Altruisté

14.01.2022

Sága rodu Alterů je opravdu povedené dílko.Hlavní postavy jsou sice nesympatické,jak už někdo psal přede mnou,ale neprojevují se jen jako horší části našich já?Jsou nezodpovědní,sebestřední,hysteričtí,ufňukaní,někdy protivní až na půdu.....,ale nakonec sebereflexí dojdou vykoupení a stanou se alespoň trošku lepšími.A tak to má s lidmi ,ale i s romány být:).

07.01.2022

„Arthur obratně odpovídal na jejich otázky o Reaganovi. Jak si mohli Američané zvolit prezidentem hollywoodského herce? Arthur vysvětlil, že průměrný americký volič je v podstatě rozmazlený spratek s neukojitelnou touhou být neustále baven.“ … Co se člověk nedozví z beletristických knih:-)

Na první pohled mě zaujala obálka a také název Altruisté. Byla jsem zvědavá, jak altruisticky budou postavy jednat, a očekávala jsem, že se jejich altruistické smýšlení nějakým způsobem zvrhne. Anotace této knize spíš škodí, než pomáhá. Lidé pak přistupují k jejímu čtení s jistým očekáváním, ale avizovaného černého humoru se nedočkají. Jestli je erotickými výstřelky myšlena ta jedna úvodní pidiscénka!? Podle mě se toho v knize moc neřeší. Ano, jedná se o rodinnou ságu. Postavy je dost těžké si oblíbit, hodně tápou, samy dost dobře neví, co s vlastním životem. Tak zvláštní lidi jako Alterovi je asi těžké potkat, i když v Americe je toho možného dost. Bavilo mě, když se autor díval na Arthura a Francine retrospektivně, protože jsem se dozvídala, jací byli před založením rodiny. Africká anabáze a hlavně svatba byla vtipná. A Maggie a Ethan? Při čtení jsem nemohla uvěřit, že jejich matka byla psycholožka:-)

V knize je zmíněna vražda Lestera Mitchella (r. 1966, Dayton). Pokud se o celé situaci chcete dozvědět víc, tady je odkaz: https://daytonarenahistory.org/project/1966-race-riot/

Dohledávání informací mě bavilo popravdě víc než čtení pasáží, které mě k dohledávání ponoukaly:-) Např. citát „l'enfer c'est les autres“ mě dovedl ke hře S vyloučením veřejnosti, kterou napsal J. P. Sartre.

Nakonec jsem se rozhodla dát nejvyšší hodnocení. 1) Krásná obálka. 2) Jedná se o prvotinu. 3) Knihu jsem dočetla:-) 4) Altruismus je pro mě neprobádané území. Tohle je první kniha s tímto tématem, kterou jsem četla. 5) Nakonec jsem si k Alterovým cestu našla. 6) Konec se mi líbil:-) Přesto si myslím, že bude víc lidí, které kniha až tolik neosloví. Ale za pokus stojí:-)

„To záleží na to,“ odtušil strýc, „co si pod pojmem ,práce´ vlastně představuješ.“ Posadil se víc zpříma, jak to muži často dělávají, aby připomněli ostatním svou fyzickou převahu. Poslouchej, je to takhle. Pracujeme, abychom přežili. V džungli, na poušti, kdekoli. Buď si něco ulovíš, nebo umřeš. Seženeš si potravu, nebo nebudeš jíst. Přežití. Na to mi můžeš namítnout, že už nežijeme na poušti. To je pravda. A co přijde, když si člověk zajistí přežití? Podívej, já mam takové rčení. ,Kdo přežije, musí vzkvétat.´ Je to vlastně stejný instinkt, jenom na jiné úrovni. Ty to ještě nechápeš, protože nemáš děti, ale jakmile si zajistíš stabilitu, zaměříš se na svoje děti. Na jejich zabezpečení. A pak na jejich děti. Aby nemusely pracovat tak tvrdě jako ty.“ Chviličku nad tím uvažoval a pak pokývl. „Ale i tak je to nutnost, pracovat. Říkám taky ,zahálka je smrt´. Ukaž mi člověka, co přestal pracovat v pětatřiceti, a já ti ukážu, a v jakém je úpadku. Lidi nebyli stvoření, aby se jen tak váleli. Chápeš? V tom je ten vtip. Dřeš a dřeš a dřeš, jenom abys jednou dřít nemusel, což je ovšem ten nejmíň rozumný cíl na světě.“

13.07.2020

"Román Altruisté je rodinná sága plná černého humoru." Tak to je dle mého názoru hyperbola. Černého humoru je tam poskrovnu - pokud si ho vůbec všimnete. Trvalo mi celkem dlouho se ztotožnit s autorovým stylem psaní. Autor popisuje (někdy i retrospektivně) příběh rodiny Alterů a jejich pohnutý osud, což zapříčinilo to, že všichni protagonisté mi svým způsobem v něčem lezli na nervy. Co mi nejvíc vadilo bylo to, že některé scény, které byly plné zvratů a děje autor zničeho nic utnul a začal novou kapitolu s jiným protagonistou. Nicméně si myslím, že si tato kniha zaslouží solidní 3 hvězdičky.

09.04.2020

Tak nějak nevím... na mě to asi bylo zkrátka moc americké. Každý z hrdinů trpí nějakými psychickými obtížemi a zároveň mi žádný z nich nebyl příliš sympatický, nedokázala jsem se s nikým ztotožnit. Na druhou stranu je knížka napsána čtivě, rozdělena do přiměřeně dlouhých kapitol... poslední třetinu knihy jsem už spíše jen tak přelétla, protože se mi s těmito lidmi nechtělo trávit víc času. Umím si ale představit, že leckomu kniha sedne a bude se mu líbit.

27.03.2020

Příběh nemá v sobě momenty velkého překvapení. Spíše souvisle klidně plyne a sem tam se rozčeří nějakou událostí, kdy jeden z členů rodiny příjde k poznání.
Kniha mě bavila číst. Bavily mě návraty do minulosti, do začátků dětství Francine a Arthura, jejich seznámení i svatby, narození dětí a jejich dětství.
Autor je skvělý vypravěč, ale pro mě to byla spíše tragikomedie. Místy to bylo hodně smutné, hrdinové se viděli v lepším světle než byli. Prostě mi k srdci nepřirostli.

01.03.2020

U této knihy je přesně napsaná anotace a to je dobře, protože bych místy nevěděla, kam vlastně děj směřuje. Autor postupně představí všechny členy rodiny Alterových. Každému se věnuje jednotlivě, dokonale vykreslí jeho charakter a rozpitvá celý jeho život. Díky tomu má kniha stále nějaký děj, ale zároveň vůbec nevyniká nosná dějová linka. Ta je tak potlačená, že jsem místy zapomínala o čem že to vlastně je...
Hodnotím jako průměr. Mě to moc nezaujalo, nelíbí se mi zpracování, ale kniha není úplně špatná a své čtenáře si najde.