Přidat komentář
Myslím, že tomu, co Dos Passos napsal, se říká kolektivní román. V každé kapitole jsou různé části věnované různým lidem obojího pohlaví, každý je z jiné společenské vrstvy, každý se nějak jinak probíjí životem. Osudy těchto lidí se tu více, tu méně protínají, jak běží čas. Autor se nepokrytě pokouší o sociální kritiku, ale co je to platné, když píše velmi špatně až chaoticky, navíc vyloženě prudí popisy světel a odrazů světla od všeho možného, k čemuž ještě přidává popisy pachů. Přijde mi, jako by mu všechno páchlo a všichni lidé, které popisoval, byli fyzicky oškliví. Děj je umístěn na počátek minulého století, čas běží bez zřejmých vodítek, v jakém úseku se asi tak nacházíme, jediným jasným časovým obdobím je 1. světová válka. I tento fakt činí knihu poněkud chaotickou. Nemám nic proti sociálněkriticky píšícím autorům, ale třeba takový Upton Sinclair a jeho Džungle, to je úplně jiná liga. John Dos Passos mi až příliš často přijde jako zamindrákovaný pisálek.
Štítky knihy
New York americká literatura 20. léta 20. století společenské romány
Autorovy další knížky
| 1974 |  Svět je krásné místo |
| 1964 | Dvaačtyřicátá rovnoběžka |
| 1970 | Manhattanské križovatky |
| 1962 | USA |
| 1962 | USA, Haldy peněz |
Roztříštěnost děje do mnoha prolínajících se příběhů a množství postav z toho dělá čtení náročné na pozornost.