili baráky. Sám jsem vyrůstal v pokoji s Kamennou zdí do zahrady a bylo super jaký tam byl chládek.
Jako kluci jsme samozřejmě taky nechávali prostor fantazii, na hrad pořádali různé výpravy a povídali si o tom, že jsou tam jistě někde nějaké chodby. Žádnou jsme nikdy nenašli, zato se nám povedlo objevit mnoho alternativních cest, přeskočit potok, vydat se po úzké stezce po skále nahoru, vylézt přímo pod věží, bratranec se při jedné takové výpravě jednou malém zabil. Ale jak se nám tahle znalost hodila, když jsme dosáhli puberty. Na místě hradu totiž komunisté postavili letní parket a když jste potřebovali třeba na Brutus nebo na Sifony, cesta po skále vám ušetřila kolikrát i na 3 piva. Jasně, nevyrůstal jsem za války jako hrdinové z Bílé ruky, ale vidíte, že jsme to taky měli v mládí těžké. Nepronásledovalo nás gestapo, ale naši vlastní lidé, hasiči od nás ze vsi, kteří se dožadovali vstupného. A někdy jsme navíc po cestě zažili i jiná dobrodružství, mezi skálou a parketem byl malý lesík, kam si tančící páry chodily plnit to co si při ploužácích slíbily. Jasně, podzemní chodba s bazénkem, usekany ruce jako ukazatele a alchymistická dílna.. ale zase zadarmo na Brutus a ještě cestou vidět něco zajímavého? Mělo to něco do sebe.
Jinak knížka začíná vyvrácením Foglarovy teorie, že kdo neposlechne Mirka Dušína a napije se na třešně, pravděpodobně zemře. Naši hrdinové neumřeli a autor nám hned v první kapitole zodpověděl věčnou otázku - jak se v protektorátu chodilo na toaletu.