Balada o českém vojáku

Balada o českém vojáku, napsaná v tragickém roce 1938, je vroucí písní o věrnosti, statečnosti a pravdymilovnosti chudého českého člověka, je oslavou lásky k rodné zemi a oslavou hrdinství, jež dává i život za věc nejvyšší — za věc národa. Bylo tisíce takových vojáků v rakousko-uherském vojsku jako chalupnický synek Dřízal. Tisíce jich táhlo v nenáviděném císařském munduru do Karpat, k Sávě i do italských Alp. Nechtěli válku, nenáviděli ji, i všechny ty, kdož ji způsobili. Žila v nich — tak jako v Pavlu Dřizalovi — utajovaná nenávist k utlačovatelům. A z ní pomalu se rodilo přesvědčení o nutnosti boje proti habsburské monarchii. V postavě Pavla Dřízala ztělesnil Karel Nový typ českého člověka, vroucně milujícího louky, pole a lesy své otčiny, jenž ve víru strašlivého masakru bitev roste k uvědomění, že za věc národa je nutno bojovat, že svoboda nepadá jako dar s nebe, ale musí být vybojována. A hájena — to ještě si dodávali čtenáři Karla Nového v roce 1938, postihujíce tak správně základní tvůrčí úmysl autorův. I dnes k nám hovoří Balada o českém vojáku tímto poselstvím. A zaujme i tím, jak ukazuje, že již tenkráte naši vojáci v zákopech snili o republice nejen svobodné, ale i spravedlivé, sociální. Nezarazí nás, že mnohdy ve svých názorech a představách tápali, že propadali omylům a ilusím — vždyť právě z jejich zkušeností mohli čerpat ti, kdož dále nesli prapor ideálu socialistické společnosti. I je nám Balada o českém vojáku svědectvím toho, jak cítil a myslil český voják za dob první světové války, je baladickým obrazem jedné etapy naší národní minulosti.... celý text