Bibiana píská na prsty

od:

Bibiana píská na prsty

Na rozdíl od zidealizované americké Pollyanny, která jako zázrakem překoná i ochrnutí, nemá holčička Bibiana, upoutaná na invalidní vozíček, žádnou naději na uzdravení. Babička, u níž žije, ji naučí pískat na prsty, a v tu chvíli se začnou dít neobyčejné věci. Zahvízdání přenese Bibianu do obživlého loutkového divadélka, kde už vozíček nepotřebuje. Přemluví líného a hloupého Honzu, aby se s ní vydal hledat princeznu, jež je mu souzena, a po cestě prožívají mnohá dobrodružství pod zemí, ve vodě, ve vzduchu i v ohni. Ze zapeklitých situací jim pomáhají Bibianina domácí zvířátka: kočka, akvarijní rybka a papoušek. Nakonec Honza, který se konečně přiměl k činu, vysvobodí Bibianu ze chřtánu ohnivého draka. Cesta končí v královském zámku – ukáže se, že král a královna jsou Bibianini rodiče. Svatba se však nekoná, protože princezna Bibiana je na vdavky ještě malá a Honza zase hloupý, a musí proto do školy. Bibiana se vrací zpátky k babičce, na vozíček, do skutečného světa. S vědomím, že stačí zahvízdat na prsty... Ačkoli se v životě obvykle zázraky nedějí, přesto lze – díky fantazii – žít naplno, dobrodružně, vesele a krásně i na invalidním vozíčku. Mnohovrstevný příběh malé Bibiany nestaví na povrchním poměřování kontrastů. Povzbuzuje proti poraženectví a negativitě, je oslavou neviditelné každodenní statečnosti postižených lidí a připomenutím relativity slova „štěstí“. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27616/bibiana-piska-na-prsty-27616.jpg 1.73
Žánr:
Literatura česká
Vydáno:, Meander
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

broskev28
02.09.2017

Nevím, čím si kniha vysloužila dosavadní nízké hodnocení; určitě to není podprůměr ani brak. Mně připadal nápad zajímavý, knížka mi lehce připomněla jinou podobnou, Jak voní týden. Postava babičky byla velmi svérázná - hned bych takovou brala; Honza byl dosti hloupý, asi tak, jak má Hloupý Honza v pohádce být. Příběhy, které spolu zažívali, byly různě vydařené, ale rozhodně ne nudné.
Jediné mínus, které bych knize nevytkla já, ale dnešní dětští čtenáři: příliš mnoho textu, a to poměrně náročného! Ti, kteří ještě rádi čtou pohádky, si ji nevyberou, protože je to na ně moc. A ti, kteří by už měli zvládat složitější a rozsáhlejší text, už nesáhnou po pohádce, ale nasměrují svou čtenářskou energii jinam.