Alak-šak

Jsme obyvateli mírného zeměpásu a touha poznati cizí země, jejich zajímavosti a zvláštnosti, domorodce a jejich zvyky míří proto obvykle na jih, na východ nebo přes Atlantický oceán. Vzdálenější naší touze jsou ony kraje v nichž vládne po většinu roku mráz a to takový, až staleté stromy pukají., kde smečky vlků, hejna sněžných sov a jiných dravců pronásledují psí nebo sobí potahy i stáda karibů, kde v létě se líhnou myriády komárů, kteří člověka a jeho věrného druha ,psa, div o zrak nepřipraví. V těchto krajích čas plyne pomaleji a odvážní traperová i otužilí polárníci je nalézají po dlouhých letech v takovém stavu, jak je opustili - nehostinné, pokryté pralesy , hrozící nebezpečnými bažinami a burácejícími bouřemi , jimiž se příroda vysmívá bezmocnosti člověka. Země tu zůstává po staletí temnou končinou - až jednoho dne a roku se pod nohou smělého lovce udrolí kus křemene a užaslému oku se objeví plíšky zlata . Od té chvíle se poměry mění: kraj se probudí ze svého začarovaného klidu , nekonečné pralesy se rozestupují a propouštějí proudy stěhovavých kobylek , vrhajících se přes záludné močály tunder a strašidelné hvozdy do zlatých kutišť. Tichá, dosud jakoby zakletá země, oživla, ale brání se útoku hrabivých mas, které zaplavují panenskou přírodu, bezohledně hubí zvěř, drásají dna řečišť a rvou půdu motykami, rýči, střelivem - brání se jim takřka nepřekročitelnými hradbami horských hřebenů, drtí je lavinami a kruší mrazem, sráží je do hladových peřejí a vydává napospas dravé zvěři. Lidští lumíci se však ženou dál, tisíce jich zahynou, sta jen dojdou k cíli, , pouze desítky se šťastně vrátí do vlasti. Studená půda je mrvena těly těch, kteří nedošli. Tak tomu bylo i v zemi Alak-Šak, severské výspě Nového světa, na Aljašce, v zemi zlata a kožišin, na konci 19. století. Z liduprázdné pustiny se stal zakrátko Babylon hemžící se příslušníky všech plemen, rušná křižovatka národů, která přijala do svého hrozného náručí jak poctivé lovce a přičinlivé zlatokopy, tak dobrodružné vyvrhele, štítící se světla. Charaktery tu zanikaly i rostly, země, v níž zákon divočiny byl jediným zákonem, kvasila novým životem. A protože Čech je všude, , setkáte se s ním - i na Aljašce. Hledá zde bohatství či touží poznat jiný kraj a mrav nebo prchá z domova, aby v cizině zapomněl na rány, jež mu osud zasadil. Prchá - a vrací se: stýská se mu, každá sebenepatrnější stopa, připomínající domov, rozproudí mu krev. Je průkopníkem života v daleké pustině, mluví jazyky různých národů, často jen náhoda mu prozradí, že jeho soused je jeho krajanem. Neztratí-lise ve vřavě a nesplyne-li s prostředím, zůstává věren své staré vlasti v srdci Evropy.... celý text