Andělská ulička

Andělská ulička je román od J.B. Priestleyho, publikovaný v roce 1930 poté, co mělo obrovský úspěch jeho dílo Dobří kamarádi. (The Good Companions) Jedná se o sociální panorama města Londýna, viděné z velké části očima zaměstnanců firmy Twigg & Dersingham, v prvním patře domu č. 8 v Andělské uličce. Jejich životy se změní po příchodu tajemného pana Golspieho, který zaručuje budoucnost jejich obchodu s dýhami na výrobu intarzii prostřednictvím dovozu z Baltu. Příběh se odehrává na pozadí velké hospodářské krize. Věnováno památce CS Evanse, Priestleyho editorovi z knižního vydavatelství Heinemann. Knihu začal psát v říjnu 1929, když pracoval v Londýně, poté v Kingswear v Devonu, a byla dokončena v dubnu 1930. V ALBERTOVÝCH KNIHÁCH STOLETÍ VYŠLA J. B. Priestleye Andělská ulička (Angel Pavement) v překladu Zd. Münzerové, jedna z těch knih, jež vynesly Priestleyovi titul následovníka Dickensova, – a do jisté míry právem. Je to týž svět obchodníků, kramářů a kancelářských lidiček z londýnského City, v jakém si bodřeji a laskavěji hověl starý Dickens. Priestley se vrací do těch zatuchlých uliček obchodu s dnešní zkušeností; je to City upadající, narušené hospodářskými krizemi, drobící se konkursy, demoralizované moderními a velkorysými hochštaplery. V Andělské uličce je to úpadek starého obchodu s dyhami a jsou to osudy hrstky lidí, kteří náleželi k jeho inventáři; žádný veliký příběh, ale drobná tkáň citových i hmotných zklamání; a přece je za tím cítit široké pozadí nezadržitelného životního poklesu a rozpadu. Firma Twigg a Dersingham je jen jeden z nesčetných jiných obchodů s jinými pány Smeethy, Turgisy a slečnami Matfieldovými a s jinými robustními kořistníky, jako je pan Golspie; zevrubný a chytrý realismus Priestleyův má přesnou a rozsáhlou typičnost, která jeho případ povznáší k platnosti, jež překračuje Andělskou uličku i samo londýnské City. Nadto jeho román má v dokonalé míře onu zvláštní ctnost dobré anglosaské prózy: nesmírnou znalost a zkušenost života, to, co bychom mohli nazvat “ovládání látky” a co předpokládá velikou dávku nejen poznatků, ale i sympatie a láskyplné pozornosti. Po těch stránkách je to nesporně dobrá a čitelná kniha. – Překlad je pečlivý; jenom by neměl anglický “sir” překládat “sire” – to je přece oslovení jen pro Veličenstvo. Stačí “pane”; na to jsou už čtenáři anglické prózy zvyklí, že se tam oslovení “pane” užívá častěji a mechaničtěji než v češtině.... celý text