Talent na vraždu

Zajímavý námět i zpracování příběhu. Vadilo mi akorát protivné hroucení se arisokratickych dam v různých běžných životních situacích. No jestli jsou i dnešní anglické dámy takové "cimprlíny" tak potěš koště!

Ještě jsem nečetl nic od Agathy, ale hrozně se těším, až něco vyzkouším!!! Tato kniha samozřejmě není z pera této "královny detektivek" ale přesto jsem čekal, že ji trochu pochopím a přiblížím si její charakter. Ovšem toto není reálný příběh. Je to spíše fiktivní představa, co se asi mohlo tehdy stát, když na těch pár dní zmizela. Neříkám, že to bylo špatné a neříkám, že se to nemohlo stát! Kniha mne rozhodně bavila a jde vidět, že autor je velikým fanouškem Christie, bylo tam dost odkazů na její díla. (Což pochopím asi až časem) Ale myslím, že je zde jméno použito spíše jako marketingový tah, páč ten příběh by šel napsat i bez tohoto slavného jména. A tak k tomu tedy asi budu i přistupovat... Kniha byla napínavá už od začátku a člověk se rozhodně zabavil, ale když je něco napínavého od začátku, tak to nemůže vydržet až do konce a u konce to už nemělo takový drive. Autor to chtěl nějak zkomolit, aby si oargumentoval realitu, takže se to dá asi i pochopit, ovšem mnohem radši bych byl, kdyby tu bylo do úplného konce víc té rozepře mezi vrahem a hlavní hrdinkou, než polemizace jak to mohlo a nemohlo být s Agathou. No, mám z knihy rozpolcené pocity, určitě se k ní někdy vrátím a uvidíme posléze. Mám doma druhý díl a ten zkusím někdy určitě také.

Na této detektivce je vidět ten ohromný rozdíl ve psaní detektivek od Agathy Christie a rozdílu - psaním někým jiným, kdo píše detektivky ve jménu této geniální spisovatelky.
Co víc dodat. Snad jen to, že se to panu Wilsonovi moc nepovedlo. Takové vlahé čtení to bylo.

Plně souhlasim s komentarem od Zirvith. Pointa knihy jistě zajímavá, ale děj se příšerně táhl. Knihu jsem četla snad 3 měsíce po kousíčkách, vůbec mě nenadchla. Bohužel dávám jen 3 hvězdy.

Asi to bude znít zvláštně, ale od Agathy Christie jsem v životě žádnou knihu nečetla (ani se k žádné nedostala). Znám ji jen podle jména. Ale i přesto mě tahle kniha celkem zlákala. Je sice docela zajímavá, ale až tolik mě nezaujala. Neměla jsem moc v oblibě nejen Kurse, ale ani Unu, ta mi přišla poněkud příliš otravná.

Úvod knihy som sa musela prehovárať, aby som čítala. Ale Agatha a veci okolo nej mi za to predsa stoja :). Potom sa kniha "rozbehla", skoro všetky postavy ma bavili, okrem hlavného vyšetrovateľa. Priznávam, že ku koncu knihy som kapitolu s ním aj preskočila, pre dej bol absolútne nepodstatný. Prvotne som nevedela pochopiť, prečo by sa Agatha dala na niečo také vôbec nahovoriť, chcelo by to nejaké silnejšie motívy hneď od začiatku. Ale, keď do deja vkročila postava samozvanej novinárky, tak ma to začalo naozaj baviť. Tým, že som si ju obľúbila, bol pre mňa koniec prekvapivý. Škoda toho rýchleho záveru, ten by sa bol dal pekne a napínavo rozpísať. Kniha mala svoje silné, ale žiaľ aj slabé stránky. Neľutujem, že som ju prečítala, ale škoda tých nudných pasáži.

Detektivky normálně nečtu, ale tuhle jsem si přečetla s chutí. Děj byl celkem napínavý a propletený, ale pochopila jsem proč detektivky nečtu postavy psychopatů mě totálně drásají.

Zajímavý počin, chvílemi hodně čtivý, ale často také naopak nudný (hlavně ty části o policejním pátrání). Asi bych byla raději, kdyby to bylo o nějaké fiktivní autorce a nespojovalo se to se skutečnou Agathou Christie. Ale to je můj osobní problém s příběhem. Co bych ale nakonec vyzdvihla je přehled faktů na konci knihy, které se krásně prolínají s fiktivním příběhem.

Andrew Wilson si zahrává... Zahrává si se čtenářem jako takovým. Zahrává si s milovníky příběhů Agathy Christie. A především si zahrává s pravdou - s reálnými lidmi, které prostě nikdy nebudou literárními postavami.
Jeho fantazie je kouzelná. Za každým jednotlivým střípkem faktu on vidí složitou zápletku, která příběh žene kupředu.

Když se na tento příběh dívám jako čtenářka, která dokáže pochopit potřebu vymyslet fiktivní příběh o skutečném zmizení, tak jsem vlastně spokojená s tím, jaký příběh autor vystavěl. Je to napínavé. Žádný fakt nebyl nepovšimnut. Je to čtivé. Od určité chvíle to má i grády a spád. Je to "zábavné" počtení.

Jenomže to vidím i ještě trochu jinak. Z druhé strany. Autor hovoří za historické postavy. On si je nevymyslel, byli skuteční. Měli svůj vlastní příběh. Ten se teď ale popřel. Taková Una Croweová - o ní ví autor pár známých skutečností, jinak je celý její příběh kompletně vyfantazírovaný. Její smrt byla úplně jiná. Sama ta dívka mohla být úplně jiná. Chápu, že mu pro jeho příběh dobře posloužila. Kde je však ale nějaká slušnost a úcta k člověku, který ještě navíc zemřel tak záhadným a hrůzným způsobem? Má člověk právo ho využít?
Je možné, že myšlenky Agathy Christie nebudou úplně smýšlené, neboť o této ženě se nejspíše dá dozvědět mnohé. Ale co její manžel, slečna Neeleová nebo detektiv Kenward?
Vůbec se nedivím dědicům autorčiných práv, že tuto knihu neschválili.

Pohledy na to, zda je tato kniha etická se mohou lišit. Já sama jsem nevyhraněná.
Nejsem milovnice Agathy Christie. Nečtu její díla. Proto se mě to nedotýká tolik.

Nicméně nedá se upřít atmosféra. A fiktivní doktor Kurs je výborná záporná postava, na které si fakt smlsnete. Ten se skutečně povedl.
Jde jen o to, jak budete ke knize přistupovat. Podle toho vás také vtáhne.

Kniha se moc dobře četla, celou dobu mi tedy chování Agathy přišlo docela nelogické, ale musím uznat, že celkově se mi příběh líbil a autor zajímavě zakomponoval fakta, která jsou o zmizení Agathy známa.

Kniha se mi líbila, dobře se četla a je to určitě zajímavý pohled na zmitení A.Ch.

Britský novinář a spisovatel Andrew Wilson se rozhodl prolomit tajuplnost velké záhady zmizení ještě větší spisovatelky – samotné Agathy Christie, a nabízí nám příběh velké zrady, lásky a notné dávky bláznovství (v jakémkoliv slova smyslu) v podání několika zásadních, více či méně sympatických postav.
Skalní fanoušci a obdivovatelé Agathy Christie budou možná v rozpacích, neboť nikdo se při čtení této knihy zřejmě nedokáže distancovat od důmyslně zamotaných, a přitom dík mnoha postavám milých a zábavných příběhů samotné královny detektivek, a tak se asi jen stěží ubrání jisté míře srovnávání s jejími výtvory.
Těžko říci, jestli je hlavním kamenem úrazu (jestli se to tak dá říci) dostatečně slizký a odporný prototyp záporáka v podání doktora Kurse, anebo čtenáři neseznámeného s osobností Agathy Christie její příliš apatická, odevzdaná, a tudíž těžko uvěřitelná postava.
Ačkoliv tak mohou být zaskočeni vykreslením povahy (či snad duševního rozpoložení) hlavní hrdinky, zcela jistě zaujme hlavní dějová linka, která, byť místy předvídatelná, v sobě až do konce nese něco tajemného a k mému překvapení nás nevnutí do na všech frontách toužebně očekávaných happy endů.
Napříč jednotlivými kapitolami jsem přemýšlela, zda některé konkrétní události odpovídají realitě, anebo jestli se autor přidržel jen té hlavní, nezbytné dějové linie a vše ostatní je čirá fikce. K mému potěšení závěr knihy obsahuje přesně tu část příběhu, kterou jsem toužila rozluštit nejvíc, a tak se i čtenář nakonec dozví, či a v jakém množství zapracovala autorova fantazie, a kde se smyšlený příběh snoubí s realitou.

Na základě faktů (uvedených na konci knihy) a všeho, čeho se autor dopátral v souvislosti se zmizením Agathy Christie, napsal tento příběh. Skutečnou pravdu se dnes už asi těžko dozvíme, a tak je na každém z nás, co si z příběhu vezmeme. A i když by bylo jistě ohromné zjistit, co se tehdy v oněch jedenácti dnech stalo, je možná lepší, že si toto tajemství paní A.CH. vzala sebou.

Nechápu tak nízké hodnocení, mně se kniha líbila, četla se velmi dobře, měla spád, ničím mě neurazila a ke konci jsou navíc uvedená fakta, každá kniha je fikce, krom životopisů, cestopisů, apod.

Ta zápletka byla neuvěřitelná, nikdo normální by nastolený problém neřešil takovým způsobem. Nicméně pokud přijmu nesmyslný postup jako fakt, pak není příběh napsán špatně. Odsýpá to tak akorát, žádný thriller, ale to jsem od knihy ani nečekala.

Je docela škoda, že knížka má tak nízké hodnocení.. Určitě to není thriller, ale není to ani detektivka, spíš bych knížku označila jako povedený román s detektivní zápletkou. Dějová linka se mi líbila a vyprávění o královně detektivek mě navnadilo určitě zase sáhnout po nějaké její knížce.

Tak tahle kniha prostě nefungovala. Těšila jsem se na čtivo, kde bude vystupovat moje oblíbená Agatha Christie, ale jak už psala Kikies (každé její slovo tesat do kamene!), výsledkem byla snůška těžko uvěřitelných blábolů se spoustou logických mezer a postrádající jakékoliv napětí. Agatha mi přišla jako domácí puťka bez špetky vlastního názoru, neschopná a blbkoidní. Co se padoucha týče, ten byl ve své podobě reálný stejně, jako byste vložili do knihy Dartha Vadera. Neustále jsem čekala na nějaký zlom v ději, zvrat, prostě cokoliv, co by děj trochu osvěžilo a udělalo ho aspoň trošku záživným, ale nestalo se. I celá záležitost s Florou mi přišla uvěřitelná asi jako herecké výkony ve Strážcích vesmíru. A to, že se v každé kapitole musela aspoň jedna postava rozbrečet, to už ani nekomentuji.

Suma sumárum, po dočtení jsem si říkala, jak je skvělé, že Agatha Christie neprojevovala ve své tvorbě stejný talent na vraždu jako Andrew Wilson na psaní.

Tohle se mi moc nelíbilo. Fikce o tajemném zmizení královny detektivního žánru mne nenadchla. Agatha psala detektivky mnohem lépe!

Hezký pokus, leč s chabým výsledkem. Nepřišlo mi to nijak zvlášť chytré, reálné, ani napínavé. Agatha působí subtilně, depresivně, hloupě a neschopně. Nejsem sice její zanícenou čtenářkou, ale tohle dost otřáslo mou představou o ní jako o přeslavné a velice inteligentní osobnosti. Lze to možná brát jako působivou pohádku, ovšem, tu Agathu si raději odmyslet...